Janov, Šluknovsko, Nový Bydžov, Břeclav…pomalu a jistě přibývají místa, kde
dochází ke konfliktu mezi většinovou společností a romskou menšinou. Na počátku
řady z nich stojí násilný čin bohatě zobrazovaný v místních i celostátních
médiích. Je zajímavé podívat se podrobněji na to, jak média pracují s tématem
„Romové a kriminalita“ a proč si ho v poslední době tak oblíbila.
Upnutí se většiny českých médií na téma romské kriminality není při bližším
pohledu nijak překvapivé. Zajišťuje vysokou čtenost a pozornost čtenářů.
Koreluje s negativními postoji, které k Romům má devadesát procent české
společnosti. Je to tedy do jisté míry sázka na jistotu. Historicky pochopitelná
je u bulvárních médií. Avšak kvalita médií, která si ráda říkají seriózní, je i
v tom, že nepodlehnou laciným možnostem získávání čtenářské či divácké přízně a
tato témata prostě nevolí. V současnosti se tomu bohužel u většiny celostátních
médií (o regionálních ani nemluvě) neděje.
60 násilných činů denně
Pokud se totiž podíváme na policejní statistiky, zjistíme, že v celé
republice bylo za první čtvrtletí tohoto roku zjištěno přes 5 500 násilných
trestných činů. To znamená, že každý den se odehraje na území celé republiky
průměrně šedesátka násilných činů. O kolika z nich se z obrazovek a ze stránek
novin dozvíme? A proč mají tak často přednost ty, kdy jsou jejich pachateli
Romové? Boj médií o každého čtenáře (zajišťující pro většinu z nich možnost
nabízet inzerci za vyšší cenu) pak v některých případech vede až k tomu, že si
negativní zprávy o Romech přitahující pozornost média úplně vymyslí (viz nedávný
článek redaktora píšícího pro server Parlamentní listy, který si kompletně
vymyslel zprávu o uprchlém pokladníkovi nově vzniklé romské strany) nebo
uveřejňují i ty, kde byl Rom jako pachatel jen zmíněný samotnou obětí a žádný
další zdroj to potvrdit nemůže (aktuální napadení patnáctiletého chlapce v
Břeclavi, nebo případ z minulého týdne z Liberce, kde mladá dívka ohlásila na
policii, že ji napadli tři Romové a pořezali ji na těle i na oblečení – načež se
o několik dní později ukázalo, že si toto obvinění vymyslela a pořezala se
sama).
Zajímavý pohled nabízí i návštěva sekce
„Krimi“ na
stránkách tn.cz. Ta nabízí každý den každých přibližně dvacet minut novou
zprávu s kriminálním tématem. Frekvence četnosti těchto zpráv je téměř
neuvěřitelná. Ten samý den, kdy došlo k domnělému napadení dívky v Liberci se
mezi těmito krimi zprávami objevily například následující: „Agresivní útočníci
zbili muže na autobusové zastávce“, „Soud v Plzni začal řešit sérii brutálních
znásilnění“, „Dívky (15, 16) s nožem přepadly bar v Přerově, zaútočily na
obsluhu“, „Podvodníci obrali stařenku (90) o peníze, dopadli je za pár minut“
nebo „Kluci v hospodě zmlátili starostu i policisty. Skončili v policejní cele“.
Do hlavních zpráv a do několika tištěných deníků se z nich dostala nejčastěji ta
o dívce pořezané Romy. Proč?
Křivda v Zemi nikoho
Obrovsky nebezpečný je tento přístup získávání čtenářské přízně v místech,
kde se obecně hromadí frustrace místních lidí – kde je dlouhodobě vysoká
nezaměstnanost, kde lidé nejsou dlouhodobě usazeni a nejsou s místy patřičně
srostlí, protože se zde v minulosti často úplně měnila skladba obyvatelstva, kde
mají lidé často pocit, že se na ně zapomíná a jejich volání o pomoc s řešením
jejich problémů v Praze nebo krajském městě není slyšet.
Zde stačí zasít jakékoli zrnko o nespravedlnosti a výhodách, kterých si místo
vás užívá váš soused, nebo o napadení, které jistojistě v rámci politicky
korektních obav nebude potrestáno, a to v této živné půdě vyklíčí neskutečně
rychle. Zájem a pozornost diváka s každým takovým tématem je tedy zaručena. Co
to udělá se společností a náladou mezi obyvateli je už věc druhá, na kterou už
však leckteří zaměstnanci redakcí při výběru témat a jejich zpracování tolik
nemyslí. Tlak, který je nutí s klesajícími zisky v mediálním světě udržet co
největší pozornost, tak bude zřejmě vyšší a vyšší. A odolají mu bohužel zřejmě
jen ti nejkvalitnější a nejzásadovější.
Nás ostatní to bohužel bude stát několik dalších milionů vynaložených na
policejní opatření při protestních akcích.
PS: Pokud by vás toto téma zajímalo podrobněji, doporučuji k přečtení nedávno
vydaný sborník
„Násilí z nenávisti – Rasismus a média“ s podtitulem „Jak nepsat černobíle o
barevném světě“, který vydalo sdružení In IUSTITIA.
