Václav Zeman: Nový Bydžov stále doutná

Jaká je situace ve městě, kam se v posledních dnech kvůli vyhrocenému sporu
mezi místními obyvateli romskou menšinou sjeli ministr vnitra, televizní kamery,
pět desítek starostů, a do nějž se chystají „na pomoc zoufalých občanů“ přijet
pravicoví radikálové?

„Pepřový sebeobranný sprej za 60,- Kč. Vzhledem k vyostřené situaci v Novém
Bydžově nabízíme občanům sebeobranný pepřový sprej za dotovanou cenu!" stojí na
nenápadném lístku za výlohou obchodu s „ptákovinami" nedaleko novobydžovského
náměstí. Z něj i z vyjádření, která čteme v novinách, by se mohlo zdát, že
šestitisícové město v Královehradeckém kraji je na pokraji války. Podrobnější
seznámení s místní situací však ukazuje, že situace není tak zlá. Nový Bydžov se
stal obětí osvědčeného tahu řady českých podnikatelů – obchodníků s chudobou –
kteří sestěhovávají na jedno místo desítky až stovky chudých lidí (velmi často
jde o Romy) z různých částí země a ty se snaží vyždímat do poslední koruny.
Ještě výhodnější je, nechat své nájemníky zadlužit a z jejich naskakujících
dluhů snadno bez práce bohatnout. Svou roli hraje i možnost snadného získání
ubytování, které pro řadu Romů jinde není dostupné. Zprávy o tom se mezi
širokými rodinami šíří a přijíždějí další a další lidé. Podobnou zkušenost za
sebou mají ústecké Předlice, litvínovské sídliště Janov, Kladno s budovou
bývalého Masokombinátu a řada dalších míst. Problém je, že sousedé i vedení měst
se při řešení problémů, které takové seskupení chudých na jedno místo s sebou
logicky nese, velmi často zaměří na „oběti" a ne na „pachatele" – pokud to takto
obrazně můžeme říci. To se v současnosti děje i v Novém Bydžově.

Jedním z míst, kam se řízeně stěhují chudí, je v Novém Bydžově budova bývalé
koželužny – šedý blok domů stojící naproti zimnímu stadionu u silnice směrem na
Hradec Králové. V pondělním únorovém dopoledni jsou vstupní dveře otevřené, v
chodbě leží reflexní vesta někoho, kdo se právě vrátil z úklidu města. Ani po
zazvonění však nikdo nepřichází. „Patří to soukromníkovi, ale já ho neznám. Za
jednu místnost tam lidi platí pět až deset tisíc korun," říká sousedka, která na
dvorku vedlejšího domu právě věší prádlo. „My tady bydlíme v domě města a za tři
pokoje platíme kolem pěti tisíc," dodává.

„Zhruba čtyřicet procent zdejších Romů žije v bytech soukromníků. Zbytek v
bytech města nebo ve vlastních domech," cituje z výzkumu o místní romské
komunitě, který vznikl v loňském roce, terénní sociální pracovnice města Hana
Stará. V Novém Bydžově podle něj v současnosti žije 377 Romů, kteří tak tvoří
pět procent obyvatel města. Jejich počet v průběhu posledních pěti let mírně
narůstá, strmě však roste počet těch, kteří se zde ubytovávají, aniž by se ve
městě přihlásili k pobytu. Jde především o ty, kteří se nově přistěhovávají do
domů soukromníků. Nemusí jít vždy o domy, část lidí se přistěhovala do bývalých
garáží, kde za několik metrů čtverečních bez pitné vody platí majiteli tři
tisíce korun. Nově příchozí jsou také nejčastěji zdrojem problémů, jak potvrdí
téměř kdokoli ve městě. „My je často ani neznáme, vždycky si říkáme, co je to za
cigány, odkud asi jsou," říká paní Balogová, která kolem oběda ve žluté reflexní
vestě právě zametá ulice v okolí náměstí. „Vždyť to potvrdil i starosta, že se
starousedlíky, nejsou problémy, že to dělají hlavně ti noví," přidává se Jan
Tancoš, který ve městě nebydlí, ale už přes čtyřicet let žije v malém domku
nedaleko odsud.

