O vrazích pravých a náhradních aneb Jak Renata Vesecká předpoklady pro
kariéru Nejvyšší osvědčila.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA SERVERU ANTIFA.CZ
Přinášíme text Jakuba Poláka, bývalého redaktora A-kontra, který se věnuje
nesrovnalostem v procesu se svitavským neonacistou Vlastimilem Pechancem, který
byl odsouzen za vraždu Roma Oty Absolona. Jakub Polák u soudu s Vlastimilem
Pechancem figuroval jako zmocněnec pozůstalých.
Úvodem: Píši tento článek a dovoluji si vznášet určitá poměrně závažná
obvinění o zfalšovaném vyšetřování případu vraždy Oty Absolona ve Svitavách.
Jako bývalý zmocněnec poškozených – pozůstalých po zavražděném jsem měl možnost
podrobně prostudovat trestní spis a účastnit se hlavního líčení před Krajským
soudem v Hradci Králové, klást otázky svědkům a znalcům.
Mimoto jsem spolu s přáteli pátral po dalších důkazech a svědectvích a měl
možnost seznámit se s novými fakty a též širšími souvislostmi případu. Bohužel
pozůstalí, ač mě původně sami na mnohé nesrovnalosti – okolnosti v rozporu s
oficiální verzí sami upozornili, posléze podlehli nátlaku, jehož cílem bylo krýt
skutečného vraha a spolupachatele a ještě dříve než jsem měl možnost v
závěrečných návrzích shrnout zásadní pochybení orgánů činných v trestním řízení
a navrhnout opravné prostředky, mi vypověděli plnou moc a tak zbavily možnosti
dotáhnout úsilí trvající několik měsíců do konce a dosáhnout zásadního zvratu v
celé kauze. To se podařilo v kauzách, kde pozůstalí vytrvali a nátlaku
nepodlehli – vražda Tibora Danihela v Písku – Milana Lacka v Orlové. Bohužel to
jsou spíše výjimky, běžný je opak, viz třeba kauza v mnohém analogická svitavské
– vražda Zdeňka Čepely v Tanvaldu 1994 – místo skutečných vrahů z prominentních
rodin odsouzen náhradní obětní beránek.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA SERVERU ANTIFA.CZ
Co se skutečně ve Svitavách stalo a co orgány činné v trestním řízení
ignorovaly – od místní policie přes vyšetřovatele krajské kriminálky, krajskou
stání zástupkyni (tehdy jí byla Renáta Vesecká, pozdější nejvyšší státní
zástupkyně), Krajský soud v Hradci Králové, až po Vrchní soud v Praze.
1) Ten večer byly na místě, v restauraci Dělnický dům, nejméně další 3
členové tehdy aktivní neonacistické skupiny Skinheads Svitavy (s oblibou
používající iniciály SS), k níž Pechanec patřil. V době útoku na Otu Absolona se
všichni nacházeli v bezprostřední blízkosti napadeného.
2) Podle rekonstrukce určující polohu jednotlivých přítomných, nezúčastněného
očitého svědka a znaleckého posudku z oboru soudního lékařství, nemohl Pechanec
onu smrtelnou ránu nožem zasadit.
3) Znalec původně nebyl vyšetřovateli seznámen s výsledky rekonstrukce
(vzájemnou polohou Pechance a Absolona). Stalo se tak až na mou žádost při
hlavním líčení u soudu. Předseda senátu musel jednání přerušit, aby se znalec
mohl s rekonstrukcí seznámit. Když znalec vyloučil Pechance jako vraha, soud
nařídil přibrání dalších znalců a zpracování nového posudku. Ten posléze
konstatoval to samé.
4) Naopak v pozici, kdy mohli Absolona bodnout do boku a to v podstatě
nepozorovaně byli tři další členové SS. Pozornost totiž upoutával čelní útok
Pechance, který napadl Absolona pěstmi a ten zdvihl ruce, aby se kryl.
