Slovo se stává silou, která mění nebo konzervuje skutečnost. Už léta často
stojí informování policie, úřadů a médií o věcech souvisejících s Romy, jejich
diskriminací a útoky na ně na třech slovech.
Často se mluví a píše o „nepřizpůsobivých“. Je to konečné, neměnné. Německy se
to řekne „unanpassungsfähig“ a nacisté tak označovali osoby, které umisťovali do
koncentráků. Sociálně vyloučení lidé a ti, kteří jsou sociálním vyloučením
ohroženi, si definitivní ortel, které toto slovo obsahuje, nezaslouží.
Mezi námi žádní rasisté přece nežijí, a proto se útoky na Romy označují za útoky
s „rasovým podtextem“, „rasovou motivací“. Právní řády zemí na evropském
kontinentu nevymezují, co to je – tedy u lidí – rasa. To slovo je z angličtiny a
z „norimberské“ němčiny. Copak tu ale je nějaký svár nebo boj lidí různých ras?
Český trestní zákoník mluví o činu, který je na jiném spáchán pro jeho skutečnou
nebo domnělou rasu. Jsou to rasistické útoky, činy s rasistickou motivací, a ne
s rasovým podtextem. Nazývejme jevy pravým jménem.
Třetí slovo je „extremisté“. Jsou to rasističtí násilníci. Nechceme-li být takto
emotivní, mluvme o politickém, v daném případě pravicovém radikalismu. U nás se
jim ale stále říká extremisté, jako třeba komunistům, když o nich hovoří
politici – „demokrati“
