Čtyři obžalovaní neonacisté (sympatizanti) se konečně dostali před soud, kde
se zpovídají ze žhářského útoku ve Vítkově. Věřím, že většina čtenářů již
okolnosti zná, proto nemá smysl se nějak více rozepisovat o tom, jaké byly
následky toho, že si „jen chtěli hodit láhví“.
Z hrdinů se však staly před soudem baby… doslovně. Hází vinu jeden na druhého a
nikdo vlastně neumí říci, proč láhve do domu vhodili. Nikdo z nich neřekne
narovinu, že chtěli upálit Romy, o kterých (dle výpovědi některých obžalovaných)
věděli. Nakonec budou tvrdit, že chtěli podpálit jen sklad kradených věcí. Dobrá
tedy, beru to jako součást taktiky právního zástupce, ačkoliv si o ní myslím
svoje. Mají na to právo.
Nejsem příznivcem konspiračních teorií. Vlastně jsem nikdy ani nebyl. Nějak ale
nechci věřit tomu, že by tito mladíci byli pravými původci oné zrůdné myšlenky.
Jsem přesvědčený, že spravedlnost soudí jen špičku ledovce a za útokem na rodinu
Kudrikových stojí nějaká větší skupina lidí. Souzení rasisté jsou možná jen
beránci, kteří plnili rozkazy někoho jiného. Věřím tomu, že i policie má mnohem
více informací, než „vypustila“ ven. Stačí se jen podívat na záběry z
nacistických demonstrací, například v Litvínově. Vzpomínáte si, kolik jich bylo?
Jak byli organizováni? To vše mne vede k myšlence, že za útokem stojí nějaká
větší, dobře organizovaná skupinka nácků… i když pořád doufám, že se pletu a
žhářský útok byl jen šílený nápad rasistických pomatenců, kteří momentálně stojí
před soudem a svalují vinu jeden na druhého.
Když opět čtu o tom, co se vlastně malé Natálce stalo, vždycky se podívám na
svou dceru. Je krásná a věčně usměvavá, jen o něco málo mladší než Natálka, když
se tragédie stala. Zásadně s ní nechodím k lékařům, protože nesnesu pocit, že jí
něco bolí, proto s ní všude chodí moje žena. Její smutné oči mne vždy úplně
odzbrojí, když se na ní pokusím zvednout hlas. Říkám si, že to mohla být ona,
stačilo jen, aby tito magoři byli kdesi z mého okolí. Nevím, jaký trest by pro
mne byl přijatelný, pokud by se to stalo jí. Co je patnáct, dvacet let proti
tomu, že její smutné oči budou mluvit o bolesti, kterou by musela prožít jen
proto, že si chlapci „chtěli hodit láhví“? Vím, nemám právo soudit…. Kdyby se to
ale stalo mojí dceři, litoval bych, že je zrušený trest smrti, ani ta by totiž
život mojí dceři do normálních kolejí nevrátila.
KAM DÁL?
Druhý den procesu se žháři: Obžalovaní svalují vinu jeden na druhého, nikdo nic neorganizoval
(2. den procesu)
Žháři z Vítkova Cojocara a Müller: Nevěděli jsme, že uvnitř jsou lidé, útočili
jsme na sklad kradených věcí (1. den procesu)
Kdo nese spoluodpovědnost za žhářský útok ve Vítkově
