Zemřel Arnošt Lustig

Ve věku čtyřiaosmdesáti let zemřel dnes nad ránem v nemocnici na pražských
Vinohradech novinář a autor knih o holocaustu Arnošt Lustig. Zákeřné nemoci
podlehl po pětiletém boji.

"Přežil koncentrační tábory, ale nepřežil zákeřnou nemoc, se kterou bojoval pět
let do posledních chvil. Naposledy na Kypru. Pak získala navrch," informovala
ČTK o úmrtí Markéta Mališová z Nakladatelství Franze Kafky. Událost potvrdila i
mluvčí nemocnice.

Spisovatel měl podle Mališové velké plány, chtěl dopsat několik knih, zajet do
Paříže za literátem Milanem Kunderou, zajít si ve Washingtonu na šťavnaté telecí
kotlety a uspořádat přednášku na univerzitě v kanadském Quebecu. "Byl všude
doma, ale v Praze nejvíc," řekla s tím, že život měl rád a žil ho naplno do
posledních chvil.

Na setkání s Lustigem vzpomíná jako na radostné chvíle plné smíchu novinář Práva
František Cinger. "Jako člověk, který prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem
se dokázal radovat z každého dne. Setkání nebo hostina s přáteli pro něj
znamenaly úplně nejvíc," řekl ČTK.

"Byl to člověk neobyčejně přátelský, laskavý. Člověk, který byl zvyklý o druhé
se zajímat víc, než o své vlastní starosti. Patří k nejvýznamnějším a světově
nejproslulejším českým spisovatelům, přesto všechny lichotky vždy zlehčoval a
říkal, že o tom, kdo je skutečný spisovatel, rozhodnou až čtenáři 50 let po
vydání knihy," uvedl Cinger. Podle Mališové Lustiga nepřesvědčila ani řada
ocenění, mezi jinými Cena Americké akademie umění a krásného psaní za
celoživotní dílo, Cena Franze Kafky a další. Lustigovi život nicméně dovolil
dočkat se prověření jeho díla časem, sbírky povídek Noc a naděje a Démanty noci
vyšly v letech 1957 a 1958.

Lustig se narodil v Praze 21. prosince 1926. Jako dospívající prošel ghettem v
Terezíně a koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Zážitky z té doby
představují těžiště jeho tvorby. K nejznámějším jeho dílům patří vedle Démantů
noci, Dita Saxová či Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Lustigovy literární
příběhy vyzdvihují vnitřní síly člověka, které mu umožňují čelit ponížení a
uchovat si lidskou důstojnost i v situacích krajního ohrožení.

Po válce vystudoval novinařinu a pracoval v několika denících a rozhlase; mimo
jiné byl i zpravodajem z izraelsko-arabské války. Poté pracoval jako reportér a
režisér Československého rozhlasu, redaktor týdeníku Mladý svět a scenárista na
Barrandově. V roce 1968 emigroval. Nejprve žil krátce v Izraeli, potom v
Jugoslávii a od roku 1970 v USA. Do Česka se vracel pravidelně v posledních
dvaceti letech.