Vyprávění z Naší osady

Před nedávnem vyšla knižní prvotina Ireny Eliášové (1953) nazvaná Naše osada – smutné, veselé i tajemné příběhy Romů. Autorka se v ní vrací do dětských let strávených v romské osadě na jihozápadním Slovensku, do doby, než se s rodinou přestěhovala do Liberce. Psaní se Eliášová věnuje již od mládí, kdy jí časopisecky vyšly povídky a básně.

Jejím největším snem však bylo vydat knihu, o níž nyní říká: „Je to také můj malý protest vůči těm, kteří o nás o Romech mluví jen negativně a vidí nás ve špatném světle.“ Kniha je jakousi procházkou po osadě v proměnách čtvero ročních dob, do kterých autorka zasadila celý příběh. Vypravěčkou je devítiletá Gužka Putáčka, jejíž slovník a vyjadřování silně určuje výsledný styl knihy. Jednoduchý, rychlý sled myšlenek a dojmů, tak jak se rodí v hlavě malé holky, připomíná mnohé dětské knihy, kde si malí hrdinové vysvětlují běh světa se stejnou bezprostředností a samozřejmostí jako hrdinka Naší osady. Tak jako drtivá většina romských autorů vidí i Eliášová rodnou osadu jako harmonické, idylické místo. Do romantizujícího přístupu se však na rozdíl od jiných promítá životní optimismus samotné autorky, který ze vzpomínkového vyprávění činí nenáročné úsměvné čtení. Za povšimnutí stojí rovněž autorčin jazyk. Etnicita, rodné Slovensko a nový domov v Čechách – to všechno určilo výsledný jazykový mix knihy obohacený o četné autorčiny hovorové výrazy.

Tvorby Eliášové si před rokem všimla i Obec spisovatelů, když ji ocenila za příspěvek do literární výzvy na téma Cikáni-Romové. Ten se stal součástí knihy povídek o Romech nazvané Devla, devla!

Naši osadu vydala Krajská vědecká knihovna v Liberci, objednat ji lze na adrese www.kvkli.cz.