Stehlíková: Romové jsou diskriminovaní především na trhu práce

Před pár dny si na stránkách iDNES.cz položil romský sociální pracovník
Patrik Banga otázku, zda jsou Romové obětí diskriminace. Chtěl přimět čtenáře
napsat, co si o tom myslí. Podněty pak předložil ministryni Džamile Stehlíkové.
Ta v rozhovoru s ním přiznala, že Romové v ČR diskriminováni jsou.

ČTĚTE TAKÉ


Jsme my Romové obětí diskriminace, nebo si to děláme sami?

Máte pocit, že jsou Romové v ČR diskriminováni a co se proti tomu dá
dělat?

Romové jsou diskriminovaní především na trhu práce. Mám za to, že jsou
opatření dvojího druhu. Jednak obecná legislativa, což je chystaný
antidiskriminační zákon. Ten zakazuje diskriminaci především v oblasti
vzdělávání, zaměstnanosti, poskytování služeb, zdravotnictví a každý, kdo se
cítí být diskriminován, má možnost se bránit podáním obecné žaloby na
diskriminaci.

Potom jsou konkrétní opatření týkající se konkrétních případů. Tam se Romům
dostalo zadostiučinění, když vyhráli několik dokonce mezinárodních soudních
procesů. Pro příklad můžu uvést výhru u soudu pro lidská práva, týkající se
ostravských žáků a studentů, kteří před rokem 2000 byli ve zvláštních školách.
Nejen evropské soudy ale i ty naše uznávají nárok jednotlivců na odškodnění,
jako třeba u případů sterilizace. Romové se těší standardní a velmi kvalitní
právní ochraně. To už nemluvím o instituci ombudsmana.

Co podle Vás můžou udělat sami Romové, aby diskriminováni nebyli?

To je otázka velice důležitá, protože právě závislost na sociálním systému, za
kterou nemohou pochopitelně Romové ale dosavadní systém, vytvořila očekávání, že
se o ně někdo postará. Životní styl, který vlastně využívá tohoto velkorysého,
plošného, neadresního systému sociálních dávek. Takže vlastně tím, že někdo není
vzdělán, je dlouhodobě nezaměstnaný a žije, či spíše přežívá na sociálních
dávkách, se svým způsobem odsuzuje sám do pasivní polohy.

Člověk, aby byl úspěšný v boji za svá práva, musí být aktivní. Nejen se
hlásit o svá práva, ale také si vydobýt nějaké autonomní postavení ve
společnosti. Tu možnost každý má, je to otázka volby. V tomto systému bych také,
kdybych měla možnost zůstat doma s dětmi a mít stejný příjem jako kdybych
pracovala, uvažovala o tom, jestli nemám raději zůstat doma. A ta pasivní poloha
vždycky člověka znevýhodňuje, protože není tím, kdo určuje situaci, tím, kdo
určuje pravidla hry.

Jako je to v případě ambasadora, tedy Roma Radoslava Bangy, který za nás v
Lisabonu hájil práva menšin. Dlouho přemýšlel, jestli do toho půjde. Když do
toho šel, tak na sto procent. Otevřeně říká svůj názor, velice ostře a někdy i
kontroverzně. Lidé ho poslouchají, lidé s ním diskutují. Někdo ho bere jako
hrdinu, jako vzor a někdo ho odmítá.

Mluví se o něm a jeho názorech a mám za to, že je ochoten nést svou úlohu i
dál, není to jenom na jeden rok. Lepší volbu jsme udělat nemohli, protože jde o
to, aby to ten člověk vzal za své, aby to neodbyl jako nějakou čestnou funkci.
Neukázat se jenom párkrát před kamerou, ale odpracovat to. Nést svou kůži na
trh, se všemi riziky a dopady, které ta funkce nese.

Co jste pro to udělala Vy?

Předložila jsem do Sněmovny zákon o rovném zacházení a právních prostředcích
ochrany před diskriminací. Uvidíme, jak to dopadne. Pokud by to prošlo,
považovala bych to za svoje vítězství, protože to je právní norma, která uvede v
praxi ustanovení Listiny základních práv a svobod, která sice diskriminaci
zakazuje, ale nedává nám nijaký právní nástroj k tomu, abychom se reálně
bránili.

Celý rok rovných příležitostí pro všechny byl koncipován způsobem, aby se
dostalo co nejvíc prostoru nevládním organizacím. Aby byl prostor něco udělat
pro lidi, pro mládež. Dělaly to nevládky a dělaly to doopravdy. To, že naším
zástupcem je Rom, ukazuje na to, že problém vnímáme.

Spousty lidí vidí Bangu jako loutku, kterou jste dosadili, jenom proto, že
„frčí“ a vidí to tak někteří Romové. Takto to vidí právě Romové.

To, že by se měli snažit zvýšit vzdělání a pracovat, to brali úkorně. Je tady
jakési klišé, že musíme Romy především bránit, protože jsou diskriminování a
tohoto klišé se spousty Romů drží, protože je to pohodlné. No a Banga to klišé
překonal, když řekl: "Já ti pomůžu, ale když budeš chtít ty. Já nemohu pomoci
někomu, kdo to sám nechce.". To naštvalo spousty Romů. Proto říkám, že jeho
funkce není symbolická. Tolik mailů a dopisů, které dostal po svém vystoupení
právě od Romů, kteří ho kritizovali za to, že je tak ostrý, svědčí o tom, že tu
funkci vzal opravdu vážně.

Konzultovala jste s "obyčejnými" Romy vaši nově vzniklou agenturu? Tedy
jestli o takovou agenturu mají vlastně zájem? Jeden Rom se mne ptal, jestli když
mi někdo půjde koupit boty, by se mě měl zeptat, jestli ty boty chci.

S "obyčejnými" Romy
jsem agenturu konzultovala, proběhly tři semináře. Romské organizace, nevládky a
aktivisté to chválí a zájem mají. Co se týče "obyčejných" Romů, to máte stejné
jako se samosprávou. Někteří mají zájem a někteří ne.