Veřejné slyšení k tématu „chceme stejný metr" ovládli díky senátorovi Antlovi (za ČSSD) pravicoví extremisté

Ústavně-právní výbor Senátu ČR pořádal veřejné slyšení na téma „Chceme stejný
metr – tresty a legislativa“. Důvodem pro to, aby se senátoři zabývali tímto
neexistujícím problémem, byla údajně iniciativa občanského sdružení HERPNO –
Hnutí za efektivní řešení problematiky nepřizpůsobivých obyvatel.

Akce se odehrávala v hlavním sále Senátu, který byl takřka do posledního
místa zaplněn senátory, soudci, státními zástupci, policisty, lidmi z nevládních
iniciativ a pravicovými extremisty. Legitimizaci idejí krajní pravice a jejích
představitelů umožnil předseda Ústavně-právního výboru Miroslav Antl (zvolen
za ČSSD), který shromáždění svolal a řídil. Krom jiných zde byl přítomen i
známý, velmi aktivní extremista Jan Kopal a letitý ideolog krajní pravice Jan
Skácel, který zde dokonce hovořil a byl brán jako věrohodná postava. Antl jej
uvedl takto: „Nyní bude hovořit pan magistr Jan Skácel.“

HERPNO na svém webu píše doslova toto:
„Ve středu 2. června se zástupci našeho sdružení setkali v Praze s panem
senátorem JUDr. Miroslavem Antlem, který našemu sdružení přislíbil oficiální
podporu v rámci iniciativy „Chceme stejný metr“. Pan senátor Antl se ztotožňuje
s našimi názory a podpoří v horní komoře Parlamentu ČR přijetí a projednávání
petice, kterou na stránkách www.chcemestejnymetr.cz podepsalo již okolo 13ti
tisíc občanů.“

Veřejné slyšení se odehrávalo ve třech rovinách: legislativně právní, k
meritu věci a čistě politické. V prvním případě se vyslovovali odborníci, ve druhém
prezidentka Unie státních zástupců, v politizující části vystoupili hlavně extremisté a
další bojovník proti Romům, senátor Pavel Lebeda, zvolený taktéž za ČSSD.

Legislativně právní rovina

V této části se řečníci zabývali dvěma okruhy otázek:
• Zda snížit věkovou hranici trestní odpovědnosti z patnácti let níže.
• Zda zvýšit tresty mladistvým pachatelům za závažné trestné činy

František Korbel, náměstek ministra spravedlnosti, začal svůj projev
otázkou: „Odradilo vy snížení věkové hranice trestní odpovědnosti pachatele
rasistického trestného činu, například v Krupce? Obávám se, že nikoli.“ Podle
něj je třeba jít jinou cestou než je represe. Především jde o prevenci,
například u týraných dětí – těchto případů je mnoho a jejich počet roste.
Jak dále řekl, ministerstvo spravedlnosti se nebrání odůvodněnému zvyšování
trestního postihu u mladistvých. Z iniciativy jeho resortu již došlo ke zvýšení
trestných sazeb za závažné trestné činy u dospělých.

Ministerstvo spravedlnosti připravuje nový nástroj, ochrannou léčbu pro
pachatele, u nichž je zjištěna nějaká abnormalita. „Ochranná léčba by mohla být
soudem přiřčena komukoli, bez ohledu na věk a to až neomezeně dlouho, pokud by
to bylo třeba. Minimálně jednou do roka by soud přezkoumával, jestli důvod
ochranné léčby i nadále trvá,“ řekl Korbel serveru Romea.cz. Tímto návrhem se
Ústaně-právní výbor Senátu zabýval 13. července dopoledne.

Jaroslav Hruška, náměstek ministra vnitra pro bezpečnost, sdělil, že
jeho ministerstvo nemá nic proti zpřísnění trestů za závažnou trestnou činnost.
Dále chválil svůj úřad, ministerstvo vnitra, že dobře bojuje proti extremismu –
sdružení ROMEA před pár dny přerušilo s ministerstvem vnitra spolupráci, protože
je přesvědčeno o naprostém opaku.

Stanislav Rizman, předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu, by
zvýšil výjimečné tresty u mladistvých z pěti až deseti let na šest až dvanáct
let.

Stanislav Mečl, náměstek Nejvyššího státního zástupce, ve svém projevu
poukázal na to, že počet stíhaných osob klesá, a to i u mladistvých. Podle něj
jsou proti snížení věkové hranice trestní odpovědnosti i lidé z praxe. Z
výsledků ankety mezi soudci plyne, že 64,5 procenta z nich je proti snížení
věkové hranice, 24,8 procent je pro. Jak Mečl dále zdůraznil, většina evropských
států uplatňuje pro trestní odpovědnost stejnou nebo podobnou věkovou hranici.

Libor Vávra, čestný prezident Soudcovské unie ČR, je přesvědčen, že
Česká republika patří mezi nejbezpečnější země, alespoň co se týče závažných
trestných činů, například vražd, loupežných přepadení a znásilnění.

„Zároveň máme jeden z nejvyšších počtů vězňů v Evropě. Máme dost peněz a
volné věznice, abychom mohli snížit věkovou hranici trestní odpovědnosti u
mladistvých a zvýšit jim tresty?“ ptal se Vávra. Měnit zákon podle něj nemá
smysl. „Podstatné je, abychom pracovali s mladými lidmi tak, aby se příště již
trestné činnosti nedopouštěli. To je přeci úloha společnosti, nikoli zvyšování
trestů." Podle něj navíc neexistuje přímá úměra mezi zpřísňováním trestů a
poklesem závažných trestných činů a delší trest nezaručuje vyšší míru
pravděpodobnosti, že pachatel se již dalšího zločinu nedopustí.

