Agentura pro sociální začleňování tu je sedm let. Přežije odchod svého ředitele?
Ve čtvrtek 16.dubna odvolal ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier Martina Šimáčka, ředitele vládní Agentury pro sociální začleňování. Jak Šimáček uvedl v rozhovoru pro server Romea.cz, je pozadím pro změnu blížící se platnost zákona o státní službě. Na jeho základě chce ministerstvo Agenturu rozdělit do dvou odborů v sekci pro lidská práva. Bude to znamenat konec Agentury? Připravili jsme pro vás ohlédnutí za dosavadním působením Martina Šimáčka a Agentury pro sociální začleňování.
Martin Šimáček, absolvent Institutu komunikačních studií a žurnalistiky fakulty sociálních věd UK v Praze se celý svůj profesní život věnuje sociálnímu začleňování a tématu chudoby. Zúčastnil se řady studijních programů zaměřených na sociální začleňování, poradenství v České republice i dalších evropských zemích, týkajících se problematiky sociálního začleňování, poradenství a evropských strukturálních fondů.
Začínal jako tlumočník pro žadatele o azyl ve Velké Británii, osm let působil v organizaci Člověk v tísni, naposledy jako ředitel středočeské krajské pobočky Programů sociální integrace, externě také v neziskové organizací Partners Czech o. p. s. Spolupracoval s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy na projektu inkluzivního vzdělávání a s ministerstvem práce a sociálních věcí v oblasti sociálně právní ochrany dítěte.
Ředitelem vládní Agentury pro sociální začleňování (neboli Odboru pro sociální začleňování) byl od roku 2009. Ve výběrovém řízení zvítězil v konkurenci dalších 14 uchazečů, před Radkem Jiránkem na druhém a Jozefem Balážem na třetím místě. Do funkce ho jmenoval tehdejší ministr pro lidská práva Michael Kocáb.
Šimáčkovou vizí bylo poskytnout sociálně vyloučeným občanům přístup ke vzdělání, možnost získat zaměstnání a bydlení úměrné finančním možnostem. Odmítal represivní postupy, posilující napětí a konflikty mezi Romy a majoritním obyvatelstvem. Část kritiků zpochybňovala právě Šimáčkovu vazbu na organizaci Člověk v tísni – poskytovatele služeb v sociálně vyloučených lokalitách.
Po odvolání Moniky Šimůnkové, která tehdy zároveň působila jako zmocněnkyně pro lidská práva, ke dni 15.10.1013 z pozice ředitelky vládní Sekce pro lidská práva byl Šimáček zároveň pověřen zastupováním ředitele této sekce.
Agentura – recept na ghetta
O vznik Agentury pro sociální začleňování začala v roce 2007 usilovat tehdejší ministryně pro menšiny a lidská práva Džamila Stehlíková. Měla pomáhat jednotlivým oblastem s ghetty – naučit místní samosprávu, sdružení, školy, úřady práce, firmy a obyvatele problémových lokalit jak přistupovat k vyloučeným lokalitám – aby buď zanikly nebo se z nich staly běžné čtvrti. Ministryně v Agentuře spatřovala i velký ekonomický potenciál, zdůrazňovala obrovskou úsporu státního rozpočtu, kterou měly přinést integrační práce zejména na poli podpory zaměstnanosti.
Agentura zahájila svou činnost v březnu roku 2008, kdy se stala jedním z odborů na Úřadu vlády. Další dva roky fungovala pilotně ve 12 vybraných lokalitách. Ředitelem se stal Marek Podlaha, kterého po necelém roce Stehlíková odvolala. Agentura v té době čelila ostré kritice jednak ze strany Úřadu vlády kvůli nevyhovujícímu financování, jednak ze strany romských aktivistů, podle kterých agentura v plnění svých cílů zcela selhala.
Novým ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny se v roce 2009 stal Michael Kocáb, od nějž se očekávalo úsilí o nastartování Agentury. Ředitelem Agentury byl zvolen Martin Šimáček.
V současné době Agentura spolupracuje s 36 městy a obcemi. Podle Šimáčka by měla Agentura do konce roku 2019 nabídnout podporu celkem více než 70 městům a obcím.
Lepší soužití? Postupnými kroky
Činnost Agentury má vedle zastánců také své kritiky. Šimáček na pochybnosti o efektivitě a reálném dopadu působení Agentury na zlepšení situace Romů v České republice argumentuje například zpožděním, s jakým se vláda začala problematikou systematičtěji zabývat až okolo roku 1997. Pokrok vidí za posledních 6 až 8 let – na úrovni ministerstev a na úrovni samospráv, z nichž některé podle něj díky pomoci Agentury začaly problém řešit. Je kritikem politiků, kteří situaci ve vyloučených lokalitách a tematiku romské menšiny populisticky zneužívají pro získáváních vlastních politických bodů.
Lepšího soužití většinového obyvatelstva s romskou minoritou se podle něj dá dosáhnout postupnými kroky – současná situace je dána mnohaletým historickým vývojem. Upozorňuje zejména na důsledky romského holocaustu za druhé světové války, v jejímž průběhu byla vyvražděna většina českých Romů, masivní imigraci Romů ze Slovenska, nekoncepční přístup komunistického režimu, zařazování romských dětí do tehdy zvláštních a dnes praktických škol a neřešení situace ze strany státu počátkem 90.let.
Ve sporu o to, zda je hlavním důvodem života velké části Romů v sociálně neuspokojujících podmínkách právě sociální – anebo etnický aspekt je Šimáček zastáncem sociálního přístupu. Na stejnou stranu se kloní například organizace Člověk v tísni – oproti některým romským či proromským nevládním organizacím – zejména Muzeu romské kultury v Brně.V létě roku 2012 také z oficiálního názvu Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách zmizel v kontextu rozšíření působnosti dovětek "v romských lokalitách".
