Skončil projekt Podpora Romů v Praze
V červnu skončil téměř tříletý projekt Podpora Romů v Praze. Rozsahem a množstvím organizací, které na něm spolupracovaly, šlo pravděpodobně o největší a nejkomplexnější aktivitu směřující k zlepšení postavení Romů na trhu práce, která byla za posledních dvacet let v Praze realizována.
Stoprocentní krytí všech nákladů z prostředků Evropských sociálních fondů bylo zaručeno tím, že vzniklo mezinárodní partnerství se slovinským a portugalským projektem, rovněž zaměřenými na podporu postavení Romů. V rámci projektu uskutečnilo šest pražských institucí a organizací celkem 22 různých aktivit určených pro všechny věkové skupiny.
Hlavním účastníkem bylo občanské sdružení Slovo 21, které se dlouhodobě věnuje práci s romskou mládeží. Partnery Slova 21 bylo jedno z nejstarších pražských sdružení R-Mosty a sdružení ROMEA, které mimo svých mediálních aktivit pořádá aktivity a akce na podporu vzájemné tolerance ve společnosti a angažovanosti mladých Romů ve veřejném životě.
Dále se projektu účastnila Základní škola na Havlíčkově náměstí v Praze 3, jež se v posledních letech stala školou s převážně romským osazenstvem a která aktivně pracuje na posilování motivace romských žáků ke studiu. Samosprávy reprezentovala v projektu městská část Prahy 3, kde žijí početné romské komunity, potýkající se s řadou problémů. Paradoxně největším z nich je snaha o vystěhování mnohých romských rodin z dnes lukrativních domů. Tento partner z projektu předčasně odstoupil. Poslední, ale zásadní institucí v pražském partnerství byl Magistrát hlavního města Prahy, mezi jehož hlavní přínosy patřilo oslovování potenciálních pražských zaměstnavatelů.
Princip partnerství
Dnes tolik zdůrazňovaný princip partnerství více organizací a institucí v práci se sociálně znevýhodněnými občany byl hlavním pilířem projektu Podpora Romů v Praze. Expertka projektu JUDr. Hana Frištenská k tomu říká: „Partnerství organizací musí být jasně definované, každý v něm musí mít jasné úkoly s jasnými termíny plnění, všichni jeho členové se musí pravidelně scházet na formalizovaných schůzkách a hlavně si všichni partneři musí být rovni. To není vždy akceptovatelné pro zástupce samospráv a úřadů, které mají občas tendenci považovat neziskové organizace za nedostatečně kompetentní.“ Kromě toho pravděpodobně na mnoha místech dochází k tomu, že zájmy radnice a proromských neziskových organizací jdou proti sobě zejména v otázkách bydlení. To se projevilo i v tomto projektu, protože bezesporu kladná a důležitá role magistrátu je zároveň v rozporu s jeho přinejmenším nečinným přihlížením soustavnému vystěhovávání Romů z Prahy do jiných měst, kde se vesměs propadají hlouběji do sociální krize. Výhodou organizací a institucí, které se spojily v Praze, bylo, že všechny již delší dobu s Romy na různých úrovních pracují, takže všechny měly zjednodušený vstup tzv. do terénu. Asi nejjednodušší roli v tomto ohledu měla Základní škola Havlíčkovo náměstí a sdružení R-Mosty, jejichž pracovní zázemí leží přímo v centru tradiční romské enklávy, Žižkova. Pracovníci školy navíc měli za úkol zpracovat a vést chráněnou databázi kontaktů klientů a všech pracovníků projektu, která umožňovala jejich snazší sdílení mezi organizacemi. V ideálním případě by totiž docházelo k tomu, aby každá organizace nabízela klientům kromě svých aktivit také všechny ostatní aktivity, realizované partnery. Podle slov ředitele sdružení R-Mosty Jakuba Čiháka mělo partnerství pro organizaci pozitivní dopad zejména v tom, že se díky němu podařilo získat stabilnější zdroj financí. Občanské sdružení ROMEA se díky stabilnímu financování z programu EQUAL naopak mohlo pustit do nových projektů a výrazně rozšířilo svůj pracovní tým. Velkým pozitivem při tom je, že nové zaměstnance projektu tvořili u všech jeho partnerů z téměř 5O % Romové, kteří se i díky řízení náročné agendy, která je s vedením evropských projektů spojena, naučili mnoho nového.
