Šimon Pánek: Komunisty jsme měli zakázat hned

Vedle například Marka Bendy, Václava Bartušky, Vlastimila Ježka, Martina
Mejstříka či Moniky Pajerové patřil k nejvýraznějším studentským osobnostem
sametové revoluce. Byl také členem zvláštního týmu Václava Havla, který jednal o
vytvoření nové demokratické vlády. Spoluzakládal humanitární společnost Člověk v
tísni, které v současné době šéfuje. Šimon Pánek.

* S čím jste tenkrát v devětaosmdesátém do revoluce šel a jak moc se vaše
očekávání naplnila?

Především s tím, že už nechci žít v nesvobodné zemi, kde nelze říct, co si
člověk myslí, číst, co chce a cestovat volně přes hranice. Šel jsem tedy bojovat
o svobodu a tu jsem získal. V tomto směru se tedy má očekávání splnila zcela. A
to, že spousta věcí nefunguje, jak bych si přál? To je bohužel realita každé
země, a to i zemí demokratických. Demokracie je jen tím nejméně špatným způsobem
správy věcí veřejných. Má tedy mnoho slabin a nedokonalostí a především je
taková, jak se o ni staráme my občané a to nejen jednou za čtyři roky při
volbách. Péče o demokracii je nekonečný proces, to je bohužel realita tohoto
světa. Přesto bych neměnil a s mnoha autoritativními režimy, které zatím
přežily, jako je Barma či Kuba, mám osobní zkušenosti.

* Když jste narazil na volby – podle exprezidenta Václava Havla byste byl
jeden z nejvhodnějších kandidátů na příštího českého prezidenta. Vy si dokážete
představit, že byste byl hlavou tohoto státu?

To je samozřejmě, zvlášť od člověka, jako je Václav Havel, příjemný
kompliment, nicméně s variantou toho, že bych kandidoval na prezidenta, nijak
nepracuji. Myslím, že příštím prezidentem by měl být Karel Schwarzenberg.

* To si Václav Havel myslí taky, alespoň o tom denní tisk referoval. Ale zpět
k revoluci. Řekněte mi, jak konkrétně probíhaly její přípravy? Co to konkrétně
pro vás obnášelo?

To nebyly přípravy na revoluci, my jsme nevěděli, že demonstrace a její
brutální rozprášení speciálním policejním komandem se stane katalyzátorem pádu
režimu. Ten by ostatně padl stejně dříve či později, rozpad komunistického
systému již byl v procesu a pád komunistů v ČSSR by přišel také i bez nás.
Konkrétně to bylo tak, že jsme připravili, my, členové ilegální studentské sítě,
která se nazývala STUHA, onu demonstraci. Pak jsme přijali nabídku městské rady
Socialistického svazu mládeže, že získají povolení, když jim umožníme vystoupit,
a zbytek je známý příběh, který končí brutálním útokem na Národní třídě.

* V letošních komunálních volbách získali komunisti přes tři tisíce
zastupitelských míst. Někteří z nich neváhají tvrdit, že dnešní KSČM se z chyb
dob minulých poučila a označují svou stranu za demokratickou. Vy osobně byste
stranu zakázal? Nebo nestál byste alespoň o její přejmenování?

Měli jsme je zakázat hned v roce 1990. Nevím, zda změna názvu, bez skutečného
vnitřního přerodu, který by musel obsahovat i kritické zhodnocení vlastní viny,
má smysl. Spíš ne, aspoň je vidět na první pohled, co jsou zač a na co se
odvolávají.

Článek
vyšel v časopise Romano voďi 11-12/2010

KAM DÁL?