Vzpomínka na „Tvistigen“

Byl květen třiašedesátého roku. Venku všechno pučelo, sluníčko svítilo, všechny děti byly venku na cestě. Holky si dělaly věnce z pampelišek, česaly se a zdobily si vlasy, chlapci se učili dělat vrbové píšťalky.
Jančo se dívá dolů na cestu: „Děcka, podívejte, támhle k nám někdo přichází a na rameni má kytaru.“

– „Vždyť to je Dilino z Košické Nové Vsi, Ďurův syn,“ povídá Šuko. Když přišel až k nim, větší holky mu hned řekly: „Dilino, zahraj nám něco!“ Tehdy se objevil nový tanec, twist, tak začal hrát Twist again. Jančovi se Dilinovo hraní strašně moc líbilo. Dilino se jmenoval Deži, ale všichni Romové mu říkali Dilino. Jančo mu povídá: „Dilino, nezajdeš k nám na kafe? Můžeme si sednout na dvorek, máme tam lavici, stůl.“ – „Ty jsi Jančo, ne, Dzigiho syn? Kafíčko bych si dal, tak pojďme k vám.“
Přišli k Jančovi na dvorek, Marinka vyšla ven. „Mami, udělej Dilinovi kávu!“ – „Odkud jsi, synku?“ zeptala se Marinka Dilina. „Z Košické Nové Vsi, Ďurův syn, teto.“ – „Hned ti udělám kafe, nechcete jít dovnitř?“ – „Ne, teto, budeme venku. Vždyť je krásně.“ – „Tak jak chcete, moje děti.“
Sedli si venku na lavičku ke stolu a Jančo ještě přinesl z domu stoličky. Dilinova kytara se Jančovi moc líbila, její zadní deska a postranní luby byly třešňově červené, vpředu byla žlutá jako žloutek. „Dilino, zahraj ještě něco,“ poprosil Jančus. Začal hrát romské písničky, Jančovi se jeho hra velice líbila. Marinka přinesla Dilinovi kávu a poslechla si, jak hraje. „Krásně hraješ, synku.“ – „Teto, já umím hrát i na housle, na violu a na harmoniku.“ – „Tak to z tebe bude veliký muzikant, synku.“

„Dilino, neprodáš mi tu kytaru?“ zeptal se Janču. Dilino se trochu zamyslel, a potom řekl: „Když se naučíš tuhle písničku Twist again do zítřka, tak ti ji dám zadarmo. Dneska ti kytaru nechám, a pak se uvidí. A teď si sedni tady přede mě a dívej se, jak hraju!“ Jančo se díval Dilinovi na ruce a poslouchal, jak hraje. Dilino hrál asi hodinu a potom dal kytaru do ruky Jančovi. „Já už teď musím jít domů, ale ty se uč, já přijdu zítra, a pak se uvidí, jestli ti nechám kytaru.“

Dilino odešel a Jančo se hned začal učit hrát. Nečekal, že ho budou ze strun tolik bolet prsty. Ale bylo mu to jedno, strašně chtěl tu kytaru. U nich na dvorku zůstalo hodně kluků a holek a dívali se, jak se Jančo učí hrát, ale dlouho to nevydrželi, asi po půl hodině se všichni rozešli, a Jančo byl rád, že se na něj nikdo nedívá. Celý den až do večera se učil, večer něco snědl, vzal si kytaru do postele a celou noc se učil akordy, prsty měl úplně opuchlé. Usnul, když už se venku rozednívalo.

Vstal, bylo už skoro poledne. Jeho matka, Marinka, ho nechala spát, protože celou noc slyšela, jak se učí hrát. Do školy nemusel, byla sobota. Když vstal, pořádně se umyl studenou vodou, aby se rychleji probral. Prsty měl úplně oteklé a hodně ho bolely, tak je nechal ve studené vodě. K obědu uvařila Marinka hovězí polévku, upekla vepřové maso a k tomu bramborovou kaši. Svému muži, Dzigimu, musela každý den vařit halušky, jedno jestli s brynzou, se zelím, nebo s bramborem. Jančo se rychle najedl, vzal kytaru a šel ven na dvorek, sedl si na lavičku a znovu se učil hrát. Přišla za ním děcka: „Jančo, už jsi se naučil hrát tu písničku, co ti ukázal Dilino?“ zeptal se ho Šuko. „Ještě ne tak, jak ji hrál on.“ – „No tak zahraj,“ řekl Doďus. Jančo začal hrát Twist again, a potom Dajánu, kluci jen koukali! „Kdy ses, Janču, naučil tak hrát?“ – „Učil jsem se až do rána.“

Odpoledne k nim přišel Dilino. „Dejž to Pánbůh dobrý den, teto, a i vám strejdo.“ – „I tobě, synku.“ – „Tak kde je váš Jančo?“ – „Někde v domě, učí se, běž za ním, jestli chceš.“ Když Dilino vešel do místnosti, kde byl Jančo, a Jančo ho uviděl, hned přestal hrát. „Nazdar Janču, tak jak ti jde hraní?“ – Jančo pokrčil rameny: „Sedni si tady na stoličku, Dilino!“ – „Ukážeš mi, Janču, co ses naučil?“

Tak dobrá. Jančo začal hrát Twist again a Dilino na něj koukal jako blázen. „Ejha, Janču, vždyť ty už hraješ skoro jako já. Kdy ses to naučil?“ Do místnosti vešla Marinka, přinesla Dilinovi kávu. „Tak co, synku, co říkáš, naučil se něco?“ zeptala se Dilina. „Teto, ani jsem nečekal, že se tak rychle naučí hrát.“ – „Synáčku, proč ti říkají Dilino (Hlupák/Blázen)? To není pěkné.“ – „Já ani nevím, teto, ale mně je to jedno.“ – „A jak se jmenuješ?“ – „Deži, teto.“ – „Tak já ti budu říkat Dežku…, celou noc nespal, Dežku, pořád se učil.“ – „To je vidět, teto.“ – „Janču, včera jsem ti řekl, že když se naučíš hrát Twist again, tak ti tu kytaru dám. Odteďka je kytara tvoje.“ Jančo radostí vyskočil ze židle. „Děkuju ti Dilino!“ Poznámka: Při přepisu romského textu byly respektovány nářeční zvláštnosti a do značné míry zůstal zachován i autorův způsob zápisu romštiny. Z. A.