Na politickém hrobě Jiřího Čunka tancovat nebudu.
Protože nikdy se nemělo stát, aby muž jeho rozhledu a duševní kapacity
vystoupal na nejvyšší příčky české politiky.
Stává se samozřejmě, i když velmi, velmi zřídka, kdy z automechanika a
bezpečnostního technika vyklube se politik jadrný, obdaří-li ho politický pánbůh
svou milostí. Jiřího Čunka neobdařil. Lidové straně stačilo, že k velké
spokojenosti „Vsacanů“ zametl s obtížným romským problémem, aby Jiřího Čunka
vynesla do nejvyšších politických pater. Troufám si tvrdit, že lidová strana po
včerejšku dluží omluvu jak Čunkově ženě, tak jeho dětem. Protože lidovecké
surfování na laciném populismu přišlo oné rodině draho.
ČTĚTE TAKÉ
SPECIÁL: Aféra Čunekgate
SPECIÁL: Deportace vsetínských Romů
Jiří Čunek totiž před televizními kamerami neodolatelně připomínal souzeného
chalupníka Vondráčka z povídky Karla Čapka, který zabil svého tchána: Cítíte se
vinen? Ne. Zabil jste ho? Jo. Tedy se cítíte vinen? Ne, to bylo přece skrz tu
jetel, kozu, kousky pole, které chtěly k sobě.
Jiří Čunek přece upadl do trablů skrze milióny, které musel nosit v taškách
do bank, neboť jako „osoba důvěryhodná v rodině“ nemohl jinak: milióny chtěly k
rodině. Cítí se vinen? Nikoliv. Tím se dostáváme k základnímu problému celé
aféry, kterému se nikdo z komentátorů ještě nevěnoval.
Prezident Václav Klaus o devadesátých letech obvykle hovoří jako o uzavřené
kapitole, nabádá, abychom se nedívali do tohoto zpětného zrcátka, a velice
nelibě nese, když se o té době hovoří jako o létech temných.
Jenže právě v osobě Jiřího Čunka nás devadesátá léta dohonila způsobem
flagrantním, to jest zjevným, zřejmým, do očí bijícím. Byla to totiž léta
dravčího bohatnutí, kdy banky na poňoukání Klausovy vlády půjčovaly na kravatu,
na vývoz písku na Saharu, na zástavu falešných drahokamů. Podniky vznikaly,
tunelovaly se, hroutily se. Vždycky ovšem tak, že nějaký ten milión zůstal za
žebrem majitele. Jiří Čunek řekl, že milióny spravoval jako „osoba důvěryhodná v
rodině“. Znamená to, že ony milióny jím ukládané v bankách byly v rodině. Snad
bratrance, který vládl firmou Ruchstav? Nic jiného mne nenapadá. Sloužil tak
Jiří Čunek jako pračka? Nebo ukrýval peníze před nepovolanými zraky?
Opět mne nic jiného nenapadá, možné je všechno. Protože proč by se jinak k
oněm miliónům nehlásil jejich majitel a proč by je svěřoval tehdy nenápadné
„osobě důvěryhodné v rodině“?
Jak se liší tašky s tajemnými milióny Jiřího Čunka od tajemných tašek Pepy z
Hongkongu? Ty první pomáhaly financovat ODS, ty druhé širokou Čunkovu rodinu.
Ostatně soudím, že temná devadesátá léta nás ještě nějaký čas budou obšťastňovat
svým puchem.
Vinu na újmě rodiny Čunkovy však nemá jen lidová strana, nýbrž i Mirek
Topolánek. Jak mohl z tohoto muže učinit šéfa jednoho z nejdůležitějších
ministerstev? Opravdu si myslel, že vsetínské starostenství z něho činí
kvalifikanta pro transfer miliard z evropských fondů? Chtěl bych být muškou
jenom zlatou, přítomnou Čunkovu jednání v Bruselu. Vidět, jak tam Čunek anglicky
či francouzsky navazuje styky, lobbuje, neformálně vyjednává, byť ovládá jen
češtinu a valašštinu.
Muselo to být? Muselo, neboť tato vláda je vláda neomezených nemožností.
Omluvy se asi rodina Čunkových nedočká, pokusím se tedy já: Jiří Čunek se stal
obětí politických poměrů v Česku. Na roli, do které byl vmanévrován, neměl, a
neměl ani na to, aby to včas poznal.
Na jeho politickém hrobu šampaňské neotevírejme.
