Ochrana společnosti před neonacismem. Tak bylo nazváno veřejné slyšení
v parlamentní horní komoře, které zorganizoval senátor Jaromír Jermář, předseda
Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva. Budiž panu senátorovi vzdán
dík – vedle povícero sebeoslavných projevů policistů a státních zástupců a vedle
vyprázdněných frází některých politiků, akademiků a dalších řečníků zde padlo i
několik hodnotných, odborných pohledů na problematiku extremismu. Co se však
nekonalo, a někdy to vypadalo jako záměr, byla diskuse na jednotlivá témata.
Lidé z občanských sdružení, která se zabývají extremismem, až na jednu výjimku
nedostali možnost do diskuse zasáhnout.
Politici, policisté, státní zástupci, akademici i lidé z občanské sféry měli
také možnost shlédnout čtvrthodinový film o akcích krajně pravicových extremistů
v litvínovském Janově. Film, který odráží zkušenosti s dlouhodobým monitorováním
neonacistických akcí, zde prezentoval Ondřej Cakl ze sdružení Tolerance a
občanská společnost, jediný panelista z občanské sféry.
„Hasíme bagatelizovaný problém“
Za pozornost stál příspěvek náměstka ministra vnitra Jiřího Komorouse.
Jak řekl, momentálně jsme v poloze hasičů, kteří se snaží hasit desítky let
bagatelizovaný a podceňovaný problém. Extremismus by nebyl, kdyby neměl být
z čeho živ. V ČR je špatný stav vymáhání práva, politici si přesto myslí, že vše
vyřeší policie. Represe je podle Komorouse důležitý moment, při řešení
extremismu je však pouze jedním z více momentů. Policie má jistě i řadu
nedostatků, ale sama to vyřešit nemůže, protože jde o problém širokospektrální.
„Musíme zde postupovat všichni společně,“ dodal Komorous. Jak dále sdělil,
z jeho iniciativy vzniklo na MV několik skupin, které se snaží situaci zlepšit.
V první skupině se scházejí odborníci, kteří probírají možnosti přímých postupů
represivních orgánů v této věci, včetně infiltrace mezi extremisty. Ve druhé
jsou policisté, státní zástupci a další právníci, kteří budou hledat a navrhovat
potřebné legislativní změny. Ve třetí se scházejí lidi z nevládních organizací
s policisty a předávají si svoje zkušenosti. Další skupina, složená ad hoc,
dostala za úkol vymyslet model, který by co nejrychleji a zároveň jednoduše
řešil příčiny extremismu za spolupráce ústředních orgánů státní správy,
samosprávy a Romů. Ve skupině se sešli zástupci Židovské obce, romských a
některých křesťanských organizací společně s Jitkou Gjuričovou, ředitelkou
odboru prevence kriminality MV. A společně vymysleli projekt s názvem Úsvit,
který krom jiného zavádí společné hlídkování policistů s jejich romskými
pomocníky. Podle Komorouse chodí v Chanově takových „společných šerifů“ již osm.
„Když tam přijdou extremisté dnes, nemají šanci,“ dodal náměstek ministra
vnitra.
Tak jednoduché, jak si to Komorous představuje, to asi přece jen nebude – buďme
však vděčni už za to, že namísto předchozího neustálého prázdného žvanění někdo
něco dělá.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Projekt Úsvit v chanovském sídlišti má vést Romy k odpovědnosti
Povrchnost médií
Řeč politologa Jana Charváta z Fakulty sociálních věd UK působila jako jedna
zmála konzistentně – v jeho přednášce se odrazila vnitřní jistota, vycházející
z hodnotového zakotvení a skutečné odbornosti. Charvát si přitom zvolil nelehké
téma: Extrémní pravice v ČR a její ohlas v médiích. Krátce se pokusím shrnout,
co z mého pohledu řekl nejdůležitějšího, svými slovy:
Ve veřejném diskursu na toto téma chybí pohled sociologů a psychologů. Média
mají v oblibě témata spojená s neonacismem, jelikož ten lze lehce odsoudit a
vymezit se proti němu. Krajní pravice však není jen neonacistická, má dvě další
hlavní odnože: xenofobní pravicový populismus a fašismus (dodávám: například
Národní strana). Důsledkem tohoto zmatení pojmů je hodnocení krajně pravicového
extremismu sdělovacími prostředky povrchní. Média touto svou povrchností hodně
napomohla Národní straně (NS): skočila na její propagační taktiku, informovala o
každé prkotině, protože NS ji uměla z hlediska PR atraktivně podat, a zveličila
tak její nebezpečí. U NS přitom vždy šlo maximálně o pár desítek lidí, strana se
dnes rozpadá – už ani nechce kandidovat ve volbách, odchází její dlouholetá
předsedkyně. Jak dále Charvát řekl, extremistům krom jiných napomohl i rozhovor
se zdejším ideologem rasismu a předním českým neonacistou Filipem Vávrou, který
s ním vedl zástupce šéfredaktora MF Dnes Viliam Buchert. Tento rozhovor nemohl
dopadnout úspěšně, protože „neonacisté se nemohou veřejně přihlásit ke své
skutečné ideologii, k tomu, co si skutečně myslí. Pokud by to udělali, byli by
samozřejmě vystaveni trestnímu stíhání." Filip Vávra tak podle něj pouze dostal
od MF Dnes příležitost použít v rozhovoru všechny taktiky, kterými se neonacisti
a rasisti vyhýbají přihlášení se k ideologii, kterou vyznávají. Tato taktika
přitom vede k legitimizaci extremistů, protože, oproštěna od ideologického
nánosu, je přijatelná pro více lidí.
