Tou největší bariérou je pohodlnost

Michael Kocáb je zpěvák, hudebník a politik. V 70. letech založil kultovní kapelu Pražský výběr, která se léta pohybovala undergroundem, aby byla roku 1987 zakázána.

Po 17. listopadu 1989 stál Kocáb u zrodu Občanského fóra a následně se stal poslancem Federálního shromáždění. Vyjednával o odsunu sovětských vojsk z Československa. Od roku 1993 byl po celé desetiletí externím poradcem prezidenta Václava Havla.

Od roku 2003 do roku 2005 se plně věnuje především hudbě. Do vrcholné politiky se pokusil vrátit v loňském roce kandidaturou za Stranu zelených v doplňujících senátních volbách. Neúspěšně. Teď se ovšem vrací jako ministr, Až v loňském roce neúspěšně kandidoval za Stranu zelených do Senátu. Teď se ovšem do vysoké politiky vrací jako ministr, který bude hájit lidská práva. Na zahajující tiskové konferenci kromě jiného řekl: „Lidská práva nemají barvu, nejsou pravá ani levá. Naštěstí. Nejsou zelená, modrá ani oranžová. Jsme bez rozdílu všichni narozeni s právy, které nikdo, ani stát, žádná instituce, politická strana nebo politik, nesmějí omezovat.

Chtěl bych zjistit, jestli se na tomto poslání můžeme všichni bez ohledu na generace a politiku shodnout. Pokud se jako lidé jednoho jazyka, národa a kultury nedokážeme domluvit na jistotě práva a práv pro všechny z nás, pak nás ve chvílích obtíží, nebude spojovat nic jiného než odmítání.“ Michaela Kocába, nového ministra pro lidská práva a menšiny jsme za vás vyzpovídali.

* Překvapila vás nabídka Strany zelených na místo ministra pro lidská práva? Proč právě vy? Máte k ochraně lidských práv blízko?

Nabídka od SZ mě opravdu překvapila, a proč právě já? To je spíše otázka pro Martina Bursíka. K ochraně lidských práv jsem měl blízko vždy, ale čím více do toho nyní pronikám, tím více si uvědomuji, jak zásadní je to oblast.

* Jak si myslíte, že vaši novou funkci reflektuje veřejnost?

Moc se tím zatím nezabývám. Nejprve musím něco vykonat, a pak mě bude zajímat refl exe veřejnosti. Do té doby to jsou jenom spekulace odvíjející se z větší či menší důvěry v mé schopnosti a také z úvah o možnostech, které mám v situaci, kdy vládní koalice nedisponuje většinou v Poslanecké sněmovně.

* Zatím se zdálo, že řešení „menšinových“ témat není ve srovnání s tématy jinými prioritou. Budete se tedy snažit o změnu přístupu vlády? To souvisí i s politicky korektním způsobem vystupování jejích členů, protože jsou stále tací, kteří se například na adresu Romů nevyjadřují vždy korektně – viz Jiří Čunek, senátorka Liana Janáčková atd.

Budu se snažit zejména o změnu přístupu veřejnosti. Byl jsem velmi mile překvapen, když hned při prvním zasedání vlády mi kromě kolegů ze Strany zelených samozřejmě nabídli rady i pomoc například ministři Kalousek, Gandalovič a oba Svobodové. S Vlastou Parkanovou nás zase pojí společná práce na odsunu sovětské armády a se Sašou Vondrou a Karlem Schwarzenbergem minulost v OF. Znám se dobře i s dalšími ministry a věřím, že mi to pomůže v práci. Politicky korektní vystupování je alfou i omegou úspěšnosti práce nejen ministra.

* Jak se díváte na v poslední době rostoucí protiromské nálady v české společnosti? Narážím tím především na události v litvínovském Janově. Dá se v dohledné době zabránit na jedné straně skepsi u Romů samotných a na druhé straně nevraživosti a přesvědčení majority, že otázka integrace Romů a vzájemného soužití je stejně neřešitelná?

