V Hodoníně u Kunštátu si připomněli romské oběti holokaustu

Památku romských obětí holokaustu si dnes lidé připomněli v Hodoníně u
Kunštátu na Blanensku, kde podobně jako v Letech na Písecku za protektorátu
sídlil sběrný a internační tábor. Mnoho vězňů zemřelo v důsledku špatných
podmínek přímo v táboře, zbylé transport odvezl do vyhlazovacích táborů u
Osvětimi, kde většina z nich zahynula, řekla ČTK Lucie Kořínková z Muzea romské
kultury.

Muzeum pietní akci pravidelně organizuje u památníku, který nechalo zřídit u
hromadných hrobů nedaleko tábora. Koná se vždy v srpnu jako připomínka druhého
transportu do Osvětimi, který z Hodonína vyjel 21. srpna 1943.

Pietní akt byl zahájen v 11 hodin mší na návsi v Hodoníně u Kunštátu. Poté se
účastníci přemístili k místu hromadných hrobů a památníku, nedaleko areálu
bývalého tábora.
Zde krátkým proslovem, vzpomínkou a položením květin uctila památku obětí
ministryně Vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková,
za Jihomoravský kraj náměstek hejtmana Igor Poledňák, za město Brno první
náměstkyně primátora Barbora Javorová. Mezi dalšími promluvili Zmocněnec Vlády
ČR pro lidská práva Jan Litomiský, předseda Sdružení Romů na Moravě Karel
Holomek nebo předseda Židovské obce Brno Pavel Fried.

Ačkoli je tým odborníků Muzea romské kultury v kontaktu s některými z
pamětníků a přeživších, ochoten přijet vzpomínat do míst bývalého tábora je z
bývalých vězňů málokdo.

„Nezlobte se, já tam nemůžu jet. Já jsem to viděla, že to tam (do hromadných
hrobů u tábora v Hodoníně u Kunštátu) házeli jako prasata. Kdyby to byl třeba
hrob, tak bych si řekla, nedá se nic dělat… Ale házeli to jen do pytlů, na
hromady do díry. To nemůžu, nezlobte se,“ sdělila muzeu jako omluvu své účasti
jedna z pozvaných pamětnic, paní Jozefa Štěpánková, které v táboře zemřela
maminka a sourozenci, zbytek rodiny zahynul později v Osvětimi.

"Tábor v Hodoníně nebyl vyhlazovací, přesto v něm následkem nelidských
podmínek přišla o život podstatná část všech koncentrovaných romských mužů, žen
a zvláště dětí. I přes tyto skutečnosti zůstávají historie tábora a osud obětí
přehlíženy," uvedla ředitelka brněnského muzea Jana Horváthová (více
zde…).

„I přes tyto skutečnosti zůstávají historie tábora v Hodoníně u Kunštátu a
osud obětí přehlíženy – jak ze strany veřejnosti, tak médií,“ dodala Horváthová.

Od srpna 1942 do 1. prosince 1943, kdy byl tábor v Hodoníně u Kunštátu
zrušen, tam bylo vězněno celkem 1396 lidí, z nichž 207 na místě zahynulo,
nejčastěji na zápal plic, tuberkulózu, skvrnitý a břišní tyfus. Areál bývalého
tábora je dnes rekreačním zařízením v rukou soukromé majitelky. Půdorys tábora
se zachoval v téměř nezměněné podobě, dokonce dodnes stojí i jedna z původních
dřevěných budov.

Nedaleko areálu vznikl v místě hromadných hrobů památník. Pod dosud
viditelnými terénními vlnami jsou zde od dob tábora uloženy ostatky 121 romských
mužů, žen a dětí, kteří zahynuly v důsledku katastrofálních ubytovacích,
stravovacích a hygienických podmínek, většinou při epidemii břišního a
skvrnitého tyfu.

Nacistický teror přežila v českých zemích jen asi desetina z původního
romského obyvatelstva. Z celkového počtu asi 5000 Romů, kteří byli deportováni
do Osvětimi, se po osvobození vrátilo 583 lidí.

Genocida českých a moravských Romů a Sintů tak byla pravděpodobně jednou z
nejdůsledněji provedených genocid druhé světové války, došlo téměř k jejich
úplnému vyvraždění. Na území protektorátu i okupovaného pohraničí se dá hovořit
o srovnatelné intenzitě pronásledování Romů s pronásledováním Židů.

Dnešního shromáždění se zúčastnilo asi 70 lidí včetně romských aktivistů.