Nemám, co bych dodal, než bezvýhradný souhlas.
Změna shromažďovacího zákona?
Zajímavý návrh do diskuse přednesl i Jan Wintr z právnické fakulty UK: Obce by
mohly přímo v zákoně o shromažďování získat možnost zakázat shromáždění po jeho
začátku, pokud by se jeho cíl lišil od oznámeného účelu. Wintr poukázal na
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle něhož lze jen velmi obtížně
shromáždění preventivně zakázat. „Asi by bylo dobré do zákona přímo napsat, že
je možné zakázat to shromáždění, pokud se odhalí jeho skutečný účel," uvedl
Wintr.
O zpřísnění zákona o shromažďování se v občanské sféře diskutuje již několik
let. Velká část lidí z občanských sdružení se obává, aby zpřísnění nemělo dopad
na svobodu projevu i u iniciativ, které nejsou extremistické, ale státní či
samosprávné orgány by je mohly považovat za nepohodlné. Můj osobní názor je:
rozhodně zpřísnit. Obavy jsou zbytečné – na jakákoli porušování zákonů úředníky
či policisty mohou sama občanská sdružení poukazovat a docílit jejich
potrestání.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Obce možná budou moci zakázat shromáždění s fingovaným cílem
Hrozí radikalizace Dělnické strany
Dobře hovořil i Martin Linhart, ředitel odboru bezpečnostní politiky českého
ministerstva vnitra. Připomněl důležitou věc: Pokud by vláda ani na druhý pokus
neuspěla s návrhem na rozpuštění krajně pravicové Dělnické strany, mohla by
hrozit radikalizace jejích příznivců i jejich akcí. Vláda opětovně navrhla
Nejvyššímu správnímu soudu rozpustit Dělnickou stranu koncem září, když na jaře
s takovým návrhem neuspěla, protože neobsahoval potřebné důkazy pro zrušení
strany, dodal Linhart.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Nerozpuštění DS by prý mohlo vést k radikalizaci jejích příznivců
A, dodávám, neuspěla proto, že tehdejší ministr vnitra Ivan Langer navrhl vládě
a posléze i Nejvyššímu správnímu soudu zákaz Dělnické strany v podobě, kdy bylo
předem jisté, že neprojde a dodá tak Dělnické straně na legitimitě. Langer tak
těmto extremistům výrazně napomohl. A to vědomě. Říci, že návrh, který
předkládal vládě, špatně vypracovali jeho podřízení, by byl urážkou policistů z
protiextremistického, z útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a dalších
zkušených policistů. Jde v naprosté většině o dobré odborníky a kdyby to bylo na
nich, vypadal by návrh na zákaz DS přibližně jako ten dnešní, který nechal
vypracovat nový ministr vnitra Martin Pecina. Ten má alespoň částečnou naději na
úspěch, protože ministerstvo vnitra při jeho vypracování spolupracovalo se
zpravodajskými službami a občanskými sdruženími, které se extremismem dlouhodobě
zabývají.
