V probíhajícím procesu o rozpuštění Dělnické strany se její předseda netají
tím, že v případě rozpuštění partaje je uskupení připraveno pracovat dál.
Pravděpodobně se tak stane prostřednictvím jiné, pro tento případ již existující
politické strany. Píše Klára Kalibová na serveru
http://www.e15.cz.
Do ní se pak pouze přesune současné vedení a členstvo společně s programem a
idejemi. Obsahově zcela totožná DS tedy může pod změněným názvem kandidovat v
letošních parlamentních volbách. Připomeňme, že v posledních volbách, těch
evropských, strana získala 1,07 procenta platných hlasů.
Právo a povinnost
Proč tedy vlastně vést řízení proti straně, která na jedné straně deklaruje,
že ji nic nedokáže zničit a na straně druhé má politickou moc odpovídající
preferencím 25 tisíc voličů?
Otázku, proč si stát musí najímat advokátní kancelář, jakkoli dobrou, pro
řešení agendy, na kterou má ministerstvo vnitra vyčleněn nejméně jeden celý
odbor, ponechme stranou.
Zásadní je, že povinností, nikoli pouze právem veřejné moci je chránit soutěž
politických stran jako nástroj, bez nějž by nemohla úspěšně existovat
parlamentní demokracie. Současně je stát povinen chránit práva všech svých
obyvatel bez rozdílu barvy jejich pleti, jejich národnosti, jazyka, sexuální
orientace a dalších podobných znaků. Je povinen je chránit i před politickými
stranami, jež otevřeně útočí na jejich práva a oprávněné zájmy.
Normální jev
Nepředjímejme rozhodnutí soudu, ale právě ze soutěže demokratických
politických stran se Dělnická strana nejspíš definitivně a také dobrovolně
diskvalifikovala. Z hlediska bezprostředního ohrožení demokracie, což je klíčová
otázka pro její budoucí existenci, nelze DS vnímat jako marginální politickou
stranu.
„Rizikovost“ politické strany se měří individuálně případ od případu.
Neodvíjí se pouze od počtu momentálně obsazených parlamentních křesel. A strana,
o níž je řeč, dlouhodobě rozvrací sociální smír na celém území Česka. Její čelní
představitelé obhajují genocidní ideologii nacionálního socialismu. Že se
nejedná pouze o slovní hříčku, potvrzují veřejné aktivity partaje následované
více či méně souvisejícím pouličním násilím. Desítky tisíc lidí jsou označovány
za parazity a jako s takovými s nimi má být zacházeno. Uprchlíkům plánuje strana
zamezit ve vstupu na naše území i v pobytu na něm. Sexuální menšiny označuje DS
za devianty.
Skutečnost, že se nedemokratická strana po svém rozpuštění znovu zaregistruje
nebo se její členové přesunou do již existující politické strany, je přirozený
jev. Ten ale nemůže odůvodnit rezignaci státu na plnění svých povinností. Mělo
by to podobný efekt, jako kdyby policie nestíhala zloděje s poukazem na to, že
krást se bude vždy a všude. Pokud by veřejná moc zůstala vůči nedemokratickým
stranám netečná, vážně by ohrozila svoji legitimitu. Dala by najevo, že
principy, o něž se opírá, jsou jí lhostejné a nic pro ni neznamenají.
Plivnutí do tváře
Ať už k rozpuštění Dělnické strany dojde, či nedojde, chleba levnější nebude.
Přesto ale stojí za to zamyslet se nad tím, zda chceme, nebo nechceme žít ve
státě, který by se ji ani nepokusil rozpustit. Obvykle svým židovským, romským,
lesbickým, vietnamským, muslimským ani dalším sousedům a kamarádům do tváře
nepliveme. Ovšem zpochybnění smyslu procesu o rozpuštění Dělnické strany by
takovým plivancem bylo.
KAM DÁL?
Policie u soudu s DS předložila fotografie s hajlující Lucií Šlégrovou, Vondrák odmítl vypovídat
Zrušení DS 3. den: Vandas nevidí na spolupráci s německou NPD nic zvláštního (dopoledne)
Zrušení DS 2. den: Vandas přiznal, že neonacista Kebza působil v Dělnické straně, Šlégr dostal obsílku
Zrušení DS 1. den: Dělnická strana chce zavést v ČR totalitní režim
Ideové propojení Dělnické strany s nacismem
Pražský tramvaják podporoval neonacisty, zřejmě přijde o práci
Sokol doufá, že návrh na zrušení DS projde
Policie opět zatýká neonacisty, jsou mezi nimi i členové DS