Nejzajímavější aktivity projektu
Pokusím se přiblížit některé aktivity projektu, které se osvědčily a mohly by být inspirací ostatním. Na prvním místě jsou to dálkové kurzy pro dokončení základního vzdělání, které realizovala Základní škola na Havlíčkově náměstí. Mezi Romy je stále poměrně vysoké procento těch, kterým tato kvalifi kace chybí. Dálkové kurzy jsou lákavé pro řadu klientů, pro které je denní studium vzhledem k jejich domácím a pracovním povinnostem téměř nemožné. Pracovníci školy v čele s její ředitelkou Irenou Maisnerovu navíc vypracovali účinnou metodiku tohoto vzdělávání, kterou v rámci projektu předávali pracovníkům ve školství na seminářích v regionech po celé České republice.
Další zajímavou aktivitou projektu byla příprava romských žáků na studium na středních a vysokých školách, kterou připravilo sdružení Slovo 21. Z žáků absolvujících kurzy bylo na střední školy a střední odborná učiliště přijato sedmdesát jedna uchazečů. Ze třiceti šesti středoškoláků v kurzech začalo na vysoké škole studovat sedm studentů.
Občanské sdružení ROMEA vybudovalo v rámci projektu internetové a vzdělávací centrum na pražských Vinohradech, kde měli romští klienti možnost vzdělávání v počítačové gramotnosti. V počítačových kurzech bylo vyškoleno celkem dvaadvacet pražských Romů a za pomoci terénních zprostředkovatelů se podařilo trvale zaměstnat dvacet pět klientů. ROMEA rovněž využila své zkušenosti v mediální práci a vytvořila pro zájemce o práci novináře roční vzdělávací program v oborech žurnalistiky a publicistiky. Osm úspěšných absolventů kurzu je dnes nadějí, že Romové o sobě v médiích budou více informovat vlastním pohledem, navíc jejich případná přítomnost na obrazovkách, tisku nebo v rozhlase může pomoci bourat věčné stereotypy.
Pražský magistrát mimo své zaštiťující role oslovoval potenciální pražské zaměstnavatele, kteří díky této intervenci poskytli romských pracovníkům místo. Krom toho se velmi osvědčily řidičské kurzy typu C, po jejichž absolvování mají klienti možnost řídit nákladní vozidla. „O profesionální řidiče je dnes veliký zájem a mají slušné platové ohodnocení,“ říká k tomu úspěšný absolvent těchto kurzů Ladislav Goral. Tradiční dělnická zaměstnání dnes stále více zaujímají levnější pracovníci z východní Evropy, řízení je tak dobrá alternativa.
Občanské sdružení R-Mosty realizovalo několik aktivit, ovšem jako nejúspěšnější a zároveň nejmodelovější z nich označuje jeho ředitel Mgr. Jakub Čihák „praxi romské mládeže ve firmách“. „Čtyři naši klienti začali například pracovat za barem v pražském kulturním centru Akropolis a dnes už tam tři z nich zůstali v pracovním poměru.“ Zapojení do majoritního pracovního kolektivu považují R-Mosty za nezbytnou součást lepší integrace Romů. Naopak už ve školách často dochází k řízené segregaci žáků. Romské děti si zvykají na své romské kolektivy, a když mají přijít mezi „bílé“, například na střední škole nebo v zaměstnání, trpí nedostatkem sebevědomí, úzkostí a často selhávají.
S Hanou Frištenskou o podpoře Romů v Praze
O celkových závěrech a principech, které z projektu Podpora Romů v Praze vyplynuly, jsme si povídali s expertkou projektu JUDr. Hanou Frištenskou, která byla také jednou ze tří autorů Mezinárodní srovnávací studie k problematice vzdělávání, zaměstnávání a bydlení Romů, ve které byly použity závěry z národních projektů České republiky (Podpora Romů v Praze), Slovinska a Portugalska.
Hana Frištenská se dlouhodobě věnuje problémům, které souvisejí se společenským postavením Romů. V roce 1977 ukončila Právnickou fakultu UK. Od roku 1977 do roku 1991 pracovala jako kurátorka pro cikánské obyvatelstvo v tehdejší Správě sociálních služeb Národního výboru hl.m. Prahy. Od počátku roku 1991 pracovala v nově vzniklém oddělení lidských práv Úřadu vlády ČSFR. Mezi lety 1993-1996 vykonávala funkci ředitelky sekretariátu Rady pro národnosti vlády ČR. V letech 1996-2005 byla tajemnicí Rady vlády ČR pro nestátní neziskové organizace. Od roku 2005 až do současnosti pracuje jako zástupkyně ředitelky Nadace rozvoje občanské společnosti. Působí v několika dalších nevládních organizacích, které se orientují na prosazování práv Romů a dalších menšin.
