SuperStar: Nablýskaná show mění pohled na Romy

SuperStar. Dvě anglická slovíčka se stala zřejmě na dlouhou dobu součástí
češtiny. Je otázkou pro sociology a psychology, jak se může z pouhé soutěže ve
zpěvu stát fenomén zasahující celou zemi. Elektronická média mohou ze dne na den
vytvořit hvězdu prakticky z kohokoliv. Model vytváření idolů „z ulice“ je stále
populárnější. V mnoha reality show nemuseli jejich hlavní aktéři umět vůbec nic.
Stačilo jen si sednout na detektor lži, anebo se opíjet a souložit ve vile pod
dohledem kamer. SuperStar se od ostatních reality show liší tím, že její aktéři
musí alespoň něco umět. Zpívat a mluvit v souvislých větách.

Být Star nebo pěchotou?

Mladí začínající nebo málo známí umělci vycítili v televizní soutěži svou
šanci. Na castingy přišly tisíce zpěváků s různou motivací. Někteří se nechali
vyhecovat svými kamarády a brali svou účast jako recesi, jiní šli na casting s
jasným cílem. Chtěli být hvězdy. Castingy přinesly zpěvákům řadu zklamání a
hořkosti. Zarytě přesvědčeni o svém talentu polykali často slzy hořkosti po
ortelu poroty. Producenti Novy obohatili soutěž o nový fenomén, kterým je
Hvězdná pěchota. Nadšení diváci se tak mohli nejen ztotožnit s výsledky favoritů
– vítězů, ale popást se na neúspěchu a očividné neschopnosti či hlouposti
některých účastníků. Aféra s Annou Gleisnerovou zvou „Česká Dajdou“ ukázala
skrytý rozměr soutěže a rozjela mediální kolotoč, který nikdo nečekal.

Sláva i hořkost Martiny Balogové

První a zároveň nejsledovanější ročník vyhrála charizmatická Aneta Langerová.
Skromná dívka z mladého města jako by se vymykala a vysmívala nafoukanému světu
celebrit. V castingu na první Superstar se objevilo mnoho mladých Romů. Zpěváci
toužící po slávě a bohatství, nebo jen po společenském uznání se snažili
zapůsobit na porotu. Do finále se nakonec probojovala Martina Balogová. Tehdy
pětadvacetiletá Romka se vymykala mezi ostatními finalisty nejen svým energickým
vystupováním, ale i životními zkušenostmi. Mladá dívka z Ústí nad Labem zaujala
porotu i diváky na první poslech. Ondřej Hejma o ní řekl, že má „zlato v hrdle“.
Hlasováním diváků skončila pátá v celkovém pořadí, což rozjelo vlnu komentářů a
spekulací v médiích a internetových fórech. Diváci SuperStar i novináři
přemýšleli, nakolik romský původ Balogové rozhodl o jejím umístění. Sama Martina
si pak několikrát posteskla, že vítězství v soutěži mělo být její. O svém původu
neměla problém hovořit.

„Romové jsou jiní než Češi, cítí hudbu jinak. Mají feeling, cítění na sto
procent. Teď nechci, aby to snad někdo pochopil špatně, nemyslím tím, že Češi
neumějí zpívat, nebo že já jsem nejlepší. To ne, ale vím, co cítím, když zpívám.
A poznám, když to někdo cítí taky tak,“ poznamenala Martina na konci roku 2004 v
rozhovoru pro mf DNES. Ke svému romství se ale příliš nehlásila. Rodiče ji
neučili romštinu, ani k romské hudbě nemá příliš vztah. Martinu také rozčarovalo
to, že mnoho Romů se stejným jménem jí po skončení soutěže volalo a tvrdilo, že
jsou její příbuzní. Pro Balogovou byla soutěž těžkou životní zkouškou a podle
jejích slov by si to už nikdy nechtěla zopakovat. Balogová také špatně snášela
mediální tlak. Jedna z akcí skončila bezdůvodným napadením fotografa.