K meritu věci

Lenka Bradáčová, prezidentka Unie státních zástupců ČR a náměstkyně
severočeského krajského státního zástupce (dozorová státní zástupkyně v
případu Patrika z Krupky) na úvod svého projevu řekla, že bude hovořit k meritu
věci. Vrátila se k iniciativě, která žádá, aby se měřilo stejným metrem. Ta, jak
vyplynulo z jejích dalších slov, je pouze jednou z více nátlakových skupin a
akcí, které se snaží prosadit své populistické názory. „Státní zastupitelství
však postupuje a bude postupovat podle zákona, nikoli tak, aby nám společnost
zatleskala,“ dodala Bradáčová.

Prezidentka Unie pak dala příklady chování nátlakových skupin, v podobě
vyvolávání emocí, podvodů a přímého nátlaku. „U případu z Krupky unikla díky
lékařům fotografie napadeného. Pravicoví extremisté toho ihned zneužili a
vyvěsili ji na svůj web. Potom nějací podvodníci na facebooku vybírali peníze
pro rodiče napadeného, ti se přitom o něj nestarali, napadený žil v dětském
domově. Nátlak pokračoval dál, pravicoví extremisté psali výzvy a dopisy.“

Státní zastupitelství přitom požadovalo maximální trest a společnost byla
ochráněna, protože na pachatele byla uvalena tzv. ochranná detence. „Jde o
zařízení, v němž jsou opatření přísnější než při výkonu trestu,“ řekla Bradáčová
Romea.cz o přestávce veřejného slyšení a dodala: „nikdo z pravicových
extremistů, ani média, se přitom o ochranné detenci ani nezmínil“.

Lenka Bradáčová během svého projevu rozvedla příklad z druhé strany:
Dva mladiství ne-romští pachatelé přepadli starší paní (85 let) a jeden z nich
ji zavraždil – vbodl jí do těla železnou tyč. Soudkyně oba dva mladistvé
odsoudila za vraždu. Státní zástupkyně se odvolala ve prospěch jednoho z
obviněných aa požadovala snížení jeho trestu, protože ten vraždu nespáchal,
nevěděl předem, co ten druhý udělá. „Nikdo z pravicových extremistů se tehdy
neozval, že chce stejný metr na všechny,“ zdůraznila prezidentka Unie státních
zástupců. Vzápětí sdělila, že přemýšlí o tom, jaký je skutečný důvod toho, že se
pravicoví extremisté ozvali jen u případu z Krupky, jestli spíše nejde o to, že
jsou v tomto případu  pachateli Romové, než o to, aby se měřilo stejným
metrem.

Krajně pravicové politické projevy

Typický krajně pravicový projev přednesl Pavel Vaníček z HERPNO.
Opakoval běžnou lež extremistů, že stát zvýhodňuje Romy, protože nevyšetřuje a
nepostihuje jimi spáchané trestné činy, odsoudil počínání státu za to, že
podporuje Romy sociálními dávkami – ty by Vaníček hned zrušil. A nechybělo ani
obvyklé nasazování psí hlavy nevládním organizacím, které se zabývají lidskými
právy a životem Romů. Ty Vaníček označil za pseudohumanisty, kterým by stát
neměl dát ani korunu, protože celou situaci jen zhoršují a státní peníze tak
zmizí bůhví kam.

V celém své dlouhém projevu Vaníček zmínil jediný příklad, který má podle něj
prokazovat, že stát neměří Romům stejným metrem, a sice snížení trestu jednoho z
mladistvých romských pachatelů z Krupky. Ani po vystoupení autora tohoto článku,
v němž Vaníček krom jiného sklidil kritiku za to, že neuvedl více příkladů a
jediný případ tak zobecnil, tento krajně pravicový aktivista nezmínil příklady
další. Vaníček dále vyhrožoval radikalizací společnosti, když stát nezačne měřit
všem stejným metrem. Na závěr pochválil Jiřího Antla za přizvání do Senátu. Ve
stejném duchu jako Vaníček pak vystoupil i Skácel.

Projev namířený proti Romům, za který by se nemusel stydět ani Tomáš Vandas,
pak přednesl senátor Pavel Lebeda (zvolen za ČSSD, stejně jako Antl). K
jeho nejmírnějším tvrzením patřil výraz, že Romové terorizují své okolí. Lebeda
hovořil ve stejně zjednodušujících polopravdivých i lživých vzorcích, jako
hovoří neonacisté na svých shromážděních, a stejným způsobem.

Tomu hodně napomáhal předseda Ústavně právního výboru Jiří Antl, který kladl
důraz na to, že řečníci v diskusi nesmějí hovořit déle než tři minuty, přitom ty
řečníky, kteří nadávali na Romy a pomlouvali je, nechal hovořit neomezeně
dlouho. V diskusi tak díky Antlovi dostali největší prostor Vaníček, Skácel a
Lebeda.

Jiří Antl sám se během veřejného slyšení pochlubil, že odolal nátlaku
shůry, když měl jako prokurátor na starosti případ Heleny Biháriové. Nadřízení i
další politici na něj podle jeho slov tlačili, aby motiv činu pachatelů
kvalifikoval jako rasistický, čemuž Antl nepodlehl. (Helenu Biháriovou 15. února
1998 ve Vrchlabí napadli opilí sympatizanti hnutí skinheads a zahnali ji do
rozvodněné řeky, kde o chvíli později málem přišla o život i Eliška Pilařová,
která se ji snažila z prudkého proudu vytáhnout.)