5) V té době byla věc šetřena jako více méně banální hospodská bitka –
Absolon zůstal při vědomí, ještě vyběhl ven, při vědomí byl ještě v nemocnici,
operace proběhla úspěšně, pacient ale druhý den zemřel. Velitelem zasahující
výjezdovky byl příbuzný jednoho z přítomných členů SS.
6) Po příjezdu policie několik svědků označilo za pachatele Roberta Homoláče,
vůdčí postavu SS. Když po smrti Absolona převzal vyšetřování kraj, podle
protokolů svědci jaksi znejistěli. R. H. pochází z prominentní rodiny, jeho teta
byla soudkyní Krajského soudu v Hradci Králové.
7) R. H. se vyznačuje od dětství nezvladatelnou agresivitou, když jako
nezletilý způsobil smrt své babičky, byl na čas umístěn do diagnostického
ústavu. I ten večer napadal ostatní hosty restaurace, pokoušel se jim zapalovat
oděv a byl personálem krátce před příchodem skupiny Romů vyvede ven.
8) R: H. po vykázání z restaurace se zdržoval poblíž vchodu a zde
rasistickými urážkami napadl přicházející skupinu Romů. Po té co byl jimi
rezolutně odbyt, vběhl dovnitř restaurace. Jak ukázal další vývoj událostí, pro
pomoc.
9) Pechanec zde byl se svou dívkou. Po několika trestech a delším pobytu ve
vězení už do určité míry zklidněný, zůstával jako nezaměstnaný absolvent
zvláštní školy, pocházející z rozvrácené sociálně slabé rodiny, stále závislý na
R. H. Aby ten den vůbec mohl jít do restaurace, musel ho R: H. založit 200 Kč.
10) Vyšetřování se vůbec nezabývalo počínám přítomných členů SS, naopak spis
obsahuje uměle vyfabrikované důkazy, které nejdříve měly svést stopu na
fiktivního neznámého skinheada, později pak na Pechance. Svědci podezřele mění v
průběhu vyšetřování své výpovědi – zejména romští jsou vystavení evidentnímu
nátlaku
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA SERVERU ANTIFA.CZ
Na tato fakta jsem osobně upozorňoval ještě v průběhu přípravného řízení jak
vyšetřovatele tak státní zástupkyni, kterou zde byla Renáta Vesecká. V průběhu
soudů se pak dařilo je do značné míry medializovat. Mimo běžné zpravodajství
jsem měl např. možnost se střetnout v diskusním pořadu hradeckého studia ČR s
Veseckou a jejím předchůdcem ve Antlem, tehdy novopečeným náměstkem ministra
vnitra pro trestní řízení. V tehdejších redaktorech LN a RESPEKTu Dušanu
Stuchlíkovi (nakonec skončil jako redaktor serveru policista.cz a spolupracovník
neonacistů – pozn. antifa.cz) a Martinu Kontrovi jsem našel novináře ochotné
publikovat mou kritiku procesu. Vše marné. Odvolací soud naopak ještě zvýšil
Pechancovi trest na 17 let. Medvědí službu mu prokázali soukmenovci oslavující
ho jako hrdinu. Složili se mu sice na advokáta, ale vybrali si takového, který
mu spíše škodil – vypadá to, že měl zadání odvrátit pozornost od jeho společníků
a skutečného vraha. Zajímavé je, že část jeho přátel ale reagovala jinak. Martin
Korec (jeden ze zakladatelů Bohemia Hammer Skins, člen několika neonacistických
kapel, majitel brněnského Martin’s Tatto, v minulosti držený neprávem ve vazbě –
pozn. antifa.cz) a Michal Podolák (v minulosti přední člen Národní aliance,
Národního odporu, dnes jedna z šedých eminencí politického křídla českých
neonacistů – pozn. antifa.cz) se dokonce obrátili na mě s žádostí o pomoc,
stejně jako sám Pechanec. Toho jsem i na jeho žádost navštívil na Borech, kde
čekal na odvolací soud. Nenašel však odvahu přispět k odhalení svých kompliců
(podobně jako odsouzený ve zmíněném tanvaldském případu Robert Kvěch – Strobach,
za kterým jsem byl ve Valdicích).