Triumf hodného chlapce

Druhý ročník soutěže již neměl tak velkou sledovanost, jako předchozí. Lidé
posílali méně SMS zpráv, kterými hlasovali, ale SuperStar byla stále
celospolečenským fenoménem. Diskuse v supermarketech, kadeřnictvích, továrnách i
kancelářích se točily stále kolem stejného tématu. Kdo vyhraje. Ve druhém
ročníku se objevila také řada romských talentů. Porotu i diváky však nejvíce
upoutal romský mladík z Čerčan Vlastimil Horváth. V době soutěže
sedmadvacetiletý hudebník hrál od patnácti let v kapele a posledních šest let
měl se svým bratrem skupinu Frenzy. Byli to právě přátelé z Frenzy, kteří ho do
soutěže přihlásili.

Skromný a na první pohled plachý mladík si svým klidným vystupováním získal
respekt. Jeho tichému hlasu pozorně naslouchalo publikum i novináři. Pozornost
se pak měnila v úžas, když začal zpívat.

Horváth se snažil dlouho tvrdit, že vítězství v soutěži jeho život vůbec
nezměnilo. Po třech letech ale zhodnotil, že pokud se chce v nějaké pozici v
českém showbyznysu udržet, musí pro to udělat vše. V rozhovoru s Xaverem Veselým
si Vlastimil posteskl: „Musím zápasit s věcmi, které až tolik nesouvisí s
hudbou, ale pro úspěch jsou nezbytné. Tam patří média, kritici ,manažeři, lidé
okolo showbyznysu… to všechno jsou věci, které v důsledku hudbu velmi
ovlivňují. Člověk by tomu rád nepřikládal váhu, ale to nejde. Ze všeho nejtěžší
je najít lidi, kterým se dá věřit, to pro mě byla velká škola,“ posteskl si
mladý umělec.

Vlastimil Horváth romský původ nikdy neskrýval, jak ale řekl, „s rodiči
odjakživa žiji mezi bílými, neumím romsky, ani neznám romské zvyky“. Pár nadávek
kvůli tmavší barvě si dřív vyslechl, hází to ale za hlavu. „Jeho příběh, to je
skoro pohádka,“ poznamenal v rozhovoru pro Lidové noviny Michal Horáček,
předseda poroty druhého ročníku soutěže. „Vlasta Horváth udělal pro Romy víc než
politici za posledních padesát let. A ještě víc toho udělal pro nás, takzvaně
bílé – ukázal nám ubohost předsudků,“ říká dále Horáček.

Z Horvátha se za roky po Superstar stal muzikant i manažer zároveň. Sám si shání
sponzory, domlouvá vystoupení a organizačně si je zajišťuje. Připravuje v pořadí
třetí desku, o které říká: „Chci aby byla zralá, abych o ní byl maximálně
přesvědčený.“ Horváth nerad mluví o svém romství. Věděl, jaká je situace v České
republice, a proto nečekal, že by mu lidé poslali tolik hlasů. „Nevěřil jsem
tomu, že třeba překonají, že jsem Rom. Nechci někomu křivdit, ale měl jsem s tím
řadu zkušeností od malička,“ konstatoval v rozhovoru s Xaverem Veselým.

Jeho soupeř z finálového kola Petr Bende o něm řekl: „Čistá a upřímná, taková je
duše, kterou má, jak se vyjadřuje, jak žije, to všechno z něho dělá silnou
osobnost. Nikdy v životě jsem nepotkal tak čistého člověka. Jsem rád, že jsme
přátelé.“ Vlastimil Horváth se vyjadřoval také k politickým tématům. Vítězství v
soutěži z něj chtě nechtě udělalo jednoho z romských reprezentantů a stal se
přes noc známějším než všichni romsští aktivisté a politici. Horváth chápal
problém nezaměstnanosti, protože sám prožil krušné chvíle, než sehnal práci
skladníka. „Vadil mi přístup lidí, že musím za každou cenu dělat cokoliv. Když
jsem nechtěl přijmout práci za nevýhodných podmínek, už se na mě dívali skrz
prsty, že nechci dělat. Musel jsem je stále přesvědčovat a podstupovat věci,
které jsem vůbec nechtěl„ vysvětloval v Otázkách Václava Moravce.

