Zpráva o soužití Poláků a Romů na jihu země

Romská osada Koszary neleží na konci světa. Od blízkého městečka Limanowa ji
nedělí ani žádné záseky. Přesto skoro stovka lidí z nejchudší romské kasty
Bergitka tu živoří jakoby za neviditelnou zdí, napsal polský časopis Przekrój.

Romských ghett, které Poláci nechtějí vidět, je v Malopolsku víc. Jsou tu
lokality jako Czarna Góra, kde úřady a sousedé pomáhají svým Romům, ale u
Krośnic jsou romské slumy vyhloubeny v díře pod silnicí a v Maszkowicích se
negramotnost snoubí s alkoholismem a děti rodí děti.

Zeď nechuti, která dělí Koszary od Poláků, je mimořádně silná. Občas ji
přeletí kámen, nadávky, výhružka vypálením. Jen vzácně ji přeleze státní
úředník, aby bezradně přešlapoval v blátě beznaděje a aby nakonec bezmocně
ponechal svému osudu toto místo zápachu, chudoby a nemocí.

"Tam zdraví lidé nežijí," připouští kněz Stanislaw Opocki. Nebojí se nahlas
říci, že romská menšina, přinejmenším v některých osadách, byla vytlačena na
okraj společnosti.

Ewa a Marek Szczerbovi s trojicí dětí žijí v Koszarech v načerno postaveném
domku. Úředně jsou hlášeni v sousedním paneláku. Jejich sousedé nemají žádnou
adresu.

"V občanských průkazech většiny Romů je napsáno ‘nepřihlášeni’," vysvětluje
farář. "Vlastně neexistují. Nejenže nemají šanci se zaměstnat, ale nemají ani
nárok na stálou sociální pomoc. Ta je jen pro přihlášené k pobytu."

V posledních letech z vládního programu pro romskou menšinu putovalo na
stavbu vodovodu v osadě na 200.000 zlotých. Vyhozené peníze. Připojení romských
obydlí k vodovodu závisí na samosprávě a voda v Koszarech dodnes neteče. "Úřady
v Limanowé rozhodly, že nebudou připojovat trubky k načerno postaveným domům.
Prý by nikdo z nás za vodu neplatil," říká Marek Szczerba. "Jak to vědí, když
jsme vodu dosud neměli?"

Voda nedotekla ani do legální bytovky, kterou Romům v 70. letech postavila v
Koszarech obec Limanowa, aby se jich zbavila. Kupodivu tehdy ještě Romové
pracovali, protože Bergitkové na rozdíl od kmene Polska Roma nepovažovali práci
za zlo. "Pracovali v potu tváře, dělali to nejhorší, třeba rozbíjeli kameny při
stavbě cest, ale měli z čeho žít," říká Adam Bartosz, ředitel etnografického
muzea v Tarnowu.

Tarnowský expert smutně připouští, že k Romům se osud odvrátil až po pádu
komunismu: "Se zánikem pracovní povinnosti přišli Romové o jakékoli možnosti
výdělku. Ve svobodném Polsku odsoudil svobodný trh nevzdělaného cikána k
neexistenci a zapomenutí."

"Nejhůře je na venkově," říká mladá Romka z Krakova Izabela Jaśkowiaková,
která díky polským a evropským programům začala studovat. Stejný názor má
Krystyna Gilová, která v Krakově vytvořila za unijní peníze družstvo pro
nezaměstnané Romky, aby se mohly odrazit ode dna. "Na takových místech jako
Koszary dno není. Jen temná propast," dodává.

Bytovka v Koszarech se hodí pouze k demolici. Nedávno se jedné těhotné Romce
zřítil na hlavu kus stropu. V 70. letech tu každá romská rodina s dětmi dostala
byt. Zapomnělo se však na to, že Romové podle tradice musejí mít spoustu dětí a
ty jednou budou taky někde bydlet. Zapomnělo se i na vzdělání, zdraví, dokonce i
na vodovod. Dodnes si tu většina Romů bere kalnou vodu z jedné díry. Možná proto
se tady rodí postižené děti.

"Vodu v Koszarech snad nikdo pořádně nezkoumal," připouští zmocněnec
malopolského vojvody pro Romy Krzysztof Nowakowski. Po první návštěvě Limanowé,
během poutě romských věřících z celého Polska, dvě noci nespal. Nemohl se
vzpamatovat z toho, jak polské číšnice odmítali obsloužit Romy, polské
prodavačky nechtěly prodat zmrzlinu romským dětem. A místní starosta Wladyslaw
Pazdan nechuť k Romům ani neskrývá.

V Koszarech ve vyřazeném železničním vagonu ještě nedávno žilo pět lidí, ale
místní Romové jim postavili chatku poté, co Edyta Matusiková viděla krysy v
dětských postýlkách. Kdo ví, zda doopravdy. Po pokusu o sebevraždu strávila pár
týdnů v nemocnici. Nebyla sama. Ewa Szczerbová se také z celého romského
neštěstí pokusila zabít. Stále se krmí prášky.

Agnieszce Dagiové lékaři zjistili vzácnou svalovou chorobu, kvůli které možná
jednou ani neotevře oči. Otvírala je doširoka, když do bytu rodičů v Limanowé
vtrhli mladí Poláci s noži – pak rodina utekla do Koszar. Oči kulila taky na
příkaz stavebního úřadu rozebrat načerno postavený dům a zaplatit pokutu 20.000
zlotých (cca 146.000 Kč). Celá rodina žije z jejího důchodu 400 zlotých měsíčně
(2911 Kč).

Příkaz odstranit černou stavbu dostaly i další rodiny. Počátkem zimy se díky
přímluvě u vojvody podařilo exekuci pozdržet. Co bude dál se neví. Pozemky patří
obci Limanowa a starosta Pazdan připomíná úředníkům, že nejsou určeny k bytové
zástavbě, ale pro obchod, restaurace a kulturu.