Škola otvírá Romům dveře do světa. Budou ale puštěni dál než za humna?

Přípravné ročníky pro předškoláky, pomalý, ale přece jen postupný odklon od
umisťování Romů do zvláštních škol, asistenti ve třídách, výuka romštiny,
nejrůznější vzdělávací a rekvalifikační programy, snaha dostat Romy do určitých
povolání, kde by působili jako příklad k nápodobě – tím vším se dnes snaží
většinová společnost házet řadě příslušníků menšiny záchranné lano. Výsledek? Na
ulicích spatříme romské dělníky, média přináší svědectví o úspěších romských
studentů, podnikatelů či umělců. Stačí ovšem tyto vzdělávací snahy na to, aby
většina Romů za několik generací obsadila přibližně ty stejné profese, které
dnes vykonávají Neromové, aby se jejich sociální a ekonomické charakteristiky
příliš neodlišovaly od neromské většiny? Tedy aby došlo k úspěšné integraci?

Světové hospodářství a před ním couvající politika ovlivňují podobu naší
společnosti tak, že od čím dál většího počtu lidí vyžadují celoživotní
přizpůsobování. Přeloženo do manažerštiny – říká se tomu flexibilita. Ekonomové
předpovídají: Lidé se za prací holt budou muset častěji stěhovat, během života
několikrát změní zaměstnání, což nepůjde bez stále nějakých nových vzdělávacích
kurzů a přeškolování. A mnozí odborníci přes vzdělání hned vysvětlí: Aby sis,
člověče, vzdělání víc vážil, měl bys platit, platit, platit. Jakoby nestačilo
podívat se už dnes na to, za co všechno některé školky i školy vybírají bokem
všelijaké poplatky a na čem šetří.

Jistě, zabrzdit tenhle vývoj se nedá. S příležitostnou, nekvalifikovanou či málo
kvalifikovanou prací se dlouhodobě uplatní málokdo, a když, tak za výdělek moc
nepořídí. Tohle romští uchazeči o práci poznali na vlastní kůži. Proto se
neobejdou bez čím dál náročnějšího vzdělávání a rychlého vyhodnocování přívalu
informací. To však bude stát, nemluvě o špičkovém vzdělání, čím dál víc. Vyřeší
tohle dilema, speciálně u Romů, systém stipendií a půjček? Vždyť i ty bude nutné
jednou splatit, a mohou zatížit celou rodinu úspěšného absolventa na dlouhé
roky.

A kdo naopak začne vyhrávat stále se zrychlující dostihy za úspěchem? Ti mladí,
pohotoví, schopní cestovat, všude se rychle domluvit a bleskově najít a
zpracovat informace, zvýhodnění při vstupu na startovní čáru rodinným zázemím,
zabydlení v síti kontaktů a známostí, žijící ve velkoměstech. Mezi tuto bílou
elitu občas pronikne pár Romů jako jedinců. Ale většina Romů? Vyjdou sice díky
škole z labyrintu oprýskaných zdí a zaneřáděných ulic a otevřou se jim dveře do
světa. Až jimi však projdou, obávám se, že globalizovaná ekonomika je spolu s
mnoha nemajetnými Čechy nepustí příliš daleko. I v případě úspěchu všech možných
integračních snah je totiž uvidíme kvůli popsaným ekonomickým a společenským
bariérám spíše v řadách kvalifikovanějších dělníků a pracovníků ve službách než
mezi střední a vyšší vrstvou. Místo do širého světa se bohužel zatím dostanou
jen kousek za humna.

Text vyšel v listu Romano hangos / Romský hlas č. 3 – 2008 na
http://www.srnm.cz