Anketa Romano Hangos: Jak se rozdělení Československa podepsalo na životě Romů?

Listopad 1989 zahájil řadu procesů, mj. rozdělení společného státu. Ptali
jsme se tentokrát: Jak se rozdělení Československa podepsalo na životě Romů?

Eva Dobšíková
Bývalá učitelka romských dětí, Brno.
Veskrze negativně. Romové usídlení v České republice k nám po válce téměř
všichni přišli ze Slovenska. Ty, kteří před válkou byli obyvateli Čech, Moravy a
Slezska, téměř stoprocentně vyhubil nacismus. Na Slovensku velká část přežila.
Přišli sem hledat lepší živobytí, stát podporoval jejich stěhování zejména do
pohraničí po odsunu Němců, aby zde pracovali. Měli Československé občanství.
Naši republiku rozdělili demokraticky zvolení představitelé bez souhlasu jejích
obyvatel zcela mocensky, svévolně, bez ohledu jaké obtíže a škody tím způsobí
mnohým občanům, na prvém místě Romům. Stalo se to bez uvážení, bez přípravy, bez
souhlasu občanů. Ti Romové, kteří žili na území České republiky neměli pak její
občanství. Stali se tak cizinci ve své vlasti v níž po 2 až 3 generaci už žili.
S tím byla spojena ztráta práv občana České republiky. Nedovedli si sami
většinou vyřídit na úřadech nové doklady, nové občanské legitimace atd. I když
jim několik romských institucí pomáhalo, trvalo řadu let, než se jejich osobní
doklady daly do pořádku. Myslím, že by se žilo jak na slovenské straně, kde je
životní úroveň Romů ještě nižší a rasismus vystupňovanější než zde, tak u nás
Romům lépe v nerozdělené republice. Vždyť se zpřetrhaly i rodinné svazky a
možnost pomoci.

Janko Horváth-Dóme
Aktivista, básník, Janov.
Rozdělení Československo dle mého názoru poznamenalo většinu z nás. Máme své
příbuzné na Slovensku, to pro mnohé Romy bylo a dosud je druhým domovem.
Rozdělení federace pak přineslo komplikace s občanstvím. Přijetím zákona o
českém občanství se přes noc mnoho Romů stalo cizinci v zemi, kde se narodili. I
já a moje děti jsme museli žádat o české občanství, byť jsme se narodili na
Moravě. Byla to absurdní situace, úřednice mně pak předávala osvědčení o
občanství ČR s poznámkou „vítejte doma“. Zánik společného státu Romům nic
nepřinesl, ba naopak.

Ida Kelarová
Zpěvačka skupina Romano rat (http://kelarova.com/cs),
Praha.
Už patnáct let aktivně spolupracuji s romskými umělci, soubory a
organizacemi na Slovensku, na naše aktivity také zvu slovenské umělce a v mé
kapele hraje převážná většina slovenských
vynikajících hudebníků. Přestože bydlím v České republice, tyto hranice zatím
prostě nevnímám. Můj tatínek a celá jeho rodina pocházeli ze Slovenska a já jsem
s nimi trávila velikou část svého života, takže se na Slovensku pořád cítím
doma. Myslím si ale, že mladší generace a další generace už to takto jako já
nevnímají a vnímat nebudou. Přestože většina českých Romů pochází ze Slovenska,
často jsem byla svědkem toho, že někteří mladší Romové žijící v České republice
ještě ani na Slovensku nebyli, přestože odtamtud pochází a mají tam svoji
rozvětvenou rodinu.

Milan Daniel
Jednatel pardubického sdružení Most pro lidská práva (http://www.mostlp.org).

Rozdělení Československa si dodnes vykládám jako tragický výsledek snah pánů
Klause a Mečiara o rozdělení sfér vlivu. Nacionalisté, jichž k tomu využili, v
tom hráli druhé housle. Většině rozumně uvažujících příslušníků obou národů to
bylo líto, byť jsou dnes ty státní hranice jen hranicemi správními v rámci
Evropské unie. „Demokracie“ se budovala tak překotně, že se subjekty demokracie,
tedy občané, nesměli k objektu vůbec kvalifikovaně vyjádřit. Slováky budu
pokládat do konce života za „špatné cizince“, protože ta kulturní, geografická a
jazyková blízkost je osudová. Podobné jsou i problémy, jež mají menšiny žijící
na českém a slovenském území. Nemám teď na mysli jen tu romskou, ale třeba
bývalou německou v Česku a maďarskou na Slovensku. Do vztahů s menšinami se v
závislosti nejen na inteligenci, ale i na společenské atmosféře stále promítá
málo snahy o skutečné porozumění a pochopení druhé strany, snahy o skutečný
dialog. Z toho vyplývá většina konfliktů. K jejich umenšení nejvíce pomůže čas a
opravdová snaha obou stran překonat příkopy. To poslední záleží na nás všech.

Emil Voráč
Předseda sdružení Khamoro-Romské integrační centrum Chodov (www.khamoro-chodov.cz).

