Včerejší jednání kanadských a českých odborníků o vízové povinnosti, kterou
Kanada zavedla pro ČR kvůli vysokému počtu žadatelů o azyl, převážně Romů,
zřejmě v příštích měsících nepovede ke svobodnějšímu cestování do Kanady.
Bude to asi trvat dlouho, i když snad ne celých deset let jako v létech 1997 až
2007, kdy Kanada, také kvůli romským azylantům, víza pro české občany zavedla.
Samotná ČR vůči Kanadě nesvede nic, nátlak EU ale může být účinný. Je ale zatím
slabý, evropská komise se ani nerozhodla doporučit členským státům, aby zavedly
vízovou povinnost byť jen pro kanadské diplomaty. Na pořad jednání Evropské rady
se to zatím vůbec nedostalo, jen na ministerskou úroveň.
V posledních letech brzdili přijetí Lisabonské smlouvy a politické sjednocování
EU prezident Klaus, ODS i Senát. Nedivme se nízké míře solidarity. Navíc se v EU
i v Kanadě soudí, že ČR si za to může sama, nechrání dost Romy před rasistickými
násilnými útoky.
V noci na neděli hodil někdo v ostravské čtvrti Bedřiška oknem zápalnou láhev,
tak zvaný Molotovův koktejl do místnosti, kde spala 14letá dívka. Láhev se
nerozbila, nechce se ani domyslet, že by se mohl opakovat loňský Vítkov.
Prevence před vražednými útoky je také běh na dlouhou trať, ale co dělá policie
teď?
„Zatím není důvod se domnívat, že za tímto útokem jsou extremisté,“ řekli
novinářům policisté, mluvíce o možných rasistických násilnících. Zmínili i další
možné motivy. Věc vyšetřuje Policie ČR Ostravy a specialisté, ne krajská
policie, škoda je prý jen tisíc korun. Škoda, kterou nelze vyjádřit penězi, je
ale vyšší.
V létě 2007 mluvila o Bedřišce i tamní starostka a senátorka Liana Janáčková,
hovořila o Romech a o vysokém plotě s elektřinou, dynamitu a odstřelování.
Nechtěla, aby Romové z Bedřišky bydleli jinde. V dubnu 2008 ji ale Senát odmítl
vydat justici, i když ji chtěl státní zástupce obvinit jen z hanobení etnické
skupiny.
I kdyby diskriminace Romů nebylo – uznávají ji ale dnes orgány OSN a Rady
Evropy, je v EU i v Kanadě jasné, že policie tu občany před rasistickými úroky
dostatečně nechrání. Kvůli diskriminaci se obvykle status uprchlíka, tedy azyl,
nepřiznává. Kvůli rasistickým útokům, které stát nestíhá, ano.
Oddělme tedy diskriminaci, jejíž odstranění potrvá dlouhá léta, od ochrany státu
před fyzickými útoky, tady i v Kanadě. Ta snad změní své azylové předpisy a
poskytne azyl hlavně těm osobám, které před útoky nedokáže ochránit vlastní
stát.
ČR by měla ale už nyní více pečovat o svou hodnověrnost. Třeba tím, že policisté
jako první větu novinářům řeknou, že vedle jiných motivů je možný i rasistický
útok a že se na tuto možnost soustředí. Nebo tím, že na podložené výtky z OSN a
od orgánů Rady Evropy a EU nebudou uvádět své dojmy, ale přiznají pravý stav
věcí. Takové přiznání je totiž první příslib nápravy.