Za DS SS kandidují neonacisti aneb Vandasovci ve staronovém kabátu

Není to tak dlouho, kdy jsem
kritizoval počínání sdružení Iuridicum Remedium
(IuRe).
To ve svém prohlášení zašlo za hranice běžné slušnosti, protože k ospravedlnění
toho, že se zastává krajně pravicových extremistů, se neštítí lží, polopravd i
vyložených nesmyslů. V jeho prohlášení, v němž hodnotí Dělnickou stranu (DS) a
Dělnickou stranu sociální spravedlnosti (DS SS), je totiž mj. napsáno: „Toliko
na okraj IuRe poznamenává, že ani fakticky není mezi DSSS a DS kontinuita. DSSS
se rozhodla opustit neonacismus (což je stvrzeno i jejími symboly), nahradit jej
xenofobií a vyplnit tak uprázdněné místo po Národní straně.“

V polemice s tím jsem krom jiného poukázal na to, že IuRe jsou ultraliberální
extremisti, kteří jsou v rámci svého fundamentalistického fanatismu schopni
transformovat ochranu svobody shromažďování v ochranu práv nacistů. Dnes se
soustředím na důkaz, že se Dělnická strana sociální spravedlnosti neonacismu
nezřekla.

Dělnickou stranu rozpustil Nejvyšší správní soud (NSS), jeho rozsudek však zatím
nenabyl právní moci. DS se totiž odvolala k Ústavnímu soudu, což má odkladný
účinek. Dělnická strana, kterou NSS označil jako (neo)nacistickou, tedy stále
regulérně existuje. A jejím předsedou je stále Tomáš Vandas. Tento předseda (neo)nacistické
strany je hlavním volebním lídrem Dělnické strany sociální spravedlnosti (DS SS),
což samo o sobě stačí k prokázání toho, že se DS SS (neo)nacismu nezřekla.
Prvním nezbytným krokem ke zřeknutí se této ideologie by muselo být Vandasovo
odstoupení z místa předsedy DS a zrušení členství v této straně, nebo prostě
dobrovolné rozpuštění DS. Vandas se ovšem namísto toho odvolal k Ústavnímu
soudu, čímž dal dostatečně najevo, za jakou ideologií, za jakým konáním si
stojí. A čímž také potvrdil, že trvá na svých názorech, které coby předseda DS
hlásal veřejně, a že se nezříká své účasti na neonacistickém srazu v Německu,
například. Dnes může Vandas donekonečna vykřikovat, že je proti jakémukoli
rasismu, je však zřejmé, že jde jen o pouhé předvolební rétorické cvičení,
nikoli o ideologický posun. Výše řečené se pochopitelně týká i ostatních
kandidátů DS SS, kteří jsou zároveň členy DS, což je naprostá většina z nich.

Jedním z hlavních argumentů NSS, kterým odůvodňoval rozpuštění Dělnické strany,
bylo její personální provázání s neonacisty z Národního odporu, Autonomních
nacionalistů apod. DS SS sice několik jedinců z řad těch nejznámějších
neonacistů už do voleb na své kandidátce nepostavila, kandidují za ni však
neonacisti jiní, z nichž mnozí jsou taktéž členy Národního odporu a dalších
neonacistických iniciativ.
Antifašistická akce (Antifa) 
na svém webu informuje, že za DS SS kandiduje celkem devětadvacet neonacistů.
Najdeme mezi nimi pozoruhodnou sbírku, například organizátory či pravidelné
účastníky neonacistických akcí, včetně pokusu o pogrom Romů v litvínovském
Janově, někteří z nich mají na těle vytetované nacistické symboly či se svými
rasistickými názory nijak netají. Například Václav Dvořák (24, Žďár nad
Sázavou), který kandiduje za DS SS na Vysočině, na svém internetovém profilu
vzkazuje návštěvníkům (podávám v původním znění): „Neodsuzujte me za moji
viru,odsuzujte samy sebe za svuj původ“. Tomáš Málek (22, Brno) kandiduje za
Jihomoravský kraj. Přezdívají mu Malý Tom a je členem Národního odporu Brno,
šéfem DS SS v Brně a jedním z neonacistů z okruhu do Čech přesídleného bývalého
policisty a pornoproducenta Marina Baldaufa. S ním Málek navštěvuje v Rakousku
dosud žijícího nacistického publicistu a kdysi člena elitní „SS divize
Leibstandarte Adolf Hitler“, Herberta Schweigera.