Nebude to jednoduché, protože zvyšující se sociální tlak může zvyšovat protiromské nálady. Udělám vše, co bude v mých silách, ale slibovat se nedá nic. Je třeba chránit práva jak Romů, tak majority. Hovořit, diskutovat, jednat – zavést opět osvědčený systém kulatých stolů, kde se budou vyjasňovat stanoviska všech stran konfl iktu, nebo eventuálního konfl iktu. Je třeba, abychom se více vzájemně poznávali, snažili se chápat své pozitivní stránky a kulturní jedinečnost, abychom hledali cesty k sobě a vykřesali více tolerance na obou stranách. Chronická nedůvěra musí být postupně překonána. Jedině ve spolupráci s Romy samotnými a na základě komunikace, která by ve svém důsledku nabourala zažité předsudky a stereotypy, můžeme představit společnosti jinou tvář Romů. Zde by mimo jiné měla pomoci Agentura pro sociální začleňování v romských vyloučených lokalitách, o níž se zmíním později. Práce ve zmíněných lokalitách se ale nemůže omezovat jen na řešení chudoby. I to je stereotyp: chudoba a sociální vyloučení se podle statistik týká pouze jedné čtvrtiny českých Romů. Budu hledat a předvádět světlé okamžiky soužití a jsem též připraven vyhledávat a představovat veřejnosti Romy jako etnikum s bohatou tradicí, která s sebou nese výrazné hodnoty. Mezi ně patří například silná soudržnost společenství, respekt vůči nejstarším členům rodiny a autorita rodičů.

* Budete se problematikou pravicově extrémistických stran ve svém programu zabývat, respektive spolupracovat s ministerstvem vnitra?

Na této problematice se již v rámci mého úřadu pracuje. Naši odborníci jsou zapojeni do pracovní skupiny, která připravuje strategii pro boj s extrémismem. Vznikla právě na ministerstvu vnitra. Skupina zahrnuje odborníky z ministerstev školství, mládeže a tělovýchovy, pro místní rozvoj a práce a sociálních věcí. Významnou součástí tohoto materiálu je metodický návod pro samosprávy a policejní složky, jak bojovat s extrémismem v sociálně vyloučených lokalitách. Obsahuje také přehled židovských, romských a jiných významných dnů a svátků. Na tyto dny obvykle extrémisté plánují své akce. Jedná se o první ucelený materiál na poli boje s extrémismem, který se věnuje konkrétně sociálně vyloučeným romským lokalitám.
V České republice je stav extrémních sil a hnutí monitorován již mnoho let. Nová strategie přináší systém a návod, jak spolupracovat při řešení jevů, které vedou k extrémním náladám, zaručí bezpečnost a zlepší soužití v obcích, i v těch, kde jsou velké skupiny etnicky a sociálně odlišného obyvatelstva. Strategie poskytne obcím nástroje, aby mohly efektivně předcházet srazům extrémních radikálů na území katastru. Podobné nástroje dostanou k dispozici také kraje. Strategie stojí mimo jiné také na preventivních plánech služeb a na společném multikulturním vzdělávání. Ústřední aktivitou, kterou strategie doporučí, bude vytváření partnerství obcí, nevládních organizací, vzdělávacích institucí a policie. Pocit ochrany by měla zvýšit třeba krizová linka bezpečí či zvýšená ochrana, která bude věnována oběti rasového ataku.

* Z přibližně tří set tisíc Romů žijících v ČR se jich asi 80 tisíc nachází v sociálním vyloučení. Tyto lokality vytvořila v posledních deseti letech samotná města a kraje, což dosavadní situaci ještě zkomplikovalo. Jak budete postupovat v řešení začleňování sociálně vyloučených lokalit? Přemýšlel jste již nad nějakou jednotnou koncepcí?

