Volby v ghettu: Co se děje v Matiční v den sněmovních voleb?

V České republice žije přibližně 80 000 lidí ve více než třech stovkách
sociálně vyloučených lokalit. Většina obyvatel českých „ghett“ jsou chudí
Romové, kteří k volbám většinou nepřijdou. Důvody jsou různé, od apatie přes
neinformovanost až po pocit marnosti – jeden hlas přece nic nezmění.

Každé volby se navíc objevují zprávy o romských voličích, již za svůj hlas
konkrétnímu kandidátovi dostali zaplaceno.

Ony jsou volby?

Do voleb zbývá ještě několik dní, když mi zavolá fotograf jednoho
celostátního českého týdeníku.

“Ahoj, potřeboval bych nafotit romáckou rodinu, ideálně z ghetta, jak jde volit,
pomůžeš mi?“ Souhlasím a večer vyrážím do známého ústeckého ghetta Nový svět,
které po celém světě proslavila jedna z jeho ulic – Matiční. Ta je už několik
měsíců prázdná kromě posledního bytu, kde stále žije Romka, jež na nájemném ani
energiích nedluží, a tak je těžké ji vystěhovat. Rodiny, které obývaly „domy pro
neplatiče“ skončily v okolních ulicích Nového světa, nebo v předlickém pekle.

Oslovuju svého kamaráda Jožku, původně bydlícího se svou ženou Gizelou a třemi
vnoučaty v Matiční, dnes žijícího v přilehlé ulici. Jožkova rodina ani jejich
sousedé netuší, že za dva dny jsou volby. Podrobně vysvětluji, k čemu volby
slouží a jaký je jejich mechanismus. A Jožka a jeho žena Gizela se nakonec
rozhodnou jít po hodně dlouhé době volit (kdy byli u volebních uren naposled, už
si nepamatují. „Kdybys chtěl, tak budu volit koho řekneš, ale musíš zaplatit,
jako ty minule,“ reaguje na moje přesvědčování Jožkův soused. Na další otázky už
však pro jistotu neodpovídá, prý už si stejně nepamatuje, za čí volbu dostal
zaplaceno.

V den voleb přijíždíme s fotografem do lokality. Volební místnost je umístěna
přímo na okraji Nového světa, ve správní budově Českých přístavů, nevzhledné
betonové krychli, na níž se třepetá státní vlajka. Uvnitř sedí osamocená volební
komise, voliči nikde. Domlouváme focení, není to problém, předseda se s námi
loučí slovy: „To je dobře, alespoň kvůli vám jich pár přijde.“ Po příchodu k
Jožkovi nastávají velké přípravy. On v perfektně vyžehlené kostkované košili,
jeho žena v pestrobarevném pleteném kabátu. Ještě připravit občanské průkazy,
učesat a nagelovat vlasy a vyrážíme. Jožka s Gizelou už přesně vědí, koho budou
volit, takže do modrých obálek vkládají hlasovací lístek s číslem 26. S
fotografem jsme opravdu překvapeni, že se rozhodli zrovna pro Občanskou
demokratickou stranu, která chce okleštit sociální dávky dlouhodobě
nezaměstnaným, mezi které oba patří. „Proč volíte právě je?“ ptáme se. „No,
všichni lžou, tak je to jedno, a tihle sou takový dobrý,“ zní odpověď a nám je
jasné, že bohužel člověk bez vzdělání si asi dobře nedokáže zanalyzovat
jednotlivé volební programy. „Vždyť tady mají na kandidátce Řápkovou, která se
proslavila protiromskou komunální politikou, a tady zase starostu, který si
postavil kariéru na boji proti „nepřizpůsobivým“,“ zkouším to ještě. „No jo, ale
takový jsou v každý straně,“ uzavře diskusi Jožka.

Vyrážíme ve skupince asi 15 lidí, z toho poloviny dětí, k volební místnosti.
Fotograf má radost, skupina působí úžasně barevně, všichni se usmívají a jsou
svátečně naladěni. Děti výskají a skáčou do kaluží, které se utvořily v nikdy
neopravované silnici ghetta po nedávném dešti.

