Za teror neonacistů v Benešově soud vynesl jen mírné tresty
Koncem června vynesl Okresní soud v Benešově prvoinstanční rozsudek za
zběsilé a vícehodinové řádění neonacistů v tomto středočeském městě, od kterého
už uběhlo dva a půl roku. U jeho vyhlášení byli poprvé do soudní síni puštěni i
novináři. Média předtím o soudu vůbec neinformovala. A důkladně o něm ani
informovat nemohla. Soudní řízení bylo totiž ze zákona neveřejné, protože
některým z obžalovaných v době činu ještě nebylo osmnáct let.
Co se stalo? V říjnu roku 2008, krátce po první provokaci Ochranných sborů
Dělnické strany v severočeském Litvínově-Janově, které bylo ve velkém
medializované, napadla skupina maskovaných mladíků v Benešově několik náhodných
kolemjdoucích. Podle svědků zaútočili ve večerních hodinách na nejméně osm lidí.
Nejhůř odnesl jejich útok tehdy osmnáctiletý student, kterému museli lékaři
odebrat slezinu. Do konce života se bude muset vypořádat se svou sníženou
imunitou. Nesmí se pohybovat v blízkosti lidí, u kterých se může nakazit
nakažlivou nemocí, protože by pro něj mohla být smrtelná. Krátce poté neonacisté
pokračovali ve svém zběsilém honu na mladé lidi po městě. Napadli dalšího
mladíka, přičemž na něj vykřikovali rasistická hesla. I tento mladík byl
ošetřován v nemocnici. Naštěstí vyvázl s lehkými zraněními. Ve špitálu potkal
prvního napadeného, který dopadl mnohem hůř.
Časem policie zajistila 12 mladíků, kterým bylo v době činu od 16 do 22 let,
a obvinila všichny z výtržnictví a násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci,
pět z nich i za těžké ublížení na zdraví. Soud se v podstatě řídil obžalobou
podanou státní zástupcem. Nakonec jsou ale soudem uložené tresty tvrdší než ty,
které navrhl žalobce. Nejvyšší trest – 30 měsíců nepodmíněně – soud uložil dvěma
mladíkům. Další odsouzený, Jakub Noha, dostal dvouleté vězení jako souhrnný
trest i za předchozí útoky. Zároveň mu soud uložil i trest propadnutí zbraně
použité při činu – teleskopického obušku. Dva mladistvé pak senát odsoudil k
ročnímu pobytu ve zvláštním vězení pro mladistvé, ostatní – až na jednoho – ke
krátkým, ale na 30 měsíců podmíněným trestům.
Jen jeden z obžalovaných vyvázl s „alternativním trestem“. Benešovský soud
dnes čtyřiadvacetiletému Filip Stránskému uložil nejnižší trest ze všech – 400
hodin veřejně prospěšných prací. V době činu přitom byl v podmínce za ublížení
na zdraví s ideologickým motivem i za podporu a propagaci hnutí směřujících k
potlačení práv a svobod člověka. V současné době je navíc trestně stihaný za
kauzu White Justice, což byla podle policie neonacistická teroristická buňka.
Důvodem pro jeho mírný trest byla údajně jeho spolupráce při objasnění činu, kde
udal spolupachatele a potvrdil, že šlo o neonacisty. Stránský nedávno řekl
deníku MF Dnes, že už dávno „s nácky“ skončil. Před soudní budovou se však s
nimi v pohodě bavil.
Podle předsedkyně senátu Ivany Doubkové musely být některé tresty
nepodmíněné. Přece šlo o „závažné jednání, zbytečné a hnusné napadení a
zmrzačení člověka“. Napadený mladík se přitom provinil jen tím, že byl oblečen
jako „skejťák“. „Podle našeho názoru jsou všechny tresty přiměřené,
odpovídající, zohledňující všechny přitěžující i polehčující okolnosti,“ řekla
Doubková novinářům jménem soudního senátu. Ve skutečnosti jsou tresty za těžké
ublížení na zdraví, které ve svém rozsudku vynesla, na dolní hranici sazby
žalovaných skutků. To odůvodnila tím, že v době činu většina obžalovaných byl
bezúhonná.
