AUDIO: Ministr kultury Daniel Herman chce vyřešit problém vepřína v Letech u Písku
Rasismu, nenávisti a xenofobii je třeba v Česku vyhlásit nulovou toleranci.
Řekl to ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) při příležitosti uctění obětí
romského holokaustu a vzpomínce na zahájení a ukončení provozu cikánského tábora
v Letech na Písecku. Podle Hermana nelze tyto nálady v Česku brát na lehkou
váhu. Setkání se kromě dalších účastnila i ředitelka Sekce pro lidská práva
Martina Štěpánková. Česká televize odvysílala přímým přenosem projev ministra
kultury.
"Ve srovnání s jinými společnostmi si nemyslím, že by ta česká byla v čele
xenofobních a rasistických tendencí. Na druhou stranu si myslím, že nelze
podceňovat signály, které se i v naší společnosti objevují," řekl Herman, který
se domnívá, že jsme se zatím z historie poučit nedokázali. "Nemůžeme nad tím
mávnout rukou se slovy, že to patří do dávnověku a dnes už nic takového není
možné. Kdyby mi jako mladému někdo řekl, že se dožiji toho, že neonacisté budou
znovu pochodovat ulicemi našich měst, asi bych tomu nevěřil. V roce 1928 získal
ve svobodných a demokratických volbách Adolf Hitler pouhé dva poslanecké
mandáty. Stačilo pět let a situace byla úplně jiná. Nenechme se ukolébat tím, že
věci nejsou tak vyhrocené," uvedl Herman.
Daniel Herman k odstranění vepřína: "Snažíme se však s
ministrem Dienstbierem na tomto problému pracovat a najít řešení."
Herman zdůraznil, že je neustále potřeba bojovat proti rasismu, nenávisti a
xenofobii. Zdůraznil, že neplatí princip kolektivní viny na základě etnického
původu. "To, že se někdo narodí jako Čech, Němec, Žid nebo Rom nevypovídá o
kvalitě jeho života. Teprve po ovoci poznáme strom," citoval bibli.
Podle něj jsou proto podobné akce jako ta, která se konala v Letech, hodně
důležité. "Já stále hovořím o kultuře připomínání, protože rasismus má hluboké
kořeny a bohužel nepatří jen minulosti. Proto si musíme neustále připomínat to,
co se stalo. Zločiny, kdy lidi označili určitou skupinu obyvatel za méněcennou,"
uvedl.
Herman dodal, že tábor v Letech byl za druhé světové války minimálně v jednom
aspektu velmi specifický. "Není možné svalovat vinu jen na fašistické Německo. S
plnou pokorou je třeba přiznat, že tento koncentrační tábor pro Romy byl veden
příslušníky české protektorátní policie. Ve své hrubosti a surovosti se příliš
nelišili od německých nacistických katanů v jiných koncentračních táborech,"
uvedl ministr kultury.
"Atmosféra v současné společnosti není uspokojivá. Důležité je, abychom se s
těmito dluhy minulosti dokázali vyrovnat, pravdivě je pojmenovat a také řešit.
Kdyby se na místě, kde zemřel můj dědeček – v koncentračním táboře Mauthausen –
váleli vepři, tak bych to také vnímal jako velmi nedobrý signál," kritizoval
Herman existenci vepřína, který stojí na místě někdejšího pracovního tábora pro
Romy.
Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu se pietního
setkání nakonec zúčastnit z důvodů projednávání služebního zákona v Poslanecké
sněmovně nemohl. Zastoupili jej ředitelka sekce odboru lidských práv a ochrany
menšin z Úřadu vlády ČR Martina Štěpánková a Martin Martínek, vedoucí Kanceláře
Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny a sekretariát Rady vlády pro
národnostní menšiny.
„Pietní vzpomínky jako ta dnešní by měly být výstrahou pro všechny, kteří již
zapomněli. Je našim společným úkolem, abychom podporovali bádání v oblasti
romského holocaustu. Neméně významná je také popularizace tohoto tématu ve
veřejných sdělovacích prostředcích, veřejném prostoru, případně ve školách,“
uvedla Štěpánková, která si myslí, že genocida českých a moravských Romů zůstává
jednou z nejsmutnějších kapitol naší společné historie. Česká společnost v tomto
ohledu pozůstalým Romům mnohé ještě dluží. I z tohoto důvodu je podle ní nutné
nabídnout pomocnou ruku těm, kteří se ocitli v nepříznivé situaci sociálního
vyloučení, případně v „druhořadém“ vzdělávacím proudu a zajistit, aby se chyby
minulosti, a to ať už té dávné, či blízké, již neopakovaly.