Horváth získal ve finálovém kole 850 000 hlasů, tj. 73 % hlasujících. Tato
zpráva působila vedle průzkumů, ve kterých lidé z majority tvrdili v drtivé
většině, že by nechtěli bydlet vedle Roma, jaksi nepatřičně. Druhé kolo
SuperStar ukázalo, že Češi nejsou rasisté, jak je některá média prezentují, ale
že dokáží ocenit snahu a talent. Toto potvrzuje i úspěch mladých umělců, kteří
pocházejí z jiných zemí, ale žijí v Česku. Jména polovičního Syřana Sámera Issy,
zpěvačky s jemenskými kořeny Gabriely Al Dhábby, Iránce Aliho Amiriho se zapsala
do historie tuzemské pop-music. V současném ročníku zaujal porotu i diváky
slovák Marek Lacko, který má evidentně romské i vietnamské kořeny současně.

Další úspěch mladých Romů?

Zatím poslední ročník SuperStar se snaží dramaturgové oživit. Třetí série
nebyla mezi diváky již tak oblíbená a tak letos přišla největší komerční
televize s novým – mezinárodním konceptem. Do soutěže jsou vybíráni mladí umělci
z Česka i Slovenska. Horkou favoritkou byla již od začátku patnáctiletá Monika
Bagárová z Brna. Mladičká dívka, jejíž popularita je už nyní na strmém vzestupu
na sebe přitahuje pozornost od útlého věku. Zpěvačka známá donedávna jen fandům
romské hudby se vřítila jako kometa na komerční nebe. Její otec Josef i strýc
Matúš jsou hudebníci a s vystupováním mají dlouholeté zkušenosti. Oba odhadli
nevšední talent Moniky a dlouhé roky na něm pracovali. První mediální zmínky o
Bagárové jsou z roku 2004. Tehdy upoutala při svých prvních větších vystoupeních
s Idou kellarovou na hradě Svojanov. Monika poté vystupovala hlavně na romských
festivalech, jako byl brněnský Djangofest, nebo festival menšin v Plzni. Svým
skromným vystupováním a příjemnou vizáží si za pár dní vytvořila Bagarová tisíce
fanoušků. Deník Blesk ji překřtil na Rihannu. Bagarová má výhodu zkušené
muzikantské rodiny, která jí kryje záda a její otec i strýc jí budou v její
budoucí kariéře bezesporu dobrými rádci či manažery.

Moničin otec Josef Bagár začal hrát v osmi letech na cimbál a v pubertě přešel
na bicí. Vystupuje s kapelou Connection, ve které hraje i známý hudebník Josef
Fečo.

Nepřehlédnutelným zpěvákem je také patnáctiletý Jan Bendig z Hradce Králové.
Diváci u televizních obrazovek překvapeně zírali na mladičkého Roma, který
zazpíval českou státní hymnu.

Dále překvapil tím, že se rozplakal, když zapomněl text. To ale nikomu nevadilo
a porota tento nesporný mladý talent uznala a pustila ho do semifinále. Zkusit
štěstí v SuperStar byl nápad Janových rodičů. „A já s tím souhlasil. Chci lidem
ukázat, co mám v sobě,“ říká pro deník Blesk mladík, jehož hudebními vzory jsou
Mariah Carey a nebožtík Michael Jackson. Když má čas, rád si zajde s kamarády do
baru, ale nejen tam. A co by udělal s výhrou? „Něco bych dal rodině, něco bych
si nechal a zbytek byl jel utratit do Paříže.“ Česko Slovenská SuperStar se řítí
do svého závěru. Kvůli uzávěrce čísla nemůžeme znát vítěze, ale můžeme na něj
tipovat. Doufáme jen, že patnáctiletí Monika a Honza se ze záplavy svojí
patnáctiminutové slávy nezblázní. Už jen jejich účast dává najevo, že majorita
dokáže ocenit talentované Romy, kteří pak mohou být pozitivním příkladem pro
ostatní, že mohou něco dokázat. Soutěž SuperStar je sice povrchní pozlátko, ale
uspět v ní není lehké.