I když se prokázalo, že útok byl zaměřen jak na levicově orientované mladíky,
tak i na Romy, soudkyně neuplatnila tzv. druhý odstavec paragrafu o ublížení na
zdraví, který stanoví vyšší trest pro případ, že pachatel spáchá čin na jiném
pro jeho politické přesvědčení, národnost či rasu. Podle soudkyně útočníkům
vadilo „pouze“, že skejtáci jsou jiní. Napadený Rom sice neutrpěl ani lehké
zranění, útočníci se o to ale evidentně pokusili.
Těžce zraněnou oběť policie nepoučila o jejích právech
„K fyzickému napadení muže došlo v pátek 10. října 2008 ve 20.30 hodin, kdy
skupina zhruba dvacetiletých mužů oblečených v černobílých maskáčových i černých
a modrých kalhotách a vojenských bombrech na muže zaútočila teleskopickými
tyčemi, boxery a kopali do něho. Maskováni byli šátky. Napadený je
hospitalizován s těžkým zraněním v nemocnici,“ uvedla krátce po činu policejní
mluvčí Zuzana Stránská. Hlavní poškozený v případě cíleného útoku z Benešova byl
v akutním ohrožení života. Utrpěl kromě podlitin po celém těle vážné poškození
sleziny, o kterou nakonec přišel, a odražení ledviny. Skoro tři týdny byl
hospitalizován, léčba pak pokračovala v domácí péči. Musel přerušit studium a
kvůli trvalým následkům není jeho pozice na pracovním trhu zrovna příznivá.
Nebyl policií poučen o tom, že a jak si může zažádat o odškodnění pro oběti
trestných činů ze strany státu. Anebo alespoň ne takovým způsobem, aby si byl
vědom svých práv. Jelikož zákon stanoví lhůtu na podaní žádosti v délce roku od
spáchání trestného činu, zřejmě přišel minimálně o sto tisíc korun. Jeho rodina
se až krátce před druhým soudním stáním obrátila na zmocněnce obětí žhářského
útoku ve Vítkově s prosbou o pomoc. Tedy v době, kdy zmocněnec pro poškozeného
už nemohl v zákonem dané lhůtě podat návrh na odškodnění. Ten totiž musel být
podán před zahájením hlavního řízení.
Benešovskému deníku líčil událost hlavní poškozený v roce 2009 takto: „Šel
jsem v půl deváté večer za kamarádem na Spořilov a procházel pod kulturním
centrem okolo židovského hřbitova. U garáží pod Klášterskou jsem si všiml bandy
asi dvaceti maskujících se lidí. Přede mnou šly dvě holky, které banda nechala
bez problémů projít. Najednou jsem měl divný pocit. Poslouchal jsem MP3 a
myslel, že snad projdu také. Nestačil jsem ale nic. Jeden z útočníků do mě
strčil a už jsem ležel na zemi. Ostatní do mě nelítostně kopali. Nenadávali mi,
ale jeden z nich, když odcházeli, posměšně řekl – bolí to co? Zkopali mě jako
psa a šli pryč.“
Zmíněné dívky zdálky sledovaly útok, nepokusily se ale napadení zabránit ze
strachu, že by komando mohlo napadnout i je. Až když se skupina útočníků
vzdálila, šly k napadenému a pomohly mu dojít k blízké večerce. Prodavačky pak
přivolaly záchranku, která ho následně odvezla do benešovské nemocnice. Státní
zástupce k tomu tehdy prohlásil: „Všichni obvinění se v Benešově setkali a poté
se dohodli, že půjdou přes město a pokud potkají lidí odlišného vzhledu,
smyšlení či příslušnosti k jiné etnické skupině či rase, toho fyzicky napadnou.
