Zaniklý svět Romů aneb o čem všem společnost ještě neví?
V průběhu září (12. 9.-29. 9.) bylo možné zhlédnout na holešovickém Výstavišti v Praze ojedinělou výstavu znázorňující české Romy a Sinti s názvem Zaniklý svět. Připravil ji Výbor pro odškodnění romského holocaustu (VPORH) ve spolupráci s Národní galerií v Praze, Muzeem romské kultury v Brně a Ministerstvem kultury v ČR a dalšími partnery. Záštitu nad výstavou převzali prezident ČR Václav Klaus a primátor Hlavního města Prahy Pavel Bém. Organizátoři věří, že mozaika předválečných fotografi í, ale i poválečného života Romů, pomohla veřejnosti vytvořit si ucelenější obraz o romské historii. Za zajímavost stojí, že na výstavě byla zdokumentována doposud nepublikovaná fakta. Jeden z organizátorů, Čeněk Růžička, věří, že se podaří výstavu přesunout i do jiných krajských měst. Zatím o ni ale projevily zájem spíše zahraniční země.
* Právě skončila výstava, kterou jste připravili. Jaká byla návštěvnost, jste s ní spokojeni?
Průměrně tuto výstavu navštívilo sedmdesát lidí denně, což značí, že v průběhu měsíce jsme zaregistrovali asi jeden tisíc osm set návštěvníků. Mrzí mě ale, že výstavu vidělo tak málo žáků a studentů, což bylo pravděpodobně způsobeno zářijovým začátkem školního roku.
* Umíte odhadnout, kolik Romů si přišlo prohlédnou zachovalé fotografi e svých předků a připomenout si tak některé události spojené s jejich historií?
To je otázka přímo na tělo… Většina Romů, které výstava zajímala tak, že přišli, byli Sinti Romové nebo původní čeští, případně moravští Romové. Ze slovenských Romů jsme zaregistrovali jenom dvě skupinky. Právě jejich reakce mě překvapila, protože si účel výstavy vyložili asi jinak, než bylo myšleno. Výstavu nevnímali jako memento, vlastní dědictví…
* Záštitu nad výstavou převzal prezident ČR Václav Klaus. Právě ten se ale o Letech u Písku vyjadřoval v tisku svého času dosti nešťastně. Proč padla tedy volba právě na něj?
Václav Klaus o táboře v Letech u Písku prohlásil, že to byl pracovní tábor, přičemž se mu málem podařilo říct, že to byl rekreační tábor. Přes média jsem proto upozornil na to, že buď mu ti, co mu radili, neradili dobře, anebo je to jenom jeho zbožné přání. Jistě není příjemné slyšet, že se česká společnost chtěla Romů zbavit, ale bohužel, jde o fakt. Je možné, že si pak nechal některé věci vysvětlit a záštitu nad touto výstavou bral pak jako omluvné gesto.
* Jakou roli ve vašem mnohaletém boji za připomínání utrpení v Letech u Písku hraje fakt, že vám tam zahynula část příbuzenstva?
V souvislosti s touto výstavou tato skutečnost nehrála žádnou roli. To, že mi tam zahynuli předci a členové mého rodu, je pro mě motiv v celém mém působení, ale ve vztahu s touto výstavou to nebyl hlavní důvod.
* Myslíte, že návštěvníci pochopili smysl samotné výstavy?
Já myslím, že každý, kdo tu výstavu uvidí, pochopí. Většina lidí vidí Romy jen tak, jak je prezentují média. To znamená převážně negativně. My ukazujeme i jinou stranu.
* Výstava má být putovní. V jakých městech bude ke spatření, jsou některá místa ještě v jednání? Na koho se mohou obrátit ti, kteří by chtěli výstavu přenést do jejich města?
Určitě stojíme o to, aby výstavu vidělo co nejvíce lidí, proto jednáme s krajskými městy prakticky už od ledna. Bohužel, patřičné instituce nechtějí do výstavy o Romech uvolňovat peníze a když ano, tak minimální částky, které nepokryjí veškeré náklady na dostatečně reprezentativní výstavu. Snažíme se je však přesvědčovat o důležitosti akce; doufáme tedy, že se nám to ve většině měst podaří. Těší mě ale zájem zahraničí. Plánujeme uskutečnit výstavu v Německu, zapojit se chce i Slovensko a Polsko. Z toho mám radost, ovšem v nejbližší budoucnosti se chceme opravdu více zaměřit hlavně na Českou republiku. Ta česká města, která by projevila o výstavu zájem, se mohou obrátit na Výbor pro odškodnění romského holocaustu.
