Víra přivedla třešťského malíře Mirčeva k pomoci tamním Romům

Jedenačtyřicetiletý malíř Petr Mirčev z Třeště na Jihlavsku vedl přibližně do
svých 25 let takzvaný normální život. Věnoval se malování, popíjel s kamarády.
Obrat podle něj nastal v době, kdy se seznámil s učením indického duchovního
učitele Sai Baby. Přečetl si jeho knihu a zjistil, že jeho myšlenky o lásce k
lidem, nenásilí a soucítění přesně odpovídají tomu, co sám vždy cítil. To ho
přivedlo k myšlence pomoci skupině třešťských Romů.

"Sai Baba říká, že lidé se liší jenom mírou vcítění se do utrpení ostatních,"
říká Mirčev. V Třešti žila před lety nepočetná romská komunita v bývalém mlýně.
Časem ho zdevastovali a město jim přidělilo další dům, kde však neplatili nájem,
takže byli vystěhováni. "Ocitli se bez střechy nad hlavou, žili v lese, vařili
si v kotlíku, denně jsem je potkával a soucítil jsem s jejich utrpením," řekl
Mirčev ČTK.

Romové ho žádali, aby je ubytoval ve svém domě. "Řekl jsem si, že to vyzkouším.
Věřím v Boha a když Bůh bude chtít, může to fungovat," říkal si tehdy. Bylo to
podle něj značně složité. Většina ze sedmi dětí byla rodině odebrána. Mnoho
členů širší rodiny se ocitlo za různé delikty ve vězení.

"Byla to velká zkouška. Nejstarší Mária, které bude kolem 70 let, byla snad ze
všech nejhorší. Pila, tropila výtržnosti, rozbíjela výlohy, nevěřil jsem, že by
se z toho mohla dostat," říká Mirčev. Romům, s nimiž byly ve městě neustálé
problémy, stanovil jasná pravidla, mimo jiné i zákaz alkoholu. "Čas od času se
napijí, ale jinde. Vědí, že když budou dělat potíže, ztratí bydlení," dodal.

Stanovení pravidel a trvání na jejich dodržování je podle Mirčeva cestou, jak
Romy vyvést z problémů. "Je špatné dávat jim peníze. Sami říkají, že oni by
nikomu peníze nedali, ale využívají toho, protože ta možnost existuje. Díky mému
přístupu začali pracovat, nabídl jsem jim myšlenky, s kterými se nikdy předtím
nesetkali, nikdo s nimi dřív takto nepromluvil. Je třeba to nejdřív zkusit a pak
teprve tvrdit, že něco nejde," řekl Mirčev.

Otec rodiny podle něj dostal práci od města, začal uklízet ulice, pracují i
další členové rodiny. Romové pomáhají i s pracemi v domě. "Neříkám, že je
všechno ideální, ale předpoklad, že problémoví lidé by měli dostat šanci, se mi
zatím potvrzuje," tvrdí Mirčev. Člověk podle něj musí mít s podobnými lidmi
obrovskou trpělivost, stále všechno vysvětlovat a upozorňovat, co mohou a co
nemohou. "Je to těžká práce, a že bych z toho byl vždycky nadšený – to teda
nejsem. Občas ztrácím víru a padá na mě beznaděj," připouští.

Získané zkušenosti prý ovlivňují i Mirčevovo malování. Dřív opouštěly malířský
stojan depresivní obrazy plné temných barev. "Poznáním, že člověk by měl
ostatním předávat spíš to dobré, jsem získal harmonii a optimismus a snažím se
malovat více světla," říká malíř.

Jako autor hledá Mirčev zapomenuté pohledy na přírodu, staré obyčejné věci,
detaily a barvy. Obrací se k duchovnímu světu v člověku, jeho snahou je
objevovat Boha v sobě i okolních věcech a přistupovat k životu s láskou. Na
svých internetových stránkách tvrdí, že patří k malířům staré doby, pro které
bylo malířství spíše řemeslem.

Jeho obrazy viděli lidé na mnoha výstavách v Česku, objevily se také v
prodejních galeriích v Americe či Japonsku. Letos pozvala Mirčeva kamarádka, s
níž se řadu let neviděl, do Paříže. V Mekce umělců si prošel památky a zastavil
se v jedné galerii na Montmartre. "Domluvili jsme se, že mi vezmou nějaké
obrazy, ještě teď v říjnu je tam povezu," pochlubil se třešťský malíř.