Pak šli přes město v průvodu vytvořeném v podstatě ze dvou po sobě blízko
následujících skupin“ – a jednotlivé skupiny na různých místech útočily.
Způsobil státní zástupce záměrně průtahy?
Jak je možné, že trestní stíhání takového závažného zločinu provázely takové
průtahy? Policie si od začátku nechala záležet na tom, vypátrat co největší
počet podezřelých a nasbírat dostatečný důkazný materiál k jejich obvinění. Což
vůbec nebývá jednoduché, když pachatelé utočili pod ochranou tmy a s kuklami na
hlavě. Nakonec se někteří z podezřelých přiznali k účasti na této trestné
činnosti a prozradili jména dalších.
Benešovský státní zástupce Stanislav Novák si následně vyžádal od politologa
Zdeňka Zbořila analýzu propagandistického materiálu, který policie našla v rámci
domovních prohlídek. Množství nalezeného materiálu bylo tak obrovské, že znalec
musel několikrát jet z Prahy do Benešova, ani to mu však nestačilo k důkladnému
vypracování posudku. Až po měsících mu státní zástupce předal harddisk, do
kterého uložil celý materiál. Sepsaná analýza nyní má prokázat ideologický motiv
žalovaných činů. Ani pak ale znalec nemohl některé soubory otevřít „a naopak,
některé jsou tak rozsáhlé, že není možné v době kratší než dva až tři měsíce se
s nimi seznámit“, píše ve svém znaleckém podsudku. Proto nazval svůj posudek jen
„dílčí“.
Podle znalce měli někteří z obžalovaných doma ukázky nejtvrdší propagandy
nacismu, například nahrávky neonacistické kapely Judenmord. Člen organizace
Antifašistické akce tvrdí, že policie prohlédla pouze byt matky Filipa
Stránského, kde v době domovní prohlídky už vůbec nebydlel. V jeho případě
policie skutečně nenašla skoro žádný materiál, který by mohl sloužit k prokázání
jeho motivu. Což pravděpodobně souvisí s faktem, že první domovní prohlídka
proběhla až půl roku po činu, tedy v době, kdy pachatelé už dávno mohli počítat
s návštěvou policie
Filip Stránský, jeden z obžalovaných. Za útok s těžkým zraněním, který zřejmě
spoluorganizoval, mu hrozí maximálně tříleté vězení. Foto:
Antifašistická akce
„Bílá spravedlnost“ ve rukou bílých státních orgánů
V letech 2007 a 2008 skupina White Justice („Bílá spravedlnost“)
zorganizovala vojenské cvičení v lesích. Profesionální voják Lukáš Sedláček z
táborského útvaru podle police tehdy učil neonacisty, jak správně útočit na
„živé cíle“. Proto před časem musel opustit českou armádu. Ministr obrany Martin
Barták k tomu v loňském listopadu prohlásil: „Dal jsem osobní pokyn k zahájení
příslušných kroků, které povedou k okamžitému ukončení služebního poměru.“
„Jsem jedním ze zakladatelů této organizace. Se mnou ji zakládal Filip
Stránský a osoba jménem Jany,“ řekl podle MF Dnes při policejních výsleších
Sedláček. Profesionální voják tehdy přiznal, že v táborech vycvičil asi 30 lidí.
Naučil je boji zblízka, se zbraní i beze zbraně, útoku na živé i neživé cíle.
Proškolil je v technice podpalování aut a likvidaci majetku. Sedláček svoji
účast na činnosti skupiny ale popírá, tvrdí, že pouze poskytl své odborné
znalosti. Policii se nepodařilo prokázat souvislost mezi výcvikem a útoky v
Benešově, i když je více než pravděpodobné, že útoky byly součástí cvičení.
