Soudní znalec Michal Mazel skončil, jelikož atmosféra ve společnosti nahrává extremismu

Být Židem je stále úděl nelehký. Již podezření, že je někdo Židem, stačí ke
snaze vylučovat dotyčného ze společenského dění. Všimněte si, prosím, že v
souvislosti se slovem „Žid“ používám výraz „podezření“, jako u nějakého lupiče
či vraha. To má svůj smysl, daný chováním účastníků poslední příslušné kauzy.

Michal Mazel, přední odborník na extremismus, sice Židem není, ale upadl do
podezření, že jím je. A proto má být coby soudní znalec vyloučen ze soudního
projednávání případu Lucie Šlégrové, ikony Dělnické strany SS. (Viz článek
Znalec na
extremismus Michal Mazel končí. Důvodem je i vyhrožování neonacistů.)

Lucie Šlégrová, členka republikové smírčí a rozhodčí komise DSSS, je souzena
za svůj projev ze 17. listopadu 2010 na shromáždění v litvínovském Janově. To se
konalo jako vzpomínka na druhé výročí pokusu extremistů o pogrom Romů na tomto
sídlišti. Michal Mazel její řeč vyhodnotil jako propagaci nacismu a
antisemitismu.

Prostřednictvím svého advokáta Petra Kočího napsala obžalovaná stížnost o
podjatosti Michala Mazla s tím, že jeho židovský původ vyvodila takto: „Konečně
je tu otázka znalcova židovského původu, jemuž nasvědčuje jeho příjmení. Toto
příjmení, často se vyskytující rovněž v podobě Maazel, pochází z hebrejského
Moše, tzn. Mojžíš, k němuž byl v jidiš připojen diminutivní sufix -(e)l. Další
podobně vzniklou variantou je např. Maisel.“

Hlavní sdělení přichází v podobě zdůvodnění, proč židovský soudní znalec
nesmí posuzovat nacisty: „Jako osoba židovského původu znalec bezesporu vnímá
velmi citlivě otázku šoa (holokaustu) a německého nacionálního socialismu a jako
řada dalších soukmenovců má tendenci reagovat se zvýšenou citlivostí, která může
přerůstat až v nepatřičnou vztahovačnost, na jakékoli náznaky v tomto směru.
Proto je pochopitelné, že znalec spatřuje antisemitské reference na „vyvolený
národ“, tzn. Židy, tam, kde obžalovaná ve svém projevu hovoří prostě o současném
establishmentu, o vládě v širším slova smyslu.“

První, co člověka napadne, je, že jde prostě o hloupou, špatně zvolenou
taktiku. Šlégrová nám vlastně vzkazuje toto pozoruhodné sdělení: posuzovat můj
nacismus nesmí Žid, protože nacisté Židy vyvražďovali. To by Židé nesměli být
ani soudci, státními zástupci, policisty, ale ani historiky, politology či
sociology. Všude by se z tohoto úhlu pohledu vystavovali podezření, že něco
kvůli svému původu a historickým zkušenostem zkreslují, falšují či zveličují.

Paušalizace ani zde není namístě. Někteří ultraortodoxní Židé se účastnili
konference pořádané íránským vládcem Ahmadínedžádem, na níž se krom jiných
stupidit bezstarostně popíral holokaust a vychvaloval Hitler. Bruno Kreisky,
rakouský kancléř blahé paměti, měl ve vládě a instaloval do státní správy bývalé
nacisty, přestože byl Židem – a jiní mu za to nadávali, zdaleka ne jen Židé.

Ze židovství samého nelze vyvozovat podjatost. Ta by se dotyčnému znalci
musela prokázat na konkrétních příkladech. A vyloučeni pro podjatost by museli
podle této „logiky“ být všichni, kterým nacisté vraždili blízké či je zahrnuli
do svých rasových teorií jako méněcenné, Romové, Češi, Černoši, občané mnoha
jiných zemí, zdravotně postižení, gayové a lesby, ale i političtí odpůrci
nacistů, vojáci armád, které proti Hitlerovi bojovaly, totálně nasazení během
války… (a všichni příbuzní zmíněných – a dalších).

A podjatost tímto způsobem nelze určovat ani z obecného pohledu. V obdobných
případech by museli být pro podjatost vyloučeni křesťané či jiní věřící, či
kdokoli, jehož původu či zaměření se ta či ona kauza tak či onak dotýká.