„Vnímám proto nezbytné podporovat emancipaci Romů jako sebevědomé kulturní
entity, byť to není v naší současné společnosti populární. ROMIPEN – romství,
jako součást příslušnosti k národnostní menšině, je hodnota, na kterou Romové
mohou být hrdí,“ soudí Štěpánková.
Pietní akt se v Letech konal u příležitosti vzpomínky na několik historických
událostí. Právě 1. srpna 1942 byl založen cikánský tábor Lety. "Navíc si 2.
srpna připomínáme Mezinárodní den obětí romského holocaustu a ukončení činnosti
romského koncentračního tábora v Osvětimi," řekl ředitel Památníku Lidice Milouš
Červencl. Uctění památky se kromě Hermana účastnili například i několik žen,
které přežily vyhlazení Lidic v roce 1942.
Pomník obětí někdejšího pracovního tábora pro Romy v Letech se nachází v
blízkosti vepřína. Především pozůstalí obětí z tábora už několik let bojují za
odstranění vepřína. Ten totiž stojí přímo na místě, kde v minulosti pracovní
tábor byl. Zástupci Vlády ČR však v minulosti několikrát uvedli, že v rozpočtu
nejsou peníze na vykoupení objektu vepřína. "Snažíme se však s ministrem
Dienstbierem na tomto problému pracovat a najít řešení," uvedl Herman.
Z historie koncentračního tábora v Letech u Písku
Původní prostor v Letech u Písku sloužil v roce 1940 jako ubytovací zázemí
pro stavební dělníky. Poté zde vnikl pracovní a kárný tábor, a to na rozkaz
ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka ze dne 15. července 1940, který
byl vydán na základě vládního nařízení č. 72 o kárných pracovních táborech ze
dne 2. března 1939. Toto nařízení tedy bylo vydáno ještě před obsazením země
nacisty. V kárném a pracovním táboře byli podle vyhlášky koncentrováni „práce
schopní potulní cikáni a jiní tuláci stejným způsobem žijící, řemeslní žebráci a
osoby žijící ze žebroty jiných (dětí a pod. ), řemeslní hazardní hráči,
notoričtí zahaleči, povaleči a osoby, žijící z nečestných výdělků (prostituce a
pod.) vlastních nebo jiných osob“. Prvních dvanáct vězňů sem dorazilo dorazilo
již 17. července 1940.
Dne 1. srpna 1942 byl tábor přeměněn na Cikánský tábor a vzápětí sem byly
transportovány celé romské rodiny. Koncentrák zahájil činnost 1. 8. 1942 a byl
zrušen 4.5.1943. Jeho kapacita byla sice zvětšena tak, že tábor byl schopen
pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy překročen, neboť v průběhu
srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1100 mužů, žen a dětí. Tábor nebyl
vybaven potřebným hygienickým a dalším zařízením pro tak velký počet osob. Vězni
se museli často mýt v nedalekém rybníku. Navíc tu byli až do srpna 1942 vězněni
pouze muži. Od srpna 1942 zde ve zcela neuspokojujících podmínkách živořily i
ženy a děti. Po velkém náporu v srpnu 1942 přicházeli do tábora většinou pouze
jednotlivci nebo rodiny.
Přímo v táboře Lety zahynulo 326 osob, z toho 241 dětí. 120 obětí bylo
pohřbeno na provizorním pohřebišti u tábora. Dalších 540 zdejších vězňů zahynulo
po transportu do Osvětimi. Hromadné transporty se uskutečnily celkem dva. Jako
první byl vypraven 3. prosince 1942 transport tzv. asociálů v počtu 16 mužů a 78
žen do koncentračního tábora Osvětim I. Druhý z transportů znamenal prakticky
likvidaci tábora v Letech, protože v něm bylo odvezeno 417 vězňů do
koncentračního tábora Osvětim II- Birkenau. Zatímco první transport se
uskutečnil na základě výnosu o preventivním potírání zločinnosti, druhý již byl
realizován na základě Himmlerova výnosu z 16.12. 1942, který nařizoval transport
všech Romů do koncentračního tábora v Osvětimi. Zbývajících 198 vězňů bylo
přemístěno do cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu (tzv. Žalov) nebo do
sběrných táborů v Praze a v Pardubicích.
13. května 1995 byl v místech masového hrobu vedle tábora odhalen pomník s
nápisem „Obětem cikánského tábora v Letech 1942-1943. Nezapomeňte. Ma bisteren.“
13. května 2010 bylo oficiálně oznámeno otevření Kulturní památky Lety v těchto
místech, která z rozhodnutí vlády spadá pod Památník Lidice.