Letos se Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) pokusil obvinit
některé neonacisty – členy skupiny White Justice – z trestného činu terorismu
právě kvůli jejich údajně přípravě únosů policistů a politiků. Nakonec návrh
vyšetřovatelů státní zástupce smetl ze stolu – z údajného nedostatku důkazů.
Pochybení policie znemožnilo úplné objasnění činů
Ve své závěrečné řečí poukázal zmocněnec poškozených v případě benešovských
útoků i na závažné pochybení vyšetřovatelů:
- „liknavý zákrok policie – přestože byla okamžitě po prvních útocích
vyrozuměna a pachatelé se nejméně další hodinu pohybovali po Benešově a
pokračovali v útocích, nebyla schopna nikoho zadržet, - pomalý rozběh vyšetřování – ke sdělení obvinění došlo až po půl roce,
- neúplné vyšetření celého průběhu akce – nešetření a nestíhání všech
útoků, nezjištění všech pachatelů a napadených, - nesprávná kvalifikace tr. činů – nezohlednění neonacistické motivace,
část napadených je vedena pouze jako svědkové, - dělení pachatelů jen na základě jejich účelových, protichůdných a
měněných výpovědí, nezjištění a nevyhodnocení jejich skutečných rolí v
organizaci a provedení celé akce, - potlačení důkazů svědčících v neprospěch stíhaných,
- důvody pro námitku podjatosti orgánů činných v tr. řízení – prokázán
průnik informace o tr. řízení ke stíhaným od jejich příbuzných pracujících u
police a soudu.“
Závěrem zmocněnec konstatoval: „Použité paragrafy trestního zákona
nepostihují správně a v úplnosti motivaci, charakter a způsob provedení. Vývoj
trestného zákonodárství u nás spěje již delší dobu ke zpřesňování skutkových
podstat. Roku 2004 byl zaveden nový trestný čin – teroristický útok podle § 95
tr. zák. (podle současného znění trestního zák. se jedná o § 311 – znění je beze
změn).“ V daném případě podle něho nejde tu jen o podporu a propagaci hnutí
směřujících k potlačení práv a svobod, natož o pouhou výtržnost. „Nenávistná
skupinová ideologie a fyzické násilí tu jsou neoddělitelnou součástí tohoto
skutku. Neonacismus nepochybně útočí na samotné základy současného systému,
pachatelé jsou nepochybně stoupenci neonacismu a nepochybně způsobili těžkou
újmu na zdraví. Tento paragraf lze považovat za jediný dostatečně účinný právní
prostředek v boj s tak nebezpečným fenoménem jako je neonacismus. Jeho nepoužití
vysílá signál, že stát a jeho orgány nemají dostatek vůle k boji s ním.“ A
dodává, že benešovské orgány byly zjevně podjaté. „Jelikož v úvahu připadá
přísnější kvalifikace trestné činnosti pachatelů, je na místě předání věci
krajským orgánům a to vzhledem k rozsahu navrženého doplnění dokazování státnímu
zástupci k došetření.“
Odvolání za účelem vrácení případu k došetření
Zatímco si drtivá většina obžalovaných a státní zástupkyně nechaly lhůtu na
případné odvolání se proti rozsudku, Jakub Polák se na místě odvolal proti
výroku o vině a o výši škody. Nesouhlasí s tím, že podle soudu se na útoku na
jeho klienta podílelo jen pět mladíků. Je přesvědčen, že za něj mělo být
odsouzeno všech 12 obžalovaných. Zraněný mladík, který kvůli útoku přišel o
slezinu, by pak podle něj měl větší šanci na odškodnění. "Výrok o škodě je
nesprávný co do počtu nebo určení původců škody," řekl Jakub Polák ČTK. Soudní
senát odkázal poškozené na občanské řízení, jelikož výše způsobené škody podle
něho není prokázaná.
KAM DÁL?
Cílený útok neonacistů konečně před soudem
Násilný neonacismus: průtahy, ignorance a bezmoc obětí
ČTĚTE JINDE
Pánové, kdy můžete přijít na rozsudek?