Dalším kandidátem strany, která se podle IuRe zřekla neonacismu, je i Jiří
Varadínek (31, Hulín), kandidující ve Zlínském kraji. Podle Antify, která má v
tomto směru vždy dobré informace, jde o dlouholetého internetového aktivistu,
který vystupoval na diskusním fóru hooligans.cz pod nickem J.VonV. Jako fanoušek
pražské Sparty dostal loni podmínečný trest po zápase v Olomouci, kde házel kusy
porcelánové mísy na ostatní diváky a na hřiště. Od Okresního soudu v Olomouci
kvůli tomu odešel s desetiměsíční podmínkou a dvouletým zákazem vstupu na
stadiony. Antifa informuje i o jeho přiznání, že je rasistou, v článku
Neonacisté mluví o Natálce. Anifa zde cituje ze skrytého fóra na serveru
hooligans.cz, do kterého má přístup pouze několik desítek vybraných osob. Zde
tento kandidát DS SS krátce po žhářském útoku na romskou rodinu ve Vítkově
napsal:

„Distancovat asi jo, ale na druhou stranu bych ten útok veřejně neodsuzoval.
Nevíme 100 pro, jestli to nebyl nějakej náš sympatizant, kterej se třeba po
přečtení Turnerovejch deníků odhodlal k akci. Ona to byla jen otázka času, než
nějaký útok skončí "tragicky". Já bych tu chtěl říct – sám za sebe – že jsem
rasista, rasistou budu a kdyby shořelo třeba 65 cikánskejch dětí tak slzu
neuroním. Teď mě za to možná sežerete (a proto to píšu jen do skryté sekce, a
konečně pro takový případy je fajn že je), ale pokud by to náhodou fakt byl útok
nějakejch rasistů tak by měli být minimálně podporováni jako P.O.W.“

Dalším důvodem, proč NSS označil DS jako (neo)nacistickou byla účast jejích
lídrů na neonacistických akcích a jejich rasistické a xenofobní projevy na
veřejnosti. Tomáš Vandas v září 2008 řečnil v německém Altenburgu na tzv.
Festivalu národů, který organizuje německá neonacistická strana NPD. „Odmítáme
vizi architektů nového světového řádu, kteří považují pevnost Evropu za poslední
překážku k uskutečnění svého staletého snu k ovládnutí světa,“ řekl zde mimo
jiné Vandas a připojil se tak ke spiklenecké představě ovládnutí světa Židy,
kterou si vymysleli a produkují antisemité napříč dějinami.

Státní zástupce nedávno obžaloval šest lidí za výroky na loňské prvomájové
demonstraci v Brně. Jsou mezi nimi i čtyři volební lídři DS SS. Jde o předsedu
dosud nerozpuštěné (neo)nacistické Dělnické strany Tomáše Vandase, místopředsedy
DS Jiřího Štěpánka a Petra Kotába a šéfredaktora Dělnických listů Martina Zbelu,
který je zároveň předsedou militantní Dělnické mládeže. Obžalováni jsou za
projevy odkazující na neonacismus, obsahující nenávist vůči různým skupinám
obyvatel a za trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv
a svobod člověka. Vandasovci ovšem měli být za totéž obžalováni mnohem dříve, v
Brně pouze zopakovali své dřívější výpady proti Romům a migrantům. V prosinci
2008 v pražských
Vysočanech například pronesl Vandas rasistický projev,
v němž již tradičně zaútočil na menšiny a organizace, které jim pomáhají. Přihlížejícím neonacistům slíbil, že zatočí s nevládními organizacemi, které se
zabývají menšinami. „Chceme zemi čistou, bílou ne z parazitů a jiné verbeže,“
zvolal poté Vandas.

Od žádného ze svých výroků se Vandas nikdy nedistancoval a předsedou (neo)nacistické
DS i nadále zůstává. Své výpady proti migrantům si ostatně před pár dny
zopakoval na předvolebním mítinku DS SS v pražské Libuši, nedaleko tamní
vietnamské tržnice. DS SS se tedy i v tomto směru chová stejně jako DS, která
byla i díky tomuto chování označena za neonacistickou stranou, od neonacismu se
tedy ani v tomto směru neodklonila.

V počínání Dělnické strany soud nalezl xenofobní a šovinistické prvky,
rasistický podtext a návaznost na hitlerovský nacionální socialismus. Personální
propojení s neonacistickými iniciativami pak napomohlo k prokázání, že DS je
neonacistická. Tato strana podle NSS vytváří uměle pocity ohrožení ze strany
Romů, cizinců a imigrantů, podněcuje k násilí a usiluje o radikální změnu
demokratického zřízení. Ochránci práv nacistů z Iuridicum Remedium se mohou
vymlouvat třeba donekonečna, o nástupkyni DS, Dělnické straně sociální
spravedlnosti, se však ani při nejlepší vůli nedá říci nic radikálně odlišného.