***
*
V čem se podle vás situace Romů za osmnáct let demokracie u nás zlepšila a v čem zhoršila?
Romové po roce 1989 získali právě tak jako my ostatní svoji porci svobody a demokracie. Pozitivně se to projevuje v oblasti lidských práv, národnostních práv, rozvoji kultury a jazyka, možnosti účastnit se na řešení věcí své menšiny, uplatnit svůj názor. Jsou Romové, kteří to dobře vědí a s touto svobodou a jejími možnostmi pracují. Je jich ovšem méně, než je takových lidí v majoritní populaci. Na druhé straně tato svoboda přinesla obrovská rizika a nebezpečí v sociální oblasti. Křehká sociální stabilita většiny romských společenství vzala za své, protože mnoho Romů nebylo připravených na tuto zásadní změnu společenského a politického systému včas a správně reagovat. Bylo jich mnohem více než podobně nepřipravených a tím ohrožených v majoritní populaci. Sociální propad řady Romů jsme sice přepokládali, ale rychlost, s jakou se s to stalo a jak hluboký propad to byl, nás – „lidi kolem Romů“- , po roce 1990 překvapilo. Jestliže zpočátku šlo o především ztrátu zaměstnání, pak se situace ještě zkomplikovala problémy se státním občanství ČR. Teď jsou rizika další – především vytlačování Romů z měst a míst – většinou z těch, kde se žije lépe než jinde, a kde na tuto skutečnost reaguje trh s nemovitostmi. Romové v takových místech přicházejí o bydlení a stěhují se do částí země, o které takový zájem není, protože se tam prostě tak dobře nežije. V místech jejich nového usídlení se potom propastně zhoršuje jejich situace ve vznikajících či zvětšujících se vyloučených romských lokalitách. Všimněme si třeba severu Čech.
* Jaké trendy v této otázce můžeme pozorovat v Praze?
Už jsem to vlastně uvedla. Praha může sloužit jako laboratoř toho, co se děje nebo co se stane i jinde. Praha jako místo, kde chtějí žít mnozí, kteří jsou ekonomicky a vůbec silnější než Romové, začala své romské občany vytlačovat na periferie snad úplně nejdřív. Jejich byty byly snadnou kořistí pro developery, realitní kanceláře, majitele domů, městské části a oni museli jinam. Kam? Vlastně nevíme. Zdá se mi, že o pražské romské komunitě se vůbec málo ví. Tvrdí se například, že v Praze žije 24 000 Romů. Podle mě je to nesmysl. Skutečný počet Romů v Praze bude podstatně nižší, řekla bych tak nejvýš poloviční. Vycházím ze statistik národních výborů, které byly ukončeny v roce 1990. Ale stačí se jen dívat. Kde jsou olašští Romové, kteří žili kolem Náměstí Bratří Synků v Nuslích? Kde je silná romská komunita z Vršovic? Kde jsou Romové, kteří žili ve starých zanedbaných domech v centru města? Podívejte se, jak se zmenšila smíchovská romská komunita, ti tradiční „uhlobaroni“, uhlíři. Kolik Romů se vrátilo domů do Karlína, opraveného po povodních? A tak bych mohla pokračovat. Hlavní město má zvláštní specifi cké vlastnosti. Na jednu stranu tu máte nabídku mnoha možností (včetně zaměstnání), na druhou stranu je mnohem nemilosrdnější ke slabým, dokáže se jich rychle a krutě zbavovat. To mnoho Romů pocítilo na vlastní kůži. Ti, kteří to „ustáli“, a v Praze vydrželi, představují životaschopnější část z bývalých tradičních romských komunit. Snad proto mezi nimi nejsou tak vyhrocené sociální problémy, jako je tomu třeba na severu Čech. Na druhou stranu do Prahy nově přicházejí vzdělaní Romové z celé republiky – většinou mladí lidé, kteří jsou připravení a od života hodně chtějí. To je moc dobrý trend pro hlavní město.
* Jak hodnotíte výsledky projektu Podpora Romů v Praze? Podle závěrečného shrnutí využilo jeho aktivit přes 1900 osob, 216 z nich bylo zaměstnáno. Můžeme to pokládat za úspěch?
