Sára studuje střední školu, i tak denně čelí předsudkům
Sára (17 let) má tři bratry a tři sestry. Studuje Střední odbornou školu
managementu a práva v Brně. Ráda zpívá a po studiích by chtěla začít
podnikat. Několik týdnů pobývala na studijně-vzdělávací stáži v USA, odkud
si přinesla zkušenosti a nápady, které chce využít v práci s dětmi v romské
komunitě. Zkrátka mladá inteligentní holka, která má našlápnuto. Mimochodem,
je Romka.
Se Sárou jsem se potkala poprvé v neziskové organizaci IQ Roma servis, kam
dochází na lekce zpěvu a kde se podílí na tvorbě časopisu Romano VIP.
Překvapivé je, jaké charisma z ní na tak mladou osobu vyzařuje a jakými
ambicemi oplývá. Ve svých plánech do budoucnosti se vidí jako podnikatelka,
ale chtěla by se i více zapojit do dění uvnitř romské komunity. Zaměřit se
chce především na práci s dětmi a realizaci aktivit, které by jim jednak
umožnily kvalitně trávit čas, jednak by je osobnostně posunuly. Má ale i
mnohem smělejší plány. Do budoucna by ráda přispěla ke sblížení romské
komunity s většinovou společností a podílela se na vymýcení vzájemných
předsudků a společenských bariér.
Ačkoli je plna optimismu, který je tak vlastní mladému člověku, uvědomuje si
až žalostně dobře složitost situace, ve které se Romové v České republice
ocitají. Na svůj věk má již přímé zkušenosti s rasově motivovanou
diskriminací. Sama k tomu říká: „Myslím si, že Češi nejsou zvyklí na lidi,
kteří se odlišují od většiny svým vzhledem, například barvou kůže. Chovají
se vůči nim podezíravě až rasisticky. Netýká se to pouze jejich postoje k
Romům, ale třeba i k cizincům.“ Toto rozpačité chování vůči něčemu odlišnému
Sára vnímá na základě příležitostně zažívaných negativních zkušeností.
„Občas se mi stává, že když mě lidé neznají a soudí mě podle toho, jak
vypadám, chovají se ke mně jinak, dávají mi najevo, že jsem jiná.“ Sára to
však bere s nadhledem a život přijímá tak, jak je. Člověk žijící v minoritě,
ať už dané etnickou, náboženskou nebo rasovou odlišností, zakouší svět z
jiného úhlu pohledu než představitel většinové společnosti. Zažívá obavy,
které si bez podobné zkušenosti dokáže málokdo představit. Minuty
nepříjemných pocitů, když na vás na ulici pokřikují hanlivé nadávky spojené
s tím, jak vypadáte. Pocit ohrožení, když míjíte hlouček mužů s oholenými
hlavami. Jsou pro vás tyto pocity neznámé? Pro Sáru běžná zkušenost, když ji
bedlivě pozorují v obchodě, jestli něco neukrade, když si k ní nepřisednou
na sedačku v autobuse.
Přesto se Sára nevzdává a jde si za svými sny. Své nadšení čerpá z motivace,
která pramení z pobytu v USA, kde, jak sama říká, pochopila, že když ostatní
mohou dosáhnout po čem touží, dokáže to i ona.
Vychází v Romano hangos 5-2010 na
http://www.srnm.cz
