Tesat do kamene

Jana Belišová se na svém novém albu znovu a znovu snaží uchopit romskou
hudební tradici

Na cestách za romským folklórem Jana Belišová poznala skvělé zpěváky,
disponující mimořádným hlasem i hudebním talentem. Odtud byl již jen krůček k
novému, tentokrát fúznímu projektu – After phurikane – Starodávne rómske piesne
inak.

Etnografku Janu Belišovou a občanské sdružení Žudro máme spojené především se
sběratelskými projekty mapujícími romskou hudební tradici. Připomeňme například
alba Phurikane giľa, Karačoňa a Hoj na nej na. Projekt „After phurikane“
krystalizoval několik let, až nakonec vloni vyšlo dvanáct písniček na CD s
názvem „After phurikane – Starodávne rómske piesne inak“ a k tomu ještě
doprovodné DVD s filmem „Cigarety a pesničky“ se záběry z týdenního pobytu
umělců ve Velkém Slavkově během natáčení alba.
Není bez zajímavosti, že nejprodávanější slovenský deník SME nominoval „After
phurikane“ i DVD s filmem „Cigarety a pesničky“ na „Udalosť roka 2010“ v
kategoriích hudba a film.
Ve výběru umělců měla Jana Belišová šťastnou ruku. Na albu můžeme slyšet tři
dvojice vynikajících romských zpěváků: manžele Jozefa a Marcelu Dreveňákovy,
nevidomé sourozence Františka a Martinu Ďuďovy a Vojtěcha Pokutu s jeho
švagrovou Irenou Pokutovou. O hudební doprovod se postarali renomovaní koncertní
umělci: violoncellista Jozef Lupták a akordeonista Boris Lenko. Jakousi hudební
spojkou i třešničkou na dortu celého projektu je bezesporu zpěvák a perkusista
Thierry Ebam, Afričan žijící v Bratislavě, jinak také lídr afro-reggae-ethno
kapely „Thierry & Friends“.
Tak se v této hudební fúzi protkávají výrazné hlasy, emancipovaný, ale ne
dominantní doprovod a z něj občas náhle vesele vytryskne temperamentní Ebamovo
bubnování, nebo hned celá africká písnička (např. v táhlých, o těžkostech a
smutcích zpívajících písní nazývaných Romy halgató „But oda, oda“, tr. 2).
Instrumentalisté se nesnaží pronikat do tajů harmonizace romských písní. Spíše
se nechávají inspirovat konkrétní interpretační podobou písniček a dávají pak
průchod své vlastní hudební tvořivosti. Flažolety, sametový zvuk violoncella a
prodlevy v akordeonu podtrhují expresivitu zejména v pomalých halgató.
Za velice vyvedené písně považuji halgató Kaľi som, Kaľi som (tr. 3, zpěv: Irena
Pokutová) nebo Šuke prajta na čerkinen (tr. 7, zpěv: Vojtěch Pokuta). Naopak v
případě halgató Andr´odi špitaľa (tr. 8 zpěv: Vojtěch Pokuta) mi hudební
doprovod připadá násilný, a ani několikerý poslech na tom nic nemění. Pokaždé
mám pocit, jako bych dostala studenou hudební sprchu.
Na albu mě zaujala písnička „Natali, av ke mande pale“. Tanga – samozřejmě
opatřená romskými texty a nepatrně melodicky i harmonicky uzpůsobená, ukazují na
jejich oblibu v romském prostředí. V případě písničky „Natali, av ke mande pale“
(tr. 3, sourozenci Ďuďovi) se jedná o romskou adaptaci skladby „Libertango“,
hitu z poloviny 70. let od argentinského skladatele a bandoneonisty Astora
Piazzolly. Boris Lenko se drží Piazzollova originálu a přitom citlivě dává
prostor pro uplatnění měkčího romského pojetí, z něhož se zcela přirozeně ostrý
rytmus vytratil.
To, čemu se říká „originální romská harmonie“ však přesto na albu občas zaznívá.
Je to díky kytaře Jozefa Dreveňáka (Duj duj dešuduj, tr. 5: zpěv: Vojtěch Pokuta
nebo méně častá čardášová varianta smutné písně „Te me mamo adarik džav“ tr.
11).
Celé téměř čtyřicetiosmiminutové album uzavírá romská hymna Dželem, dželem,
původně lidová píseň, která se proslavila díky Petrovićově filmu „Nákupčí peří“.
Musím přiznat, že se mi moc líbí harmonicky odvážné a přitom citlivé aranžmá
Jozefa Luptáka. Nad violloncellem a akordeonem se vznáší místy až orientálně
působící vokály manželů Jozefa a Marcely Dreveňákových.
Jak už jsem zmínila, součástí balení je DVD s dokumentárním filmem. Název
„Cigarety a pesničky“ je dost výstižný, protože právě při přestávkách „na
cigárko“ o sobě protagonisté mnohé prozradili, a to nejen o svém vztahu k hudbě.
Kdo má rád pikanterie, jistě si s chutí pustí i bonusový materiál, kde Vojtěch
„Béla“ Pokuta líčí, jak jej unesli do Trnavy, sourozenci Ďuďovi, otevřeně mluví
o tom, jaké to je, když je člověk nevidomý a upoutaný celoživotně na invalidní
vozík. František Ďuďa pak ještě detailně vypráví, jak byl unesen do Německa a
nucen žebrat. Rozhovory uzavírá vyznání etnografky Jany Belišové z láskyplného
vztahu k Romům a jejich hudbě.
Já jsem se těšila, že místo odhalování soukromí romských muzikantů se z DVD
dozvím mnohem více z hudební kuchyně projektu – jak jednotlivé písničky
vznikaly, nebo jak vnímají tento hudební experiment sami nositelé romské hudební
tradice.
Úzký skládaný bukletek obsahuje fotografi e protagonistů projektu, úvodní slovo
Jany Belišové, pár řádků od violoncellisty Josefa Luptáka a akordeonisty Borise
Lenka, texty písní a jejich překlady do slovenštiny a angličtiny. Na obálce
najdeme text publicisty Petra Dorůžky. Ten Janu Belišovou přirovnává poněkud
nadneseně k Johnu Lomaxovi, který zasvětil celý svůj život sběru a dokumentaci
amerického folklóru, stál u zrodu Texaské folklorní společnosti a je tak právem
považován za jednoho z otců americké folkloristiky.
Není pochyb o tom, že se jedná o originální a velice zajímavý počin. Vynikající
muzikanti, profesionální úroveň nahrávky, zdařilá dramaturgie, výborně vypravené
album. Co k tomu dodat?
Možná otázku, která mi vytane na mysli pokaždé, když si podobná alba s world
music pouštím: „Je vůbec potřeba ještě přibarvovat a přikrášlovat lidové
písničky, které jsou vytesány z jednoho kusu kamene, samy o sobě dokonalé ve své
celistvosti? Není jich škoda?“ Na to si ale musí odpovědět podle svého gusta
každý sám.