Vlado Oláh: Odešla mi moje milá

Mukľa man miro baro kamiben,
omukľa le čhaven.
Trin čhon bari nasvaľi sas
andre jekh bareder špitaľa
buter sas bijo voďi.
Sa kija peste.
Paš o vaďos me bešavas
the vastestar la chudavas,
kijo Del vaš lake pes mangavas.
Oj čori na vakerlas,
ča varekana o peskere jakha
šukar sar belave ľuľuďi pre ma phundravelas,
o apsa lake andal lende čuľanas.
Čhivav kale lavora pre kada paperis,
o jilo mange mri jakha cinďaren,
le jilestar mange o rat čuľal,
bo me la rado dikhav the akana
kija late pro cintiris phirav andre odi mulaňi bar kijo Řepy.
Vakerav laha u džanav, hoj oj man šunel.
Imar man ňiko avka na kamela,
sar man kamelas miri kamľi romňi,
miri šukar Marta.
Oj sas baro čačuno kamiben,
vaš ma daralas, bo nasvalo som,
cerpinlas, odmukelas mange mire bini
mire bezecha,
sar odmukel mro gulo Del,
miro Raj, o Ježis Kristus 

Odešla má velká láska,
opustila děti.
Tři měsíce těžce nemocná
v nemocnici vzdorovala smrti
stále víc jak bez duše.
Byli jsme s ní.
U postele jsem sedával
a za ruku ji držel,
k Bohu jsem se za ni modlil.
Už nemohla mluvit,
jen někdy své oči
krásné jak modré květy otevřela,
na mě se podívala a slzy jí skanuly.
Když píši tato slova na papír,
srdce mi mé oči skrápí,
srdce mně krvácí,
neboť i teď ji mám rád,
za ní chodím na hřbitov
tam, kde v Řepích leží mrtví.
Hovořím s ní a vím, že ona mne slyší.
Už mě nikdo nebude tolik milovat,
jako mne milovala má věrná žena,
moje krásná Marta.
Ona byla má největší láska,
bála se, když jsem onemocněl,
strpěla má provinění,
odpouštěla mi mé hříchy
jako odpouští můj zlatý Bůh,
můj Pán, Ježíš Kristus.

Ezeros berš hin, sar omukľam
amari phuri phuv e Indija.
Ezeros berš zorale dukhaha
andre aver phuva phiras
dukhipena andre amaro dživipen.
O zorale la lumakero, čhide amen
le nalačhe manušenge.
Dukha hin but andre amende,
nalačhe gore na kamen amen paš lende.
Phares pes dživel amenge pre adi lumica,
pre phuv the amari
phujes pre amende dikhen.
Buťi amen na den,
diskriminacija bari andre anglal chudas,
bo na lengere sam?
na kamen amen adaj,
hoc hangoha na phenen.
Rodas gulo thanoro andre aver thema,
rodas lačhe manušen,
manušen lačhe jileha,
cirden pes o Roma andre Kanada
the aver thema.
Rodas thana, kaj amen andre buťi lena,
paťiv amen dena,
kadaj amen nane aňi peršo, aňi dujto.
o skini daraven amare čhavoren
furt on o dživipen dživen
Cirdas verdaneha bare dukhenca
o phujipen džal amenca
O Devla, de amen pre luma thanoro,
kaj te el dživipnaskero dromoro

Je tomu tisíc let, kdy opustili jsme
Indii, naši zem.
Ani tisíc let bolestné cesty
po cizích zemích
nezbavilo naše životy utrpení.
A mocní tohoto světa předhodili nás
lidem bez dobré vůle.
Bolestí srdce se naplnila,
bílí nás mezi sebe nepustí.
Těžko se žije na tomto světě,
v zemi přec také naší, pohledy
málokdy skryjí opovržení.
Práci by měli, ale ne pro nás
diskriminace na každém kroku
proč máme být jak oni?
Nejsme tu žádoucí,
ač nahlas to neřeknou.
Hledáme své štěstí v jiných zemích,
hledáme dobré lidi,
lidi s laskavým srdcem,
jdou Romové do Kanady
a dál.
Hledáme místa, kde práce je i pro nás,
bez předsudků, bez úšklebku,
tady jsme je poznali až moc dobře.
Skini našim dětem nahánějí strach,
jak ty se pak mohou ze života těšit?
Táhneme s vozem dál, žal je naším
živobytím a zlo je těžké setřást.
Ach, Bože, dej nám na tom světě místečko,
kde budeme moci žít po svém.

Terno somas zoraha pes šunavas,
zoraha pro pindre pal e phuv phiravas …
le Devles na rodavas.
Romňa iľom, čhavoren
pro svetos laha tel o khamoro anďom.
Peskro jilo zoraľarďom
nasvaľipnaha the bara choľaha …
le Devles na rodavas.
Pro nalačho drom pre chudňom,
leha kijo bengiňaľi char džavas …
Jekhvar miri voďi andal teštos avri gejľa,
pal Praha phirelas
u sar pale avľom,
akor šunďom bare zorale hangoha:
Kerdo hin savoro!
Miro drom nalačho sas!
Terno somas u dži pro phuripen
bini the bezecha keravas,
nalačhe dromeha le dživipnaha džavas,
pro khoča perav,
le Devles pre rata mangav:
Devla Devla odmuk mange
mire bini
mire bezecha.

Byl jsem mlád a cítil se zdráv a silný,
s takovou energií si chodil po světě…
Boha jsem nehledal.
Vzal si ženu a s ní
děti na svět pod slunce přived’.
Své srdce zatvrdil nemocí
i velkým hněvem …
Boha jsem stále nehledal.
Zlou jsem se vydal cestou,
jež vedla mě k pekelné jámě …
Jednou má duše z těla vzlétla,
po Praze se toulala
a když jsem se vrátil,
tehdy já uslyšel mocný hlas:
Vše dokonáno je!
Má cesta byla špatná!
Jsa mlád a až do stáří
mnoho chyb i hříchů činil,
cestou nepravou kráčel životem,
teď na kolena klesám,
Boha do krve prosím:
Bože, Bože, odpusť mi
mé chyby
i hříchy moje.