Vláda se poprvé ve svém programovém prohlášení hlásí k respektování svobod, ochraně lidských práv a práv menšin. Klade si za cíl, aby základní práva a svobody byly účinně chráněny v praxi, a to též u zranitelných skupin, jako jsou děti, senioři, zdravotně postižení, osoby trpící duševní poruchou či bezdomovci. Není tajemstvím, že právě oblast lidských práv do tohoto vládního dokumentu prosadila Strana zelených. Nová ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková, do jejíž kompetence odteď spadá i oblast lidských práv včetně tematiky romské, tuto stranu reprezentuje. Proto jsme se právě jí ptali za vás…
* Dostala jste na starost oblasti, jež zrovna nepřinášejí v naší zemi popularitu – lidská práva, tematiku zdravotně postižených, existenci tří rad, které ovšem byly nedávno zeštíhleny, některé zrušeny. Stála jste právě o tento resort a proč?
Jde o resort bytostně „zelený“, neboť ochrana lidských práv, menšinová politika a rozvoj občanské společnosti vytvářejí jeden z hlavních pilířů zelené politiky. Nemyslím si, že téma ochrany lidských práv je nepopulární. Možná si lidé prostě neuvědomují, že diskriminace se může dotknout prakticky každého – a to nejen z důvodu národnostní příslušnosti, ale například z důvodu věku či pohlaví. Navíc v politice primárně nejde o popularitu, ale o práci, která pomáhá řešit naléhavé problémy země v souladu s evropskou menšinovou politikou. Stát má zodpovědnost za stav menšin; vznik ministerské pozice poukazuje na to, že se trojkoaliční vláda hlásí ke své politické zodpovědnosti a v textu programového prohlášení jasně defi nuje svůj vztah k menšinám a vládní politiku tímto směrem.
* Co byste ráda do konce volebního období udělala?
V obecné rovině budeme usilovat o přijetí antidiskriminační legislativy, která nám v porovnání s evropskými sousedy doposud chybí. V rovině praktické je naším cílem rozšíření národního programu mobility, podpora neziskového sektoru, aby se mohl rovnoprávně podílet v soutěži o evropské peníze, či vznik agentury k předcházení sociálnímu vyloučení, která má zabránit vzniku nových ghett a zlepšit situaci ve stávajících vyloučených lokalitách. Konkrétních praktických cílů je daleko více.
* Pocházíte z Kazachstánu. Žijete v Chomutově. Potkáváte se tam s Romy, Vietnamci, dalšími národnostmi. Váš manžel byl Čech. Máte asi s jinakostí své zkušenosti. Může vám to přinést větší senzitivnost pro tuto práci?
Je to nejen o větší senzitivnosti, ale i o otázce pohledu na svět a prožívání, kterou každý příslušník minority zakouší. Tato zkušenost pak chrání od téměř podvědomých xenofobních stereotypů.
* Myslíte, že z pozice ministryně můžete za tak krátké časové období bez patřičných pravomocí a institucí něco změnit?
Dovolím si s vámi nesouhlasit. Víc než pravomoc je možnost prosazovat legislativní změny, zahrnující právě potřebné institucionální změny. Můžeme přinášet přímo do vlády ožehavé otázky a návrhy řešení, které máme možnost obhájit a prosadit.
* Patříte k politické straně, která se zasloužila o prosazení „národnostní tematiky“ do vládního programu. Netajíte se tím, že byste ráda prosadila vznik agentury zabývající se existencí ghett a sociálně vyloučených lokalit. Jenže podle jiných samotná agentura, nebude-li například zakotvena v zákoně (což „Zelení“ nepožadují), nepomůže. Také ji může kdokoliv kdykoliv zrušit. Navíc nebude mít žádné sankční pravomoci. Pomůže tedy vůbec něčemu v reálu? Nepůjde jen o rozšířený sekretariát Rady pro romské záležitosti?
Dříve než něco zakotvíme v zákoně, musíme vědět, co chceme zakotvit. Předpokládáme minimálně dvouleté pilotní období a práci ve výsledky a vytyčíme další cestu. Pokud agentura bude fungovat, bude efektivní a o její služby budou usilovat například obce, pak se nebojím věřit v její fungování i poté, co „dojdou“ evropské peníze.
* V souvislosti se sociálním vyloučením jste kritizovala i šéfa KDU-ČSL Jiřího Čunka. Jak zabránit jemu a ostatním starostům odsouvat někoho na okraj společnosti, což je samozřejmě mnohem rychlejší řešení než s někým problematickým déle pracovat?
Zabránit samosprávám v tom, aby uplatňovaly vlastní recepty pro řešení problematiky sociálního vyloučení, stát nemůže, neboť k tomu nejsou žádné páky ani neexistuje možnost sankcí. Profesionální, kompetentní a efektivní agentura však dokáže nabídnout alternativy ke špatně zvoleným cestám, které budou šity na míru té či oné obci. Věřím, že žádná radnice nechce budovat ve svých obcích ghetta a zadělávat na ještě větší problémy dalším generacím; obce jsou spíše bezradné, a proto potřebují kvalifi kované a efektivní služby pro řešení této problematiky.
* Jsme jedinou členskou zemí EU s absencí antidiskriminační legislativy – zejména antidiskriminačního zákona. Co s tím?
V programovém prohlášení vlády je závazek předložit návrh antidiskriminačního zákona, který zabezpečí právo na rovné zacházení a ochranu před diskriminací tak, aby zákaz diskriminace byl účinně vymahatelný.
* Přinese, bude-li konečně schválen, výraznou změnu v životech lidí? Přece jen propast mezi teorií a jejím prosazováním do praxe je obrovská.
Přijetí antidiskriminačního zákona bude znamenat to, že každý obyvatel republiky získá možnost se bránit porušování svých lidských práv, přičemž na jeho straně bude stát instituce veřejného ochránce práv. Ombudsman bude pověřen působností v oblasti rovného zacházení. Přinese to v životech lidí výraznou změnu. Pokud vznikne spor nebo obava z diskriminace, veřejný ochránce práv může ten spor vyřešit v rámci mediační činnosti, aniž by případ musel putovat k soudu. Ve většině případů bude dle mého názoru stačit vysvětlení, navázání dialogu obou stran či napomenutí. Pokud toto nepomůže a bude i nadále docházet k diskriminaci, může instituce ombudsmana poskytnout poškozené straně i právní zastupování.