Vylučovat z něčeho či odněkud lidi na základě jejich národnosti, rasy či
náboženského vyznání je pochopitelně protiústavní. V Listině základních práv a
svobod se píše doslova: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu
pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného
smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo
etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

Toto podání však není jen produktem hlouposti. Šlégrová a její obhájce Kočí
zde zdůraznili, že v případě Židů jde o vyvolený národ. To jako argument proti
Židům používají antisemité, co svět světem stojí. Nechtějí pochopit, že Židy si
podle tóry zvolil jako vyvolený národ Stvořitel kvůli naplnění víry v něj. Nejde
tedy o to, že by se Židé vyvyšovali nad ostatní. Mazel ve svém dobrozdání
potvrdil, že Šlégrová propagovala nacismus a antisemitismus, víme tedy odkud
vítr fouká i v momentě zdůraznění, že Židé jsou vyvolený národ – psáno v
uvozovkách.

„V tento symbolický den a na tomto symbolickém místě bych ráda něco vzkázala
všem těm ‘vyvolencům’. Tak jako vy máte dnes tu drzost soudit nás za naše čisté
myšlenky, tak my jednou budeme soudit vás, za vaše špinavé činy! A můžete si být
jistí, že to bude bez nejmenšího slitování… jediná správná cesta je národní
socialismus.“ Tato pasáž z projevu Lucie Šlágrové, za nějž je souzena (a k níž
se též Mazel vyslovoval), celou věc podtrhuje.

Stejnou denunciaci používali němečtí nacisté už před nástupem k moci v roce
1933. Na základě stejně diskriminačního přístupu končili Židé ve vyhlazovacích
táborech, což formálně umožňovaly rasistické norimberské zákony… a již tehdy
„bez nejmenšího slitování“. A stejné argumenty používali nacisté již tenkrát k
manipulaci s veřejným míněním.

A nejde jen o Šlégrovou. „Být předsedou advokátní komory, tak bych takového
advokáta doživotně vyškrtl ze seznamu advokátů,“ řekl na adresu Petra Kočího
předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. „Argumentovat něčím původem je nízké a
účelové. Čest a vážnost advokátského stavu to poškozuje natolik, že by bylo na
místě kárné řízení,“ je přesvědčen tvůrce etického kodexu advokátní komory Karel
Čermák.

Už ani nepřekvapuje, že se názoru Lucie Šlégrové a Petra Kočího o Mazlově
podjatosti

zastává poradce prezidenta Klause, právník Pavel Hasenkopf, který používá
totožný argument jako stěžovatelé a podle vlastních slov tu nevidí souvislost s
rétorikou hitlerovců. Není to poprvé, kdy prezidentovi muži stojí na straně
neonacistů a hájí jejich domnělá práva. Klausovi poskoci Petr Hájek a Ladislav
Jakl jsou

neúnavnými zastánci svobody slova pravicových extremistů, i kdyby vyzývali k
násilí. Z Pražského hradu se pozvolna stává extremistické hnízdo, plné
zapšklosti a pokrouceného způsobu uvažování.

Pro Michala Mazla se stala tato kauza příslovečnou poslední kapkou. Skončil
jako soudní znalec nejen v tomto případě, ale vůbec. Nešlo samozřejmě jen o to,
ale i o předchozí vyhrožování, včetně obhlídky Mazlova pozemku. Jeho adresu si
extremisté sehnali prostřednictvím placeného vstupu do katastru nemovitostí.

„Nebaví mne už si číst o sobě na internetu, čím mám dostat po hlavě, nebo že
jsem lakotný Žid, co k chanuce dostane černou mambu. Mimochodem, židovského
původu nejsem, ale to nacistům nevadí to do zblbnutí psát. Těžko můžete zůstat v
klidu, když začnou náckové na svých webech psát o tom, kde bydlíte a podobně.
Časem by se tento tlak na mé práci projevil,“

píše Michal Mazel na svém blogu.

Jeho rozhodnutí skončit se znalcováním se nedivím, naopak. I z Pražského
hradu dnes vane dech 30. let minulého století v Německu či československé „druhé
republiky“. V takové atmosféře se nezávislé posudky projevů pravicového
extremismu i jejich autoři stávají obětí veřejné denunciace, demagogie,
vyhrožování a napadání. To se například
přihodilo
dlouholetému aktivistovi Ondřejovi Caklovi, který neonacisty dlouhodobě
monitoroval a natáčel. Tomu se ovšem nikdo nediví. A těch, které si pravicoví
extremisté vybrali jako své nepřátele, protože jim tak či onak lezou pod kůži,
se (téměř) nikdo nezastává.