Všem Romům: Musíme se dostat ze zlého prokletí, které nás provází od kolébky až po hrob

Pokud chceme žít nekonfliktně, musíme projevit zájem, chtít, aby se i menšina
účastnila na společném životě a rozhodování, a brala tak na sebe i odpovědnost.
Již ve dvou volebních obdobích se do frýdlantského zastupitelstva nedostal
jediný Rom, ačkoli v naší obci žijí Romové v hojném počtu. Kde je chyba? Myslím
si, že jsme dosti znechuceni a nechceme se cpát mezi lidi, kteří nás mezi sebe
brát nechtějí a ani se o nás nijak nezajímají. Rozhodují o nás, bez nás.
 
Na základní škole je romských dětí přes polovinu. Ani tam není situace příliš
růžová. Chybí tam romský asistent, který by byl romským dětem nápomocen v jejich
potížích, jak v učení, tak v chování. A který by byl v neustalém kontaktu s
rodiči dětí a včas by pomáhal řešit vzniklé problémy. U těchto dětí je velice
důležité pracovat s nimi intenzivně, pomalu a srozumitelně, aby výkladu látky,
kterou právě probírají, dobře rozuměly. Romský asistent by byl nápomocen ne
jenom těmto dětem, ale i pedagogům samým.

Majoritní
část společnosti se v našem státě chová k nám, Romům, velice nadřazeně. Je to
možná i tím, že o nás skoro nic neví. Neví o naši historii, o kultuře, zvycích,
o našich hodnotách. A když ví, tak to jsou samé negativní zvěsti, to, co se o
nás traduje po tisíciletí, že Romové jsou problémoví, kradou, jsou líní,
nechtějí pracovat… To vše a další si bohužel české rodiny předávají z generace
na generaci a naše děti tím ve školách trpí, také generaci po generaci . Je to
jako zlé prokletí, které nás provází od kolébky až po hrob.

Chtěla bych tuto bariéru protrhnout, ukázat majoritní části společnosti, nebo
alespoň blízkému okolí, že i mezi námi jsou lidé, kteří žijí plnohodnotný život
či o něj usilují, chtějí pracovat, vychovávat své děti, vést je ke vzdělávání a
být právoplatnými občany a přínosem pro Českou republiku.

To, co Romové nejvíce potřebují, je práce! Dostatek práce na trhu. Tady by se
vidělo, kdo pracovat chce a kdo ne. Romové bývají při hledání práce často
diskriminováni, to je všeobecně známé. Nikdy není dobré házet všechny Romy do
jednoho pytle. Mezi slušnými a pracujícími Romy to dělá zlou krev a často to
vede až ke konfliktům. Namísto toho by bylo dobré pomoci těm, kteří práci nemají
už léta a žijí ze sociálních dávek.

Nejvíce to odnášejí romské děti. Nechodí pravidelně do školy, zejména ti co
navštěvují střední školu. V častých případech nejsou finanční prostředky na
dojíždění do školy, ale to není jediný důvod. Děti nemají zájem o vzdělání, v
tom prostředí, kde žijí, je ani nic nemotivuje k tomu, aby měli pozitivní vidinu
své budoucnosti ve vzdělávaní. Bezcílně se potulují po ulicích, parcích a
podobně.

Chtěla bych zřídit nízkoprahové romské komunitní centrum pro volnočasové
aktivity, různé zájmové kroužky, sportovní a hudební činnosti, naučně-výchovné
přednášky, doučování a jiné zajímavosti a do toho zapojit i rodiče těchto dětí,
ale také děti neromské. Myslím si, že by to bylo velkým přínosem nejen pro děti,
ale i pro celou obec a veřejnost vůbec.

Na fotografii: Květa Jarková
Foto: archiv autorky