* Skončila výstava Zaniklý svět, na které měli návštěvníci možnost vidět život českých Romů a Sintů zachycený ve fotografiích. Byla jste se podívat na tyto exponáty? Jak na vás výstava zapůsobila? </>
Výstavu jsem si se zájmem prohlédla. Pro veřejnost je to neznámé téma, totiž skutečnost, že u nás žila před válkou jiná skupina Romů, a to na poměrně velmi slušné úrovni. Já podobné rodinné fotografi e z terénu znám, ale vím, jak jsou vzácné a jak je těžké získat pro výstavní účely originální fotografi e. Organizátorům výstavy patří můj dík. Já se osobně, jistě i díky svému původu, speciálně zabývám právě skupinou našich předválečných Romů, takže pro mě je toto téma citlivá i citová otázka zároveň. Muzeum má zájem výstavu zařadit do svého výstavního plánu na rok 2008, který právě teď uzavíráme. Momentálně je tato možnost ve fázi jednání s Výborem pro odškodnění romského holocaustu.
* Před několika měsíci proběhla výstava věnovaná romským obětem holocaustu, teď proběhla další, Zaniklý svět. Myslíte, že je dobré si neustále připomínat utrpení a bolest, kterou čeští a moravští Romové a také Sinti prožívali?
Je nutné to připomínat, stále jen zlomek veřejnosti něco tuší, málokdo něco ví… Jak jsem se o tom mnohokrát přesvědčila, veřejnost neví, neuvědomuje si, nebo je pro ni nepřijatelný fakt, že Romové byli za války perzekuováni a likvidováni nikoliv z důvodů sociálních, nějaké případně jejich „sociální nepřizpůsobivosti“, ale z důvodů rasových. A je zde řada dalších ne tak zásadních, a přesto důležitých bodů, v nichž veřejnost tápe, aniž by o tom věděla. Dokonce i někteří naši historici či archiváři se dopouštějí hrubé nepřesnosti, když tzv. cikánské tábory, které existovaly v protektorátu v Letech a v Hodoníně v letech 1942-43, zaměňují za pracovní tábory, které fungovaly na stejných místech o něco dříve. Režim v pracovních táborech i podmínky života byly kvalitativně odlišné od tzv. táborů cikánských.
* Sekce výstavy Zaniklý svět věnovaná koncentračnímu táboru Lety u Písku hovoří o již zmiňovaném holocaustu a jeho obětech. V minulém čísle jste psala o druhém takovém místě v České republice, Hodoníně u Kunštátu. Právě Muzeum romské kultury se stará o připomínání tragického osudu obětí podobného tábora v Hodoníně u Kunštátu. Jaké aktivity jste již učinili nebo plánujete v souvislosti s tím učinit? Neuvažujete o podobné výstavě?
Výstavu jsme hostili v Brně a pracovníci muzea se na této brněnské verzi spolupodíleli, pro školy jsme připravovali semináře, okomentované prohlídky výstavou. A především jsme letos zpřístupnili další část naší stálé expozice – Příběh Romů, který právě v tomto dalším sále vypráví tuto bolestnou historii nejen českých, ale většiny evropských Romů v letech 1939-1945.
***
Čeněk Růžička (založil Výbor pro odškodnění romského holocaustu a stojí v jeho čele).
Narozen v roce 1946 v Liberci. Rodiče přežili jako jedni z mála českých a moravských Romů pobyt v koncentračním táboře v Letech u Písku. Po návratu až do roku 1958, kdy bylo zákonem kočování zakázáno, žili nomádským životem. Po osmileté základní školní docházce studoval tři roky na učilišti obor kamenictví. Poté absolvoval půlroční kurs sochaře. Tuto činnost pak vykonával dvacet let, zaměřoval se zejména na reprodukce. Minulost rodičů ho ovlivnila natolik, že v roce 1998 založil Výbor pro odškodnění romského holocaustu. Má čtyři děti.
PhDr. Jana Horváthová (roz. Holomková)
Narodila se v roce 1967 v Brně, vystudovala odbornou historii a později muzeologii na Masarykově univerzitě. Kromě práce lektorky v Muzeu města Brna se jistou dobu angažovala v politické straně Romská občanská iniciativa. V České televizi Studio Brno pracovala ve funkci redaktor-dramaturg. Od roku 1993 přednáší na různá historická a etnologická témata. Podílela se na vytváření několika projektů týkajících se umělecké tvorby Romů. Od roku 1991 pracuje jako historička v Muzeu romské kultury v Brně, od roku 2003 je jeho ředitelkou. Publikovala několik prací s romskou tematikou. Je vdaná, má dvě děti.