Ta čísla nejsou špatná, vždyť projekt a jeho aktivity využil nejméně každý desátý Rom, který žije v Praze. Ale pokud máte co dělat s lidmi, tak výsledky nejsou měřitelné jen čísly, to rozhodně ne. Důležité jsou i věci, které tak snadno popsatelné nejsou. Jak setkání, aktivity a příběhy projektu zarezonovaly v konkrétních osudech účastníků. Kde a v jaké podobě vyrazí na povrch v podobě ponorné řeky, jejíž počátek je právě mezi lidmi, kteří projekt využívali, a těch, kteří jej organizovali. Co a jak bude z toho, co se stalo a co je už minulostí, využito v budoucnosti.
* Projekt Podpora Romů v Praze byl velmi rozsáhlý a kladl si za cíl vytvoření komplexního modelu vzdělávání a zaměstnávání. Podařilo se ho vybudovat?
Pražský projekt se vyznačoval prolínáním mnoha cílových skupin z romské komunity v Praze, velmi individuálním přístupem ke klientům. Aktivitami našeho projektu procházely děti v základní škole, děti, chystající na střední školy, studenti, směřující na vysoké školy, mladí romští intelektuálové i nekvalifikovaní romští nezaměstnaní takříkajíc z ulice, lidé všeho věku, chtějící dokončit své základní vzdělání apod. V tomto ohledu byl projekt unikátní, protože měl ambice vytvořit síť, kterou by jeden a tentýž člověk mohl využít v různých etapách svého osobního vývoje při návratu na trh práce. Zčásti se nám to povedlo, zčásti to byla jen vize. Bylo by potřeba pokračovat, potřebovali bychom více času než tři roky.
* Jak probíhalo partnerství pražských organizací a institucí v projektu, v čem byla největší úskalí spolupráce?
Jádro těch, kteří do partnerství vstoupili, se už dobře znalo. Slovo 21, R-Mosty a Romea, pokud hovořím o nevládních organizacích, spolupracovali na mnoha věcech již před tímto projektem. Nová byla spolupráce s veřejnou správou, ale i tady, napříč institucemi, se znali lidé, odborníci, realizátoři aktivit. Jednoznačným obohacením projektu byla účast základní školy na Havlíčkově náměstí na Žižkově. Když hovoříme o negativech, opravdu zůstala bílá místa ve vytváření jak vertikální, tak horizontální spolupráce. Horizontální spoluprací rozumíme aktivní spolupráci všech partnerů v aktuálním čase – aby o sobě věděli, aby věděli o svých akcích, aby na ně dokázali poslat svoje klienty apod. Vertikální spolupráce je mnohem složitější, jde o to, aby každý klient mohl využít aktivity projektu postupně, kdy je bude potřebovat. Jinou pomoc potřebuje v době, kdy končí základní školu, jinou, když hledá možnost další kvalifi kace, další, když se chystá na vysokou školu a jinou, když hledá konkrétní zaměstnání. Tento průnik aktivit a klientů by byl moc užitečný. Ale jak jsem již uvedla, to by chtělo mnohem víc času.
* Co pro vás bylo nejzajímavější na seminářích v regionech ČR, na kterých jste se snažili sdílet své zkušenosti s podobně zaměřenými místními projekty za přítomnosti zástupců úřadů, vedení měst apod.?
Pro mě byla právě tato část projektu – tedy diskusní kulaté stoly a semináře – nejzajímavější. Dostala jsem se po delším čase do kontaktu se živou realitou, s aktuálními poměry v oblasti soužití Romů a Neromů v různých českých a moravských městech. Všechna se sobě podobala, všechna se od sebe lišila. Je například pozoruhodné, kolik úsilí a nápadů věnují této oblasti mnohé nevládní organizace, jak se od sebe liší představy a míra dobré vůle představitelů jednotlivých měst se s problémem vyloučených romských komunit zabývat, jak moc nebo naopak málo si rozhodující aktéři v těchto místech uvědomují, že se „do hry“ musí zapojit i sami Romové. Musím říci, že mnohdy jsem byla ohromena mírou krátkozrakosti a sobectví místní správy, s níž ke svém problémům s romskou komunitou přistupuje a řeší je na úkor všech kolem.
Více o projektu Podpora Romů v Praze se dozvíte na www.equal.romea.cz.
