Vzpomínka na spisovatelku Janu Ferdinandovou

Před čtyřmi roky vyhrála druhý ročník Literární ceny Mileny Hübschmannové neznámá žena z jihovýchodního Slovenska – Jana Ferdinandová (rozená Kuruczová). Ocenění za nejlepší prózu, vyprávění s názvem Vaska, převzít nemohla. V rodné Galantě svého muže už jako tolikrát odpočívala doma s vážnou srdeční vadou, zatímco její kolegové se společně radovali na slavnostním ceremoniálu v pražské Lucerně.

Nejspíš právě osamění, jež přinesla nemoc, ji přivedlo k peru. Své silně autobiografické prózy psala do školních písanek, stejně jako romská spisovatelka Elena Lacková. Mezi ručními pracemi, poté co její tři děti už měly vlastní rodiny, osmatřicetiletá žena napsala ve slovenštině Vasku. Vyprávění rámované scénou z „obývačky“, kde se po delší době sejde širší rodina, je jen svými kulisami moderní, vše ostatní odkazuje k tradici, rodinným příběhům předávaným po generace, pověrám.

Příběh o bosorce Vasce, jež zachrání, a sama přitom přijde o život, děťátko, a tím i celou osadu, ze spárů ďábla je pro tvorbu Jany Ferdinandové charakteristický. Obětování se druhým, především sebeobětování ženy, sestry, matky se v jejich prózách neustále opakuje.

Jeho ztělesněním je pak osud její literární postavy Maruš. Předčasně vyspělého děvčátka, jež se od útlého věku stará o své sourozence, snáší rány otce závislého na alkoholu a přenese se i přes nelásku matky, jež ji i sestry opustí.

„Maruš jej chcela napísať celú, naozaj celú pravdu. No potom si to rozmyslela. Nechcela brať Sophi ilúziu o matke. Aj keď sa najviac zaslúžila o to, že vlastne preskočila detstvo a vhupla hneď do dospelosti, nemá právo ju súdiť. Veď, či je ona pani Dokonalá? Koľko omylov, koľko prešľapov vo svojom živote urobila aj ona! Napríklad fajčí a je chorá na srdce,“ píše v próze Preskočené detstvo Ferdinandová a detaily shodné s životem autorky nelze přehlédnout.

Ferdinandová prodělala v posledních letech svého života tři operace srdce, od roku 1997 byla kvůli vážným zdravotním problémům v invalidním důchodu. Přesto dokud mohla, tak psala o syrovosti života, tajemstvích, jež člověku mají zůstat utajena, síle žen a jejich lásce k bližním.

O nemoci nemohla mlčet ani ve své tvorbě: „Spomínam si, že len tak, mimochodom mi povedala, že potomkovia z bosoráckých rodín umierajú ťažko a zdľhavo, že trpia aj dlhé roky… Vtedy som sa tomu smiala, no dnes viem, že mala pravdu. Trpím už vyše dvadsať rokov. Třikrát som prešla operáciou srdca a moje utrpení neprajem ani svojmu najväčšiemu nepriateľovi. Tým stým utrpením však prechadza aj moja najstaršia dcéra, która moju rodinu z otcovej strany nikdy nepoznala. Je to osud či prekliatie?“

Jana Ferdinandová zemřela letos 6. května, ve svých 51 letech.