Zpráva ze VII. Mezinárodního kongresu IRU by mohla znít takto: 24. 10. 2008
se v chorvatském Záhřebu konal VII. Mezinárodní kongres International Romani
Union (IRU). Kongresu nejstarší a nejznámější organizace s členskou základnou
tvořenou Romy z 56 zemí světa se účastnili Romové z 27 zemí. Hlavním bodem
programu byla volba nového prezidenta IRU, kterým byl na následující čtyři roky
znovuzvolen Stanislav Stankiewicz z Polska který měl dva protikandidáty, kterými
byli Orhan Galjus z Holandska a Zoran Dimov z Makedonie. Z takto postavené
zprávy se ovšem Romové nedozví, co by se dozvědět měli.
Jako delegát VII. Mezinárodního kongresu IRU musím upozornit na to, že pozvánky
na kongres, kde byl volen nový prezident IRU, nebyly rozeslány včas. Do České
republiky dorazil pouhý program na konferenci a to 30 dní předem, ačkoli
usnesení z VI. Mezinárodního kongresu IRU v italském Lancianu (2004) ukládá
rozesílat pozvánky 6 měsíců před konáním kongresu. Pozdní rozesílání pozvánek
vede k tomu, že účastníci ze zemí s vízovou politikou si nestihnou včas vyřídit
víza a nemohou se kongresu účastnit.
K pozvánkám se vztahuje i další podivná věc. Pozvání nebylo zasláno do všech
členských zemí IRU. V kuloárech se hovořilo o tom, že delegáti na kongres byly
vybíráni tak, aby neohrozili znovuzvolení Stanislava Stankiewicze prezidentem
IRU.
Aby toho nebylo málo, program kongresu nebyl schválen delegáty sjezdu a to
přesto, že to ukládají stanovy. Nejde přitom s jistotou říci, zda nedošlo k
porušení i dalších bodů stanov, protože aktuální znění stanov a jednacího řádu
IRU nebylo na kongresu k dispozici. Lze také s jistou konstatovat, že každá
členská organizace vysílá vždy po jednom delegátovi (voliteli). Toto vše musí
být, písemně podchyceno (zaprotokolováno) a později oznámeno a dáno k dispozici,
účastníkům kongresu, ani tato podmínka nebyla splněna i přes to, že to jasně
ukládají Stanovy, a jednací řád IRU.
Mohl bych ve svých připomínkách pokračovat celé hodiny. Ale myslím, že to málo,
co jsem napsal bohatě stačí. Upřímně, připadám si hloupě, když sepisuji svoje
výhrady na adresu IRU. Vždyť jsem byl hrdý, že jsem jejím delegátem! Vždyť jsem
IRU považoval za instituci, o kterou se bude opírat romská budoucnost
přinejmenším na území Evropy. A teď jsem autorem řádků o zpackaném VII.
Mezinárodním kongresu IRU.
Nemyslete si, že nejsem spokojený s tím, jak volba dopadla. Jsem rád, že IRU má
alespoň nějakého prezidenta, i když nebyl zvolen zcela legitimním způsobem.
Nejsem tedy veden snahou očernit znovuzvoleného prezidenta a vyzdvihnout
přednosti někoho jiného. Jde mi o jediné, abychom konečně přestali lhát sami
sobě, že námi založené instituce bude brát někdo vážně, když je nebereme vážně
ani my sami.
Rád bych přišel s nápadem, jak celou věc napravit, uvést věci v IRU do pořádku.
Proměnit IRU v organizaci, na kterou budou Romové pyšní a která bude Romům
skutečně pomáhat. Zatím mě nic nenapadá, ale naštěstí nejsem prezident IRU.
Věřím, že Stanislava Stankiewicze něco napadne alespoň nyní, když se mu to
nepovedlo po zvolení v roce 2004, které také provázely nesrovnalosti.
Jestliže se nestane zázrak a IRU nezačne pod vedením Stanislava Stankiewicze
konečně fungovat, brzy se objeví na dlouhém seznamu romských podniků, které
zkrachovaly. Otázkou je, zda tam neměla být zapsaná již dávno.
