Skvělá pracovnice-Romka vykopnuta

Otevřela jsem esemesku s prosbou, abych zavolala, že jde o rasovou
diskriminaci na pracovišti. Z autorkou textovky jsme si daly sraz. Přišla
elegantní energická paní. Představila se jako Marie Legová. Začala povídat: „Do
svých čtyřiceti devíti let jsem pracovala patnáct let u vojáků, z toho 11let ve
vojenském archivu v Karlíně, pak jsem přešla na Vítkov, do objektu vojenského
muzea.“ Až do dnešní doby s její prací, to znamená uklízením objektu, byla velká
spokojenost.

Po dobu celých patnácti let se uklízecí firmy měnily, dohromady jich bylo sedm,
ale paní Legová jako spolehlivá a pečlivá uklízečka zůstávala.

Situace se změnila až poslední dobou. Nová firma TEST při svém nástupu 1.1.2009
dala zaměstnancům i novou smlouvu navíc s klauzulí tříměsíční zkušební doby.
Paní Legová v tom neviděla problém a smlouvu podepsala. Věděla, že jsou s ní
všichni zaměstnanci památníku spokojeni.

Za měsíc se ale objevil problém. Dostala „výpověď“. Od přímého nadřízeného se
dozvěděla, že za touto výpovědí je podplukovník Beneš. V přímé konfrontaci to
podplukovník popřel s tím, že jsou s ní nespokojeni pracovníci, kterým uklízí.
Ti se ovšem divili a znovu potvrdili spokojenost a to i před samotným
podplukovníkem a zástupcem firmy TEST. Před výpovědí paní Legové již byla
„odejita“ jiná uklízečka, která nátlak psychicky nevydržela. Podle paní Legové
ze stejného důvodu jako musela pracoviště posléze opustit i ona: rasová
diskriminace. Ačkoli etnicky zmíněná paní nebyla Romka, vizuálně se jí mohla
zdát.

Záležitost jsem si ověřila. Pracovníci památníku-muzea žili v domnění, že paní
Legová odešla sama.

Pan podplukovník Beneš nebyl osobně k zastižení, schůzku několikrát odmítl s
tím, že s věcí nemá nic společného, že je pouze klient. O kvalitě práce paní
Legové nechtěl po telefonu mluvit. Tvrdil, že za výpovědí stojí uklízecí firma.
Jiný názor měl ovšem právě ředitel firmy Test. „Kdyby záleželo na nás, my bychom
byli velice rádi, kdyby u nás nadála paní Legová pracovala.“

Paní Legové, vzorná uklízečka, je nyní ve svých skoro padesáti letech bez práce.
Je vdova, po manželovi jí zbyly dluhy. Bydlí sama v garsonce za 7100Kč měsíčně.
Její situace se stává kritickou.

Paní Legová se i společensky angažovala. Pracovala jako dobrovolnice – terénní
sociální pracovnice při českém Helsinském výboru a v občanském sdružení Velká
Ohrada.