Koncepce romské integrace vzniká na mém úřadě. Skládá se z několika zásadních pilířů, založených na spolupráci ministerstev a krajských představitelů. Inovativní přístup, který jasně vymezí odpovědnosti v této oblasti, přinese jistě klid a více bezpečí do lokalit, kde dnes dochází k sociálnímu vyloučení a zhoršuje se soužití lidí. Dalším pilířem budou koordinované aktivity začleňování Romů v oblasti sociálně-ekonomické (zejména zaměstnanost, vzdělávání, bydlení). Za tím účelem vláda před rokem zahájila přípravu unikátního projektu „Agentury“. Nejtěžší bude ale pomoci vytvořit podmínky ke skutečně kvalitnímu a plnohodnotnému soužití. Budu potřebovat podporu také z romských elit, politické reprezentace, ale také obyčejných Romů a Romek. Ta podpora bude spočívat v tom, že se nebudou vzdávat své identity a ukáží většinové společnosti kolik kulturního kapitálu jejich tradice přináší. My jim budeme maximálně vycházet vstříc, ať již dotacemi a otevíráním se kulturních a vzdělávacích institucí, tak podporou přímo na vrcholných postech úřadů a prezentací romských elit. Změnit staleté stereotypy ale nebude snadné. Je to výzva, kvůli níž jsem nakonec přijal nabídku Strany zelených být ministrem pro minority a lidská práva.

* Co vidíte jako největší bariéru ve vztahu majority k Romům. Jakým způsobem bychom podle vás mohli tuto bariéru odbourat? Bude součástí vaší strategie také snaha o změnu veřejného mínění na soužití s Romy?

Zčásti jsem odpověděl: mou ambicí je osobním příkladem, ve svém úřadě a v terénu poukazovat na hodnoty romského etnika. Chci představit multikulturní společnost jako obohacující, chci dokázat české společnosti, jak si mohou být majorita a minorita navzájem přínosem. Bariéru cítím v pohodlnosti, s jakou lidé přijímají předsudky, zvláště když se jim servírují sebepotvrzující skutečnosti o nekalém jednání jednotlivců, Romů. Ono je jednoduché pojmenovat, co se nedaří, a čekat, že se najde nějaká zázračná pomoc. Mnohem složitější je využít efektu jinakosti ke společnému přibližování. Ale v tom je humanita. Jeden český fenomenolog vždy říkal: člověk evropský vzniká tehdy, když začne navštěvovat ty podivné ušatce za řekou. To překonání stínu krvavých vendet a jediné pravdy, kterou představovalo tabu, je počátkem nejen naší civilizace. V přelidněném světě nám navíc, pokud nechceme permanentní válku, nezbývá nic jiného, než hledat v sobě sílu integrovat jinakost.

* Považujete občany České republiky obecně za xenofobní? Ptám se například i v souvislosti s vaším veřejným vystoupením po vyřazení Martiny Balogové ze soutěže Česko hledá SuperStar.

Běžný obyvatel naší země není o nic více xenofobní než jeho partner jinde v Evropě. Hrubšího zrna jsou výroky některých českých politiků. Politici na obecní, krajské nebo i centrální úrovni některými svými nedomyšlenými výroky probouzejí stíny minulosti: ve snaze vybudovat pro své politické hnutí silnou voličskou základnu zapomínají na svůj úkol být inspirátory a elitou, být odpovědnými vládci, kteří předají další generaci společnost relativně pospolitou. Naopak bojují o hlasy voličů přízemním populismem, snižují tak práh nenávisti a zloby vůči občanům jiných zvyků, kultur a etnika či jinak se lišícím (mládeži, seniorům, bezdomovcům, osobám s tělesným postižením…). Namísto nabízením společných cest a řešení tito „politici“ hledají nepřátele většinového štěstí a ráje. A to už zde bylo, třicátá a padesátá léta dvacátého století byly takové časy ustrašených, hledajících ochranu u silné ruky státu. Pevně věřím, že jsme se od té doby poučili. U případu Martiny Balogové je nutné přihlédnout k tomu, že se dostala do poslední desítky a také že v druhé sérii Super Star vyhrál Rom Vlasta Horváth, což svědčí o tom, že česká společnost nemusí být v zásadě xenofobní a dokáže ocenit talent.