Stát brání Českou republiku před dětmi z ciziny. Romy ale "vyváží"

Zatímco v "západním" světě je osvojování sirotků z rozvojových zemí, a to
včetně nechtěných dětí z České republiky celkem běžnou věcí, zdejší úřady se
příchodu dětí z ciziny do českých rodin urputně brání. Zdejší taktika na poli
mezinárodních adopcí je svým způsobem svérázná: umístit do rodin v zahraničí
nechtěné české děti převážně romského původu, adopce opuštěných cizinců do Česka
ale nepodporovat. Informoval o tom server Aktuálně.cz v článku

Stát brání Česko před dětmi z ciziny. Romy ale "vyváží".

Zájem o děti narozené někdy i ve velmi exotických zemích u českých párů ale
roste a zájemci si hledají vlastní cesty. Za loňský rok sem převážně díky
"divoké" adopci přišlo dvacet sedm dětí, z nichž minimálně osm bylo z afrického
Konga. Za první pololetí roku 2011 je tu takových nových občánků odhadem o
třetinu víc, osmnáct.

"Nelze vyloučit, že trend počtu ‘nehaagských’ adopcí ze zahraničí je skutečně
rostoucí," říká Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu
dětí, který má přeshraniční adopce v kompetenci. "Nicméně nelze automaticky
předpokládat, že počet adopcí v druhém pololetí bude stejný," dodal. Data o tom,
odkud tyto děti přicházejí a jakým způsobem se každé jedno z nich do středu
Evropy dostalo, přislíbil Kapitán dodat později. Nehaagská adopce znamená
osvojení dítěte v zemích, s nimiž nemá ČR smlouvu o adopčním procesu. V těchto
státech pak rodiče děti adoptují "na vlastní pěst".

Jako například v občanskou válkou rozbitém Kongu. Žadatelé k tomu potřebují
doklady podle nároků země a znalost místní legislativy. Především ale kontakty a
také peníze, bez nichž se v rozvojových zemích úřední mašinerie dává do pohybu
jen velmi ztěžka. Stát těmto adopcím přihlíží s nelibostí. "Ministerstvo práce a
sociálních věcí je proti tomu, aby bylo prováděno zprostředkování osvojení dětí
do ČR ze států, které nejsou smluvní stranou Haagské úmluvy," sdělila Aktuálně.cz
mluvčí úřadu Táňa Švrčková.

Jenže zatímco se úředníci zaštiťují adopcemi podle haagských pravidel, v Brně
žádnou takovou "správnou" adopci do Česka pod dohledem státu ani za deset let
fungování úřadů nezprostředkovali. Oproti tomu do rodin v zahraničí, převážně do
tolerantních skandinávských zemí, odešel výrazně kontrastní počet dětí, bylo
jich už okolo 350. Převážně se jednalo o děti romského původu, navíc s
handicapem, bez naděje na rodinu v České republice. Nulové skóre úřadu při
osvojování z ciziny přitom neodpovídá poptávce.

"Když jsem se začala zajímat o adopci v zahraničí, obrátila jsem se na
brněnský ÚMPOD. Doporučili mi ale, abych si to raději zařídila sama, že přes
úřad by to bylo příliš zdlouhavé," popisuje odrazování Zuzana Králová, která
před třemi lety adoptovala černošskou holčičku nakonec v USA, tedy – podle
terminologie úřadu – v "haagské" zemi, ale vše si vyřídila sama. Králová se
začala o osvojení v zahraničí zajímat poté, co se doma dozvěděla, že na české
dítě nemá nárok. "Překážkou bylo to, že jsem jako diplomatka pracovala dočasně v
zahraničí," říká mladá žena. Adopce v zahraničí bývá řešením pro páry, které
mají malou šanci získat zdravé dítě v batolecím věku v Česku.

CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE ZDE:

Stát brání Česko před dětmi z ciziny. Romy ale "vyváží"