Legitimizace extremistů
Nejen Langerův záměrný „diletantismus“, nejen rozhovory s krajně pravicovými
extremisty v médiích, ale i jejich zvaní k diskusím se studenty na akademickou
půdu v očích nemalé části veřejnosti nepochybně legitimizuje jak extremisty
samé, tak i jejich ideologie. S o to větším podivem sledovali někteří účastníci
senátního slyšení z občanské sféry moderátory dvou bloků. Jedním z nich byl
politolog Zdeněk Zbořil, který v roce 2001 zval do svých seminářů na půdě
Filozofické univerzity UK právě Filipa Vávru – ten se mimo jiné zúčastnil útoku
na synagogu a hajlování před ní, či útoku na gay klub. A pozval i Jana Skácela z
Vlastenecké fronty, který byl koncem 90. let spolupořadatelem neonacistických
demonstrací. Druhým takovým moderátorem byl profesor Jan Rataj, politolog
z Vysoké školy ekonomické v Praze, který také zve extremisty k diskusím. V
předmětu Česká radikální a antisystémová pravice například přednášeli a
debatovali: již zmíněný Jan Skácel, David Macháček z Vlastenecké fronty,
František Červenka z Akce národní obnovy, Jan Kopal z Českého hnutí za národní
jednotu; předsedkyně Národní strany Petra Edelmannová a její straničtí kolegové
Pavel Sedláček a Michal Ševčík, Petr Kalinovský z neonacistického Národního
odporu a další.
Rataj tvrdil, poté co jsem mu legitimizování extremistů tímto způsobem vytkl
během senátního slyšení, že nejde o legitimizaci extremistů, protože k těmto
diskusím zve i jejich odpůrce. A na takovou diskusi mě vzápětí pozval – s díky
jsem odmítl. Rataj si zjevně neuvědomuje, že jsou to právě odpůrci krajně
pravicových extremistů coby uznávané osobnosti, kteří neonacisty, fašisty i
xenofobní populisty legitimizují ještě více, než když na seminář dorazí pouze
extremisti sami. Ale to mějme za zlé i oněm odpůrcům, kteří se těchto diskusí
dobrovolně zúčastňují. Větší díl viny ovšem nese ten, kdo si to celé vymyslel a
s potřebnou dávkou ztráty historické paměti i realizoval. Zbořil s Ratajem
prolomily hranice toho, co je ještě společensky přijatelné a co již není. A
protože jsou z neznámých důvodů médii pokládáni za odborníky na extremismus,
převzala od nich média toto prolomení hranic slušnosti automaticky. Tristní je
v tomto ohledu počínání veřejnoprávní České televize, která zve do diskusních
pořadů představitele Národní i Dělnické strany a další extremisty. Je ovšem
fakt, že od akademiků by člověk očekával více rozumu než od redaktorů, kteří
nemají o etice svého povolání ani ponětí. Vida! Jak se člověk může mýlit.
Takhle si představujete diskusi?
Senátor Jaromír Jermář na závěr všem poděkoval za diskusi. Jenže – k žádné
diskusi nedošlo. Každý blok se organizátorům trochu protáhl (jako vždy při
takových konferencích, proto pořadatelé počítají s tím, že akce bude delší) a
proto diskusi otvírali pouze formálně. Vyslovit k odeznělým příspěvkům se vždy
mohlo jen pár jedinců ze státních a samosprávných institucí či z akademické
sféry – ale i oni na to měli většinou sotva minutu dvě. Přestože všichni
zúčastnění, politici, policisté a státní zástupce během semináře deklarovali
potřebu spolupracovat s občanskými sdruženími, lidé z těchto občanských sdružení
diskutovat na daná témata nemohli. Zmocněnec rodiny z Vítkova Markus Pape mohl
hovořit jen asi minutu a ještě byl moderátorem přerušen, Ladislav Baláž, romský
protiextremistický aktivista z Havířova, nedostal slovo vůbec. Zato třeba Zdeněk
Zbořil mohl diskutovat o naprosto nepodstatných věcech okolo pěti minut.
Před obědem organizátoři slíbili, že po odpoledním bloku prostor k diskusi bude.
Byl, ale diskutovat mohli opět jen ti, kteří měli slovo už dopoledne. Navíc
většina lidí z občanských sdružení už po obědě na senátní slyšení nepřišla:
zklamání z toho, kým a jak je seminář veden, bylo velké.
Moderátor odpoledního bloku Jan Rataj svou roli navíc naprosto nezvládl. Po
každém diskusním příspěvku vedl sáhodlouhé, někdy až pětiminutové akademické
blábolení o ničem. Jelikož mou zvednutou ruku ostentativně přehlížel, musel jsem
si sednout doprostřed sálu, aby mě nemohl v diskusi vynechat. Těsně před tím,
než mě pustil k mikrofonu ovšem oznámil, že do 16.00 musí seminář
bezpodmínečně
skončit a další diskutující mají na svůj příspěvek jenom minutu. Namísto
diskusního příspěvku jsem se tedy přítomných politiků, policistů, státních
zástupců a akademiků, volajících po spolupráci s nevládkama, optal: Takhle si
představujete diskusi?