Přicházíme k volební místnosti a dospělí s fotografem mizí uvnitř. Já zůstávám
venku s hloučkem teenagerů. „Tak co, budete taky chodit volit, až budete
dospělí?“ ptám se jich. „Nevíme, asi ne, co z toho,“ dostává se mi ne právě
optimistické odpovědi.

Dospělí odvolili a nadšeni nezvyklým zážitkem se vracejí domů. „Od teď už budeme
chodit pokaždý, je to sranda,“ loučí se se mnou Jožka před svým domem.

Za váš hlas zaplatíme

O volby obyvatelé sociálně vyloučených lokalit nejeví většinou valný zájem,
pokud ano, jejich spontánní aktivita to často nebývá. Stejně jako v předešlých
letech se i letos objevila podezření z kupování hlasů chudých pro konkrétní
stranu či kandidáta. Získat peníze v řádu stokorun za „vhození papírku do bedny“
je zkrátka pro chudé žijící ze sociálních dávek či životního minima až příliš
lákavé.

Poprvé jsem se s tím setkal v Roudnici nad Labem před čtyřmi roky při místních
komunálních volbách. Kandidát Unie svobody si koupil hlasy 99 % voličů z
místního ghetta, za jeden jeho muži vypláceli tisíc korun v hotovosti.

Před jedním z domů ghetta se tehdy strhla hádka.

Romové chtěli vyplatit i za děti, nevěděli, že ještě nemají volební právo… Po
volebním vítězství se kandidát osobně zasadil, aby domy v ghettu byly prodány a
nájemníci vystěhováni.

Osmdesát tisíc nevzdělaných voličů, kteří žijí v podmínkách extremní chudoby,
znamená osmdesát tisíc hlasů, které se dají získat mnohem snadněji než hlasy
majoritní populace. Nemusíte stavět obří pódia a stany na náměstích, nemusíte
platit drahé billboardy a pivo za dvě koruny. Stačí, když pošlete v den voleb do
ghetta několik mužů s pohledem šelmy a tučnou obálkou. Hlasy jsou vaše a ještě
ušetříte.

Večer po volbách v Matiční se rozezvonily oba mé telefony. „V Předlicích je
obrovská volební účast!“ volala mi známá novinářka, Romům prý někdo za to, že
půjdou k volbám volit určitého kandidáta, zaplatil. „V Chánově jdou Romové k
volbám ve velkém počtu, a volí stranu Bobošíkové!“ stálo v sms zprávě.

A opravdu, například v Chánově podle webu Českého statistického úřadu (www.volby.cz
) získala strana Jany Bobošíkové výsledek přes 61 %. Všichni, kteří
Suverenitu blok Bobošíkové v Janově volili, dali svůj preferenční hlas stejnému
kandidátovi – inženýru Bronislavu Schwarzovi. V pátek se navíc na zpravodajském
serveru idnes.cz objevuje článek o vyplácení stokorun za hlasy pro ČSSD v
sociálně vyloučených lokalitách v Ostravě. Někde se mělo platit ještě před
odvolením, jinde až po. Do volební místnosti v ulici Palackého přišlo asi dvacet
Romů, kteří požadovali sto korun za svůj hlas pro stranu číslo 9, tedy pro
sociální demokraty.

Překvapení členové komise zklamaným Romům vysvětlili, že žádné peníze
nedostanou. Petr Dimun, PR manažer ČSSD, celou situaci označil za provokaci
konkurenčních politických stran. Je opravdu těžké a složité negativnímu fenoménu
kupování hlasů nejchudších voličů, tedy obyvatel ghett, z pozice státu zabránit?
Myslím, že nikoli. Stačilo by v den voleb, posílit policejní hlídky v sociálně
vyloučených lokalitách.

Článek vyšel v Romano voďi č. 6/2010 –
http://www.romanovodi.cz