Berte herny útokem

Právě starosta Pavel Louda se na podzim, krátce po znásilnění mladé dívky, ze
kterého byl obviněn romský mladík, stal jednou z hlavních postav na scéně. Vydal
rázné prohlášení, ve kterém označil za pachatele násilných činů (tehdy ještě
všechny, později svoje vyjádření upřesnil) novobydžovské Romy a začal zavádět
sérii represivních opatření směřujících proti nim. Pracovníci sociálního odboru
začali kontrolovat herny, koho z příjemců dávek v nich našli, toho zapsali na
takzvanou bleděmodrou listinu lidí, které město přestane zaměstnávat na veřejně
prospěšných prací (ty jsou častým zdrojem příjmu místních nezaměstnaných). Město
zvýšilo počet městských strážníků a na čas zaplatilo pracovníky bezpečnostní
agentury pro zajištění pořádku v ulicích. Kromě toho o pomoc starosta požádal
poslankyni Řápkovou, která je známá svým represivním chováním a exekucemi dávek
u lidí, kteří dluží městu, z Chomutova, kde působila před zvolením do sněmovny
jako primátorka. Na svátek svatého Valentýna svolal do města setkání starostů
dalších měst a obcí, na kterém se představí ty nejrepresivnější programy, které
dosud napříč republikou vznikly a výstupem ze setkání bude prohlášení starostů,
kteří požadují, aby jim stát „dal více pravomocí k řešení těchto problémů". Jde
například o možnost zabavovat sociální dávky nebo rozhodovat o povolení
zřizování heren na území města.

Dlouhodobou sociální práci starosta Louda označil za neefektivní a rozhodl se
pro posílení represe. Město již využívá několik fungujících nástrojů. Jejich
posílení a zintenzivnění je více než žádoucí. Terénní sociální pracovnice města
Hana Stará ve své kanceláři popisuje svou práci: „Mám zhruba 90 klientů měsíčně.
S některými se setkávám často i několikrát týdně, s některými řeším jen dílčí
věci jednou za čas. Ty požadavky a zájem ale musí přicházet z jejich strany.
Většina lidí tu o mě ví, takže mě mohou kdykoli kontaktovat." Jako nejčastější
problémy, které s klienty řeší, uvádí sociální pracovnice zadluženost a školní
prospěch dětí. „Až devadesát procent zdejších Romů je někde zadluženo,
nejčastěji u nebankovních institucí nebo nesplácením splátek. Pro některé
vyjednávám splátkové kalendáře. Většinou se ale o zadlužení dozvídám až když už
je dost pozdě," dodává Stará. Před několika lety dělali městští pracovníci
letákovou kampaň do schránek, při které upozorňovali obyvatele na nebezpečné
úvěry. Od té doby se k dospělým žádné podobné plošné varování nedostalo (s
úskalími úvěrů jsou dnes seznamovány jen děti v nízkoprahovém centru).
Zadlužování se zdaleka netýká jen Romů.

Získat peníze na zaplacení drahého nájmu nebo splácení dluhů je v kraji s
vysokou nezaměstnaností a ještě jako Rom dost těžké. Potvrzuje to i paní
Balogová: „Když o něco zažádám, to oni mě často i pozvou, ale jak vidí, že jsem
Romka, většinou žádnou práci nedostanu." Před třemi lety město získalo dotace na
projekt, při němž firmy zaměstnávaly čtyři dny v týdnu 12 Romů, v pátek pak
chodili na rekvalifikační kurz. „Kurz dokončili všichni, polovina z nich dodnes
pracuje na dlouhodobé smlouvy," popisuje terénní sociální pracovnice. O
pokračování projektu však prý nebyl zájem, především ze strany firem a nakonec i
ze strany města.

Nesnadná je pro novobydžovské Romy i situace ohledně vzdělávání. Ve městě
jsou tři základní školy – dvě běžné a jedná praktická (bývalá zvláštní). Na tu
chodí zhruba polovina romských dětí, kterých se týká povinná školní docházka.
Druhá polovina chodí na obě běžné základky. Na praktické škole funguje
asistentka pedagoga, 10-13 dětí pravidelně dochází na doučování v nízkoprahovém
centru. „Hlavní problém ale je s přechodem na střední školu. V Bydžově je jen
jedno učiliště, na některé obory je třeba dojíždět do Hradce. To je pro většinu
rodin dost drahé a tak když dojdou peníze, děti přestanou do škol chodit a hlásí
se na úřad práce," vysvětluje Stará. Podpora na jízdné je vyplácena až zpětně
těsně před Vánoci, takže ji na cestování do školy využije jen málokdo.

Kdo je tady pachatel?

Za barevnými vraty naproti základní škole Karla IV. sídlí nízkoprahové
centrum DoPatra. Jeden z hlavních nástrojů pro podporu zdejších Romů, který
město rádo uvádí při všech příležitostech. Dva dny v týdnu má vyhrazené pro
mladší děti od šesti do čtrnácti let, dva pro starší. „Do centra chodí průměrně
zhruba šedesát dětí měsíčně, některé pravidelně, některé jen jednou za čas,"
popisuje vedoucí centra Hana Kočířová. Podle ní bylo i na účasti vidět, jak se
dětí dotkly podzimní události a vyhrocená situace ve městě. Na konci roku se tak
výrazně snížil počet dětí v centru, rodiče se báli je do centra posílat. Dnes už
je podle všeho situace klidnější a počet návštěvníků se vrací k původním číslům.
Událostem ve městě se přizpůsobil i program centra. „Letos je hlavním tématem
prevence. Budeme zvát do centra policisty na besedy, pořádat programy o
rizikovém chování. Začneme od obecností a půjdeme ke konkrétním projevům jako
kyberšikana a podobně," říká vedoucí centra.