Rozdělení Československa pro Romy znamenalo velký, dost nepříjemný zásah do
života. Dodneška se potýkají např. s nedořešeným občanstvím a z toho se pak
odvíjí další problémy. Romové díky tomu přicházeli o bydlení, neboť neměli nárok
na státní podpory.
Byl jsem svědkem toho, kdy veliké skupiny Romů ze Slovenska v Čechách živořily,
dokonce si v českých lesích stavěly chatrče nebo jen stany a živobytí si
zajišťovaly obcházením smetišť a popelnic po sídlištích. V jiných případech
početné rodiny ze Slovenska navštívily rodiny v Čechách, které žily v
malometrážních bytech, ty pak na nátlak obcí dostávaly výpověd z nájmu bez
soudu, nebo jim jednoduše dále nebyly prodlouženy smlouvy. To proto, že skoro
každý Rom např. v naší vyloučené oblasti má smlouvu na dobu určitou.
Všem je známo, že většina Romů vlastně pochází ze Slovenska, takže svázanost je
tam hodně veliká a Romové tvrdí, ze byť je demokracie, tak příliv slovenských
Romů je majoritní společnosti trnem v oku. Sám chápu, že příliv by až tak
nevadil, kdyby přicházeli lidé, kteří mají co nabídnout a jsou vzdělaní. Na
druhé straně by si měly oba státy být vědomy, že tato situace je pozůstatkem
obou států a že přesto, že jsme dva samostatné státy, tak bychom se měli stavět
k těmto lidem jako bratrům a sestrám. Každý z nich je obrazem národa
československého.

David Beňák
Vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví na úřadu městské části
Praha 14.
Z tohoto období si zejména pamatuji, že jsme s maminkou museli stát ve
frontě na okresním úřadu abychom dostali papír, kterým budeme prokazovat, že
jsme občané ČR. Také jsme to neměli jednoduché a museli jsme řešit nějaké
administrativní komplikace. Tehdy jsem si myslel a myslím si i nyní, že to bylo
potupné. Smutné bylo, že několik let po rozdělení stále mnoho Romů ten papír
nedostalo. Jsem rád, že tu jsou lidé kterým nejsou lhostejné osudy jiných a
dohlížejí na to, jak jsou nebo nejsou zabezpečována lidská práva. Bez nich by
nedošlo k novelizaci příslušného zákona a možná ještě dnes by bylo stále hodně
těch (a nejen Romů), kteří by si o tom papíru mohli nechat jen zdát.

Jiřina Somsiová
Vede pobočku SRNM v Olomouci.
Jelikož mám manžela Slováka, cítila jsem to velmi bolestně. Máme z manželovy
strany rodinu, jde o velmi srdečné lidi. Oblíbila jsem si je, ráda je
navštěvuji. Slovenský jazyk zní melodicky, měkce. Československo bylo jedno
srdce a teď je rozpůlené.

Jan Mišurec
Mluvčí Sdružení obrany spotřebitelů (www.spotrebitele.info/o-sos/o-nas.php),
Praha.
Rozdělení Československa se mne nedotklo, připadne mi to jen celkově hloupé.
A myslím si, že o rozdělení usilovali hlavně naši slovenští bratři. Stálo to
celé velké peníze, vybudovaly se hranice, přechody, zavedly se nové měny. Dnes
jsme v EU, bez hranic a zase je vše jinak. Snad jsou to změny k lepšímu. Ale
občas si říkám, čeho se zase dočkáme? Co se zase bude měnit a kolik to bude
stát?

Lucie Oračková
Studentka SOŠ managementu a práva, Brno.
Zda se mi, ze Česko a Slovensko jsou si teď vzdálenější, než v minulosti.
Tenkrát to byl jeden stát, takže se není čemu divit. Sice jsem se narodila v
Československu (1991), ale těžko si budu něco pamatovat. Vím, že jedna moje
známá mi říkala, že při rozpadu Československa se zvedla nenávist mezi těmito
dvěmi národy. Já to jaksi moc nevnímám a ani jsem nic takového nezažila.

Jiřina Šiklová
Socioložka, publicistka.
Rozdělení zasáhlo do života Romů významně a negativně. Většina z těch, co
žili tehdy v Čechách a na Moravě, byli Romové ze Slovenska a neměnili svoji
národnost. Za socialismu se totiž o národnostech skoro nemluvilo. Nebyli ani
trvale hlášeni na území ČR a později si nezažádali do předepsaných 18ti měsíců o
české občanství. Buď to nepochopili, nebo je to nezajímalo. Proto později tito
zde žijící občané-Romové zůstali bez občanství a stali se z nich stateless.
Takže studenti z katedry sociální práce Karlovy univerzity později tyto romské
rodiny objížděli a pomáhali jim pochopit jak a proč je nutné vyřešit i otázku
občanství. U většiny se to podařilo dodatečně napravit.

Vychází v Romano hangos 21-2009 na
www.srnm.cz