Kdo může za to, že někteří Romové terorizují spořádané obyvatele Janova (Romy
i Neromy?) A za to, že tito spořádaní občané hlasitě schvalují pogrom, který
chtěli na tmavé uspořádat neonacisté?
Formulace v titulku je k ministru Čunkovi trochu nespravedlivá. On se však stal
symbolem dvou skupin lidí, kteří to zavinili.
Jednak neschopných a slepých ministrů, kteří měli romskou otázku na starosti.
Jednak mudrlantů, kteří pořád opakují, že Romové mají stejná práva, mají mít
tedy stejné povinnosti. Mají prý možnost pracovat a žít usedle a způsobně jako
kdokoliv jiný.
Vezměme to popořádku.
Zbídačování Romů po revoluci je stejné neštěstí jako pětisetletá voda, ne-li
větší. Většinová společnost se na Romech proviňovala v minulosti opakovaně.
Za první republiky byli šikanováni. Za druhé světové války posíláni do
koncentráku. V padesátých letech jim stalinisté nechali uřezat kola u vozů,
ukradli jim koně a násilně je usadili. Dostali ale jakoby byt a jakoby práci.
Problém nesměl existovat.
Svoboda dala mnohým Romům stejnou šanci jako gadžům, mnohým však ne. Zejména
těm, kteří přešli do Česka ze Slovenska „za lepším“. Na Slovensku totiž žili (a
často dosud žijí) v polozvířecích podmínkách nekonečné bídy ve slumech. Bez
práce, bez naděje, opovrhováni většinou. Pracovat už tito Romové neumějí,
nenávidí své utlačovatele, a alkohol a drogy – jediná útěcha – je ničí.
Porevoluční vlády pod pláštíkem korektnosti nebyly schopny pojmenovat romský
problém. Není to rasový problém. Je to zoufalá a naprosto bezvýchodná situace
velké části Romů, kteří nemají šanci si oblíbit hodnoty většinové společnosti a
propadají se do větší a větší bídy a závislosti na státní podpoře, kterou
zneužívají.
Bez pomoci zvenčí jsou ztraceni. Jejich zoufalství může jen narůstat. Vzhledem k
velikosti této katastrofy udělaly vlády málo proti koncentraci bídy v ghettech.
Naprosto neplnily svou povinnost vůči spoluobčanům, kteří se ocitli na dně – ne
vlastní vinou. Jako kdyby postiženým povodní řekli: Pošleme vám psychologa a pár
stovek, jinak se postarejte sami o sebe.
A mudrlanti, kteří mluví o tom, že Cikáni taky mohou pracovat jako bílí? Že jsou
to jenom Cikáni, kdo si chodí pro nenárokové dávky? Že jsou to Cikáni, kdo
vybydlují domy a slovy Jiřího Čunka „dělají bordel na náměstí“?
Ti jsou prostě nevědomí. Nevidí, že pro Roma z ghetta je stokrát těžší si najít
práci než pro spořádaného Roma či bělocha.
Nejen proto, že ho nikdo nechce zaměstnat. On už neumí pracovat. Nerozumí
moderní společnosti. Navíc zhusta pro gadže, které (právem!) považuje za
prapříčinu svého neštěstí, dělat netouží. Ostatně, jakou má motivaci, když na
sociálních příspěvcích dostane víc, než kdyby zametal ulice? Nic lepšího často
bez vzdělání, bez praxe, bez disciplíny dělat ani nedovede.
Proto však není o nic horší ani méně citlivý člověk než běloch řádně
zařezávající směny a v hospodě pak po desátém pivu na Romy sprostě nadávající.
Zcela pomýlený je klasický argument takových „Čunků“: Zkuste vedle Cikánů žít!
Život vedle zbídačelých, zoufalých, hlučných a agresivních Romů je jistě těžký.
Stejně jako žít v sousedství zoufalých a agresivních bělochů či Číňanů. Jenže
ubohému člověku je nejprve třeba pomoci. Tím spíš, když moje společnost lvím
dílem přispěla k jeho situaci.
Je to klopotné, nic jiného se však dělat nedá. Nebo také schvalujete pogromy?
