Žádná prasata – zejména ne ta fašistická: Důstojnost v Letech

Už více než deset let se ti, kdo přežili věznění v koncentračním táboře v Letech, snaží vrátit tomuto místu důstojnost na počest těch, kdo tam trpěli. Těm, kteří přežili, je už od 70 let trnem v oku skutečnost, že na místě, jež je svědkem účasti protektorátní vlády na holocaustu romského obyvatelstva, vyrostla velkovýkrmna vepřů. Letošní vzpomínková akce v Letech byla poznamenána nevídaným incidentem – pro svou slávu ve světlech refl ektorů si sem dorazili ultrapravicoví demonstranti s politickými ambicemi.

Lety se do zpráv dostávají každoročně od roku 1995, kdy tam dala česká vláda zbudovat pomník – jeho zbudování bylo krokem dobře míněným, avšak naneštěstí k němu došlo ve stejné době jako cynická privatizace do té doby státního vepřína, jež měla českému státu v celé této věci umýt ruce. Každý rok pořád dokola vláda otevírá otázku případných nákladů na přesunutí vepřína, toleruje bez komentáře rasistické reakce populistů, kteří se otázku uctění památky umučených lidí snaží smést ze stolu zdůrazňováním „výhod, které romští spoluobčané dostávají“ a nakonec nechá celou věc zapadnout mezi jinými zprávami z léta. Současná vláda navrhla vystavění nového pomníku, místo aby se vepřín přestěhoval. Ti, kdo Lety přežili, tento návrh odmítli. Letos ovšem za ta léta navyklý běh událostí narušila zvláště nechutná novinka – během vzpomínkové akce se na místě objevili demonstranti extrémní pravice z Národní strany s transparenty, které vzdávaly čest československým táborovým dozorcům, kteří v Letech zemřeli na tyfus, za jehož propuknutí měli být odpovědni právě romští vězni. Stačí představit si demonstraci na uctění památky dozorců, kteří zemřeli při výkonu služby v Osvětimi, a každému musí dojít, že se tito lidé v honbě za pozorností médií nezastaví před naprosto ničím.

Čeští politikové, kteří chápou, co jde zde v sázce, by měli vyjádřit úctu k obětem z tohoto tábora tím, že velkokapacitní vepřín přemístí. Nad českým národem se vznáší nejen hrozba historického revizionismu, ale také další posilování hluboce zakořeněných protiromských postojů, které i v dnešní době stojí řadu životů. Vzhledem k těmto náladám je jisté, že učinění správného kroku v Letech nikomu politickou oblibu okamžitě nepřinese, a to právě je důvod, proč k němu žádná vláda v sobě zatím nenašla dost odvahy. To je ale jen o důvod víc, aby ho už konečně někdo udělal.

Žádný vládní „kompromis“ nemůže nikdy zmírnit skutečnost, že pokud se na místo nechystají média, line se nad pietním místem typický zápach vepřína. Co se české policie týče, měla by se více snažit prosazovat platné zákony a zabraňovat veřejným projevům nesnášenlivosti a nenávisti. Byla bych raději, kdyby Česká republika byla zemí, kde jsou rasisté nuceni vynakládat čas i prostředky na obhajování svého jednání před soudy, než místem, kde jim jak policie, tak média velice ochotně pomáhají pronikat na veřejnost.