Na každý roh policajta, bušit na domovní dveře a kontrolovat, jestli se tam
netísní třeba 15 vetřelců zdaleka. A na neplatiče exekutory jak v Chomutově.
Tato opatření chystá starosta Brna-střed za ODS Libor Šťástka. Aby byl richtig.
Také prý v reakci na nedávnou bitku asi 70 olašských Romů. To si otec
sedmnáctileté Lucie vyšlápl se samopalem Škorpion vzor 61 zeptat se Kotlárovců,
kdyže mu vrátí dceru unesenou ženichovým klanem, a pak z toho na Cejlu
zastavovala hromadná doprava.
Nejsem si jist, zdali s tím Šťástkův tah něco zmůže. Řešit všechno skrze
velkorodinu včetně hromadných rvaček, ale i pro gádže nevídaných svateb (když se
v létě 2008 vdávala romská Miss, stály tramvaje na Cejlu taky, a že bylo na co
zírat), s tím nezmohli nic ani předlistopadoví všekontrolující vladaři. Udržovat
určité pozitivní rysy kolektivistické mentality některých Romů a oslabovat ty
negativní, to je úkol dlouhodobý, a nejen pro lokální politiky.
Místní politika je ale přesně tím bojištěm, kde se odehrávají ty nejdůležitější
zápasy ohledně romsko-gádžovského soužití. Lokální činovníky můžeme v tomto
tématu rozdělit do tří přihrádek. V první najdeme lidi, co si nechtějí
čunkovskými metodami umatlat ruce, ale také nehodlají přijít o křesílko. Tudíž
lehce poplkávají v lidskoprávním stylu, zvlášť když stojí blízko novináři nebo
úředníci EU. Do terénu a do řešení reálných problémů ale nejdou, vědí, jak
dopadli sedláci u Chlumce.
Nevděk ze všech stran naopak bičuje zastupitele a starosty, kteří vědí, že občas
je sice nutné na některé vyčuránky přitlačit, ale že problém má též sociální,
kulturní, historickou a kulturní stránku. Od mnoha „bílých“ voličů pak musí
poslouchat, proč třeba „staví pro děcka krimošů klubovnu“, zvlášť když se tam
občas najde plechovka s toluenem. Ano, přibližně tudy vede cesta, jenže kdo z
politiků na ni vejde, ten u voleb sejde.
Ovšem hlasovací úspěch spolehlivě přináší styl třetí. Proč vysvětlovat, že část
lidí z ghett se už ani nemůže propadnout do pekla, protože v něm žije teď –
zamotaná v pavučině nevědomosti, izolace, dluhů, českých spekulantů s byty a
olašských lichvářů-úžerníků, závislá na almužně od nenáviděného státu a na tom,
co si ještě nakradou, aby mohla občas snít s přítelem herákem (kdy se třeba
matka u soudu upřímně diví, proč by nemohla dávat synovi dávku, když mu to dělá
větší radost než čokoláda). Vždyť tohle všechno vyřeší policajt s exekutorem,
ne? Stačí to vytrvale vyzpěvovat, a Šťástkovi poletí preference šťastně nahoru.
Vyšlo na www.brnenskydenik.cz 13. března 2009