Město tedy má určitou zásobárnu programů pro práci s lidmi ohroženými
takzvaným sociálním vyloučením. Některé fungují velmi dobře – jako nízkoprahové
centrum – některé by mohly být ještě rozšířeny nebo doplněny – terénní práce,
protidluhová kampaň, podpora zaměstnanosti. Některé však chybí úplně –
rekvalifikace, pracovní poradenství, podpora přechodu ze základních na střední
školy. K řadě lidí se tyto služby vůbec nedostávají, přitom jejich situace je
opravdu složitá. Především u nově příchozích rodin, včetně jejich dětí, tak
narůstá frustrace z toho, jak si udržet střechu nad hlavou, splácet narůstající
dluhy a ještě si zajistit peníze na základní živobytí. Ta se poté může promítat
v krádeže a někdy i v násilí a přepadávání.

Tlak města však mnohem intenzivněji míří na oběti tohoto stavu než na toho,
kdo jej do velké míry zapříčinil. Na soukromé majitele domů a ubytoven je město
prozatím krátké. „Známe je a snažíme se s nimi jednat. Ale jediné, co můžeme je,
říkat jim, že se nám jejich počínání nelíbí, ale oni se nám maximálně vysmějí,"
říká ve své kanceláři vedoucí sociálního odboru města Daniela Lusková. „Těm
lidem ale město nijak pomáhat nebude. Nemáme zájem pomáhat lidem, kteří tu
nejsou hlášeni. Co bychom z toho měli?" pokračuje úřednice, která má na dveřích
vedle své kanceláře vyvěšenou cedulku „koordinátorka etnické problematiky".

Město však není až tak bezmocné. „Minimálně může vytvářet dlouhodobý tlak na
tyto majitele a snažit se, aby zajistili důstojné podmínky pro bydlení. Městský
úřad může koordinovat své kroky s oddělením stavebního odboru či hygienickou
stanicí. Město také může podporovat přechod těchto lidí do obecních bytů nebo
ubytoven, vystavit azylový dům," říká Barbora Šolková z vládní Agentury pro
sociální začleňování. „Příspěvky na nájem tak nebudou končit v kapsách
soukromníků, ale vrátí se městu. Navíc toto bydlení může být podmínečně spojené
s nutností zapojit se do některé ze sociálních služeb a přispívá tak ke zlepšení
situace občanů. Městu se taková investice bohatě vrátí," dodává Šolková. Své si
o tom myslí i citovaná paní Balogová. „Kdyby se město místo kontrolování heren
zaměřilo na ty, co tu nejsou hlášení a řekli jim, že tu nemají co dělat, a na
ty, co je sem zvou, bylo by to mnohem účinnější," zlobí se. Rozšíření a posílení
stávajících služeb je zřejmé. Bez něj bude Nový Bydžov nadále městem, kde doutná
nálož, která co nevidět vybuchne. A ten výbuch neoddálí ani stálá přítomnost
policistů nebo šerifů najaté agentury v ulicích města.

KAM DÁL?

Nový Bydžov chce podpořit Řápkovou


Otázky Václava Moravce: Obrnice versus Nový Bydžov

EUROPE-ROMA CZ: Starostové, kteří přistoupili na setkání v Novém Bydžově,
podpoří jen další nenávistí vůči Romům


ERRC a Equality starostovi Nového Bydžova: Přestaňte rozněcovat rasové napětí


Právník k výrokům starosty Bydžova: Pokud někdo rozlišuje lidi na tzv. slušné
občany a cikány, pak je to podněcování k rasové nenávisti

Drahomír Radek Horváth: Na návštěvě u starosty Nového Bydžova

Nový Bydžov na vlastní oči: O pubescentech z parku, kteří málem způsobili
rasovou válku

Starosta Nového Bydžova čelí trestnímu oznámení kvůli rasismu

Zástupce novobydžovských Romů: Uděláme vše proto, aby se situace ve městě
zlepšila

John má stejný názor jako starousedlí Romové v Novém Bydžově, bezpečnostní
agentura je špatné řešení


Agentura pro sociální začleňování: Starosta Nového Bydžova vyhrocuje situaci


Vymyšlené přepadení v Novém Boru, muž chtěl zakrýt zpronevěru peněz

Starosta Nového Bydžova opět zaútočil paušálně na všechny Romy, policie ani
starousedlí Romové s ním nesouhlasí

Ředitel Agentury pro sociální začleňování: Schizofrenie v Novém Bydžově



Extremisté
jsou nadšeni z prohlášení starosty Nového Bydžova. Chystají druhý Janov?

David Beňák: Výroky starosty Nového Bydžova by měla začít šetřit Policie ČR


Marksová-Tominová: Výroky radnice v Novém Bydžově jsou nepřípustné


Starosta Nového Bydžova chce řešit kriminalitu na principu kolektivní viny Romů