Pechanec se sice účastnil útoku na Otu Absolona, vrahem však s největší
pravděpodobností není. Selhání policie a justice, strach obětí a svědků,
lhostejnost či přímo sympatie vůči útočníkům, vytvořily situaci, kdy pravdu
nahrazují nejrůznější legendy.
Vlastimil Pechanec je podle jedněch nejzběsilejší násilník a postrach všech
místních Romů, podle druhých rytířský obránce bílé rasy. Ranou nožem zabil Otu
Absolona, podle jedněch bezúhonného občana, podle druhých nebezpečného
kriminálníka. Policie odvedla údajně skvělou práci, když vraha okamžitě dopadla
a usvědčila, justice ho tvrdě, leč spravedlivě odsoudila a svitavští Romové si
prý oddechli, protože nebezpečí pominulo.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA SERVERU ANTIFA.CZ
Nic z toho není pravda. Pechanec, ač se na incidentu podílel, není skutečný
vrah. Není to ani zběsilý násilník. Je to nešťastník, který se zoufale snaží
vykompenzovat svůj původ z rozvrácené rodiny z nejnižších vrstev a někam se
zařadit, a je proto snadno zneužitelný. Absolon a jeho rodina nebyli nikdy žádní
světci a vedle hlavní příčiny incidentu („černí“ si dovolili vstoupit do podniku
pro „bílé“) mohly tu figurovat i další motivy. Policie od začátku vyšetřování
manipulovala a kryla skutečného vraha a další spolupachatele. Státní
zastupitelství podpořilo tuto zmanipulovanou verzi a soud navzdory jasným
důkazům, že vše bylo jinak, vynesl nespravedlivý rozsudek. Skuteční vrazi jsou
dál na svobodě a Romové si nejenže neoddechli, ale naopak mají o další důvody
navíc bát se a nevěřit většinové společnosti. Přitom si za to ale do značné míry
mohou sami, protože podlehli nátlaku a spokojili se s náhradním obětním beránkem
Navenek jsou ale všichni spokojeni – rasisté mají svého mučedníka, policie a
justice se pyšní údajným úspěchem, veřejnost má pocit, že stát se konečně
rozhoupal a začal nekompromisně stíhat diskriminační násilí, profesionální
obhájci lidských práv mají další případ, na který mohou čerpat zahraniční
granty. Když říkám všichni, nepočítám do toho samotné Romy – ale ti se už
tradičně ve většinové bílé společnosti jako samostatný svéprávný subjekt
nepočítají. Pokud se o nich uvažuje, tak obvykle jako o objektu více či méně
dobře míněné manipulace (pokud ne rovnou jako o škodné, kterou by bylo nejlépe
odstranit).
Každá z výše uvedených skupin dává přednost své verzi. Pravda, která, jak už
to bývá, není tak schematicky černobílá, zajímá málokoho. Máme radši báje a
legendy, které lépe vyhovují našemu apriornímu vidění světa, než složitá a
nejednoznačná realita. Přitom tento případ umožňuje vrhnout světlo na pochybné
praktiky v postupech policie, státních zastupitelství a soudů, zbavit se
falešných iluzí o fungování spravedlnosti, jež jinak přetrvávají i u těch, kdož
jsou jinak vůči fungování establishmentu kritičtí. Kauza má mimo jiné i jeden
aktuálně politický rozměr – názorně demonstruje, jaké osobní kvality a způsoby
rozhodování sehrály zřejmě rozhodující úlohu při jmenování Renaty Vesecké
nejvyšší státní zástupkyní a odvolání její předchůdkyně Marie Benešové, která se
odmítala podrobit politickým tlakům a jejím nahrazení někým povolnějším.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA SERVERU ANTIFA.CZ
KAM DÁL?
Případ rasistické vraždy svitavského Roma nadále vzbuzuje velké emoce
