Adéla Gálová: Hlavní slabinou dokumentu Gadžo je potřeba Romy ospravedlňovat
Násilí z nenávisti, český politický populismus, povinná dílčí témata vzdělávání, bydlení a zaměstnávání i kolority romských osad a ghet: to všechno a mnoho dalšího jsou obvyklé tematické platformy, skrze něž pohlíží český dokumentarista svou více či méně angažovanou lupou na už poněkud únavně „třeskuté“ aspekty česko-romského soužití. Mladý filmař Tomáš Kratochvíl ve svém hodinovém příspěvku z cyklu Český žurnál zvolil méně častou formu minimalisticky pojaté osobní výpovědi-experimentu, která je na jednu stranu sympaticky upřímná, na stranu druhou však ani na chvíli neopouští bludnou stezku nemístného vysvětlování, „snášení důkazů“ a ospravedlňování.
Únik do gheta
Nelze popřít, že lapidární forma odpovědi na rukavici, kterou průměrný majoritní „znalec poměrů“ tak rád pohazuje, nepostrádá vtip a razanci. Je jen logické, že posté vyslechnutá výzva, aby „si to tedy člověk vyzkoušel sám, a šel s nimi/ vedle nich bydlet“, musela být dříve nebo později vyslyšena – jemná ironie, která Kratochvílovo gesto provází, je však s velkou pravděpodobností „slyšitelná“ pouze těm, kdo jsou schopni vnímat naivitu podobného výroku jaksi z podstaty věci. Otázka je, zda doslovnost takového aktu skutečně představuje kýžený potenciál ke změně vyzyvatelovy percepce.
S hlavním aktérem dokumentu se rozvádí manželka (moment privátní pohromy je mimochodem ve filmu coby vedlejší linie zpracován pomocí několika působivých obrazových zkratek), a ten se po krátkém váhání rozhodne před doléhajícím smutkem „uniknout“ – poněkud desperátsky – na místo nejméně pravděpodobné – do romského gheta v ústeckých Předlicích. Jeho plán i následná realizace vzbudí údiv a nevoli u jeho nejbližších příbuzných, zmítajících se mezi iracionálními obavami o jeho bezpečí a snahou pochopit jeho motivace.
Nutno říci, že chvíle, kdy autor snímá reakce rodičů a prarodičů, patří v rámci dokumentu mezi zdaleka nejsilnější, přičemž i jejich výpovědní hodnota předčí z mého pohledu vše ostatní, co se v průběhu filmu odehraje. Vývoj, kterým zejména maminka a tatínek Kratochvílovi během filmu projdou, citlivě ilustruje možnost mezigeneračního dorozumění a akceptace za cenu ústupu z vlastních zažitých představ.
„Ob-generační“ propast, kterou naopak ne a ne překročit autorova babička, setrvávající přes veškeré – argumentačně i formou holých fakt – předložené „důkazy“ neochvějně na své nedůvěřivé pozici, je naopak zřetelným dokladem skutečnosti, že za předpokladu, že vůle ke změně percepce neexistuje (protože ve skutečnosti není pro daného jedince žádoucí), neexistuje ani čin, jímž by bylo možné předsudkem jakkoli otřást. A právě výše řečené je podle mého mínění hlavní slabinou filmu: detektivním žánrem prověřená otázka „cui bono?“ („komu ku prospěchu?“) tu naplňuje svou sémantickou podstatu.
Jak nepřekročit stín soužití
Ke zkušenosti – nota bene „dlouholeté zkušenosti“ (přímé a sousedské k tomu) frustrovaného člověka nelze postavit dostatečně pádný kontrapunkt – divák-recipient, ubitý fádností, nezdarem a marností životaběhu jinou zkušenost jednoduše nepřipouští, a to zejména v případě, že mu jeho vlastní skýtá pohodlnou možnost delegovat zodpovědnost na skupinu dostatečně „cizí“ a abstraktní. Notorický vyzyvatel ke „spolubydlení s Romy“, jenž je adresátem dokumentu, příčinu ze zásady nehledá. Hledá potvrzení, podporu a verifikaci předem vytvořených dogmat, svodidlo, které mu umožní bez zbytečného přemítání odvést hněv a tak si „spravedlivě“ ulevit. V daném ohledu se anarchistický slogan „Cikáni nemůžou za vaše posraný životy“ ve své zdánlivé prostotě jeví jako daleko adekvátnější a psychologicky pregnantnější reflexe daného stavu.
To, co Tomáš Kratochvíl ve svém filmu prožije, pak může jako „wow efekt“ zapůsobit snad jen na dosud tápajícího studenta humanitních věd: seznamuje se s rodinou ústeckých živnostníků, navazuje s nimi přátelský vztah (nutno podotknout, že se zde autor díkybohu v plné míře vyhnul jakýmkoli falešně jímavým multikulti momentům), konfrontuje je s nejrůznějšími ožehavými otázkami a dostává na ně více či méně zajímavé odpovědi, částečně svépomocně buduje garsonku, seznamuje se s prostředím a panujícími vztahy na sídlišti, hovoří s místními autoritami, navštíví tou dobou právě probíhající „občansky uvědomělou“ demonstraci v pulsujícícm Duchcově, bere své romské přátele na pražskou Roma Pride a, nakonec, oslaví v přítomnosti části své rodiny 30. narozeniny v novém domově.
Přes absenci návodných a aranžovaných situací se celým děním kontinuálně vine jasná červená nit: vyzdvihnout a zdůraznit triviální fakt, že „oni“ prožívají obdobné věci a obdobným způsobem, jako „my“. Ono zdůraznění a vyzdvihování je pak právě oním tužidlem, které fixuje tuto vepsanou dichotomii v jediné nehybné pozici a nepřipouští překročení stínu, jímž je celá komplexní otázka soužití většin a menšin odedávna zahalena.
Míček na slabší stranu hřiště
Celý počin tak ze všeho nejvíc připomíná loňskou, taktéž „dobře míněnou“ kampaň Romové pracují a chtějí pracovat, která pomocí nepříliš vydařených sloganů-slovních hříček (a, současně, taktéž s využitím neadekvátního termínu „cikán/cigán“) upozorňuje na skutečnost, že Romové o práci stojí a že ovšem, žel, narážejí na předsudky. Neboli, která upozorňuje na samozřejmé a namísto analýzy příčin frustrace celé široké škály společnosti přehazuje míček vždy znovu na slabší stranu hřiště. Což ostatně činí také Kratochvíl v momentě, kdy ve svém dokumentu nutí místního duchovního, aby na pomyslné škále, představované prostorem vymezeným na zídce, určil míru „viny“ té které strany.
Jako bychom, přese vší poučenost, nedokázali opustit předpoklad, že pokojná koexistence je možná výhradně v doprovodu věčné legitimizace jinakosti, jako kdyby xenofobům skutečně náležel nárok na názornou demonstraci „bratrství v lidství“. Zdaleka nejlépe to pak vystihuje jeden z romských protagonistů dokumentu, když se v rozčilení obrátí na autora-tazatele se sugestivní otázkou: copak já jsem Čech? Jak můžu být Čech? Já jsem kopie Čecha!“
VIDEO
GADŽO – TRAILER from Hypermarket Film Ltd. on Vimeo.
Celý dokument je ke zhlédnutí zde.
