Šaban Bajramović zemřel...

Šaban Bajramović zemřel ve věku 72 let v neděli 8. června v nemocnici v jihosrbském městě Niš na následky srdečního selhání. Ve středu 11. června se s ním přišli na Nový hřbitov v Niši rozloučit jeho nejbližší, jeho hudební kolegové i političtí činitelé – bývalý premiér Srbska Zoran Živković, současný ministerský předseda Boris Tadić, ministerský rada sociální politiky Rasim Ljajić, Dragoljub Acković – člen Národní rady Romů, za IRU Milan Paunković a další.

Za 50 let hudební kariéry vystupoval na prestižních scénách v Srbsku i v zahraničí. Napsal několik set písní – sám hovoří o čtyřech stech, ale encyklopedie jich uvádějí 650 až 700, z toho 350 v romštině. Natočil dvacet alb a asi 50 singlů. Mnohé jeho písně byly tak populární, že zlidověly. Jednu z nich – Djeli Mara aranžoval Goran Bregović pro soundtrack ke Kusturicově filmu Underground – je známá jako Mesečina. Je přirovnáván k Franku Sinatrovi nebo Ray Charlesovi. V roce 2006 mu byla na prestižním jihosrbském jazzovém festivalu „Nišvil“ udělena cena za celoživotní dílo. Nedávno vydal srbský novinář Rade Vučković Bajramovićův životopis s názvem „Kralj romske pesme“. Mimo jiné zde píše: „…je to člověk plný energie, dozajista je nejplodnější a nejslavnější romský zpěvák a skladatel písní na celém světě.“

Šaban Bajramović se narodil 16. dubna 1936 na jihu Srbska v Niši. Jeho hudební školou byla ulice. V 19 letech dezertoval z armády. Za to byl odsouzen ke tříletému trestu v jednom z nejtvrdších vězení, které bylo za Titova režimu určeno pro politické vězně a těžké kriminálníky na dalmatském ostrově Goli Otok (Nahý ostrov). Kvůli jeho výrokům a chování během soudního procesu mu byl trest zvýšen na pět a půl roku. Na vězení často vzpomínal jako na svou životní univerzitu. Ve fotbalovém týmu byl znám jako Černý panter. Největším přínosem pro něj ovšem byla hra ve vězeňském orchestru, který měl v repertoáru především jazz a latinskoamerickou hudbu. Tyto hudební proudy pak provázely Bajramoviće celou jeho kariérou.

Po dvacet let ho na četných uměleckých turné doprovázela jeho kapela Černá mamba, ale podstatnou část jeho příjmů po celou dobu jeho kariéry tvořily výdělky z hraní na poutích, po kavárnách a na svatbách. Na pozvání Nehrúa a Indiry Gándhiové koncertoval se svou formací v Indii, kde byl prohlášen králem romské hudby.
V osmdesátých letech mu byly operovány uzlíky na hlasivkách, a hrozilo, že už nebude zpívat, ale zachránila jej jistá ruka dr. Dragoja Nikolića. Šaban potom žertem říkal, že mu „po operaci hrdlo slouží ještě lépe“.
V posledních letech spolupracoval se znamenitou bosenskou kapelou Sevdah Mostar Reunion. Jejich posledním společným projektem bylo natočení slavného alba „Šaban“ v roce 2006.
Přesto prožil Šaban Bajramović poslední léta svého života v chudobě, bez nároku na penzi, ve skromném domku na Trošarini, periferii Niše.

Jeho žena Milica s ním sdílela dobré i zlé. Vychovali spolu čtyři dcery. Tři z nich nyní žijí se svými rodinami v Německu. Nebýt jich, neměl by ani na léky. V interview pro Torontské nezávislé noviny v roce 2004 uvedl: „Odmítli mi přiznat důchod, protože nemám nepřetržitý pracovní poměr. Je to tak pět let, co mi řekli, že bych měl zaplatit 7000 eur a doplatit si tak důchodové pojištění. Mám problémy se srdcem, nemám šanci to zaplatit. Nemám žádné příjmy, ani na základě autorských práv, a nebyly mi vyplaceny peníze ani za poslední hitové album Romano Raj, i když se prodalo v nákladu větším než 30 000,“ vysvětluje Bajramović svoji tíživou ekonomickou situaci. „Byl jsem nahráván mnohými a mnozí mi kradli moje písně, mezi nimi i Bregović a Kusturica. Na nikom jsem nevymáhal autorská práva, někteří mi dokonce vyhrožovali telefonem, abych mlčel a aby mně ani nenapadlo je žalovat. Kdybych jeden čas nepil a nepropadl hazardu, byl bych bohatý člověk… Džez je limonáda, blues – to jsem já.“ Jeho poslední nadějí byl ministerský rada sociální politiky Rasim Ljajić, který se snažil jeho situaci zlepšit.

Na pohřeb se sjely stovky lidí z celého Srbska i ze zahraničí. Na poslední cestě ho doprovázel průvod nejlepších muzikantů. Za zvuku romské hymny Dželem dželem byla rakev spuštěna do hrobu…

 Za pomoc s překladem ze srbštiny děkuji Svetislavu Kostićovi PhD.

Vaker

Vaker, vaker, da li amende o nilaj, avel da li amende o kham tatoro, khere me te avav.

Pověz, pověz, jestli přijde léto, jestli k nám přijde teplé sluníčko, abych mohl přijít domů.

Ref: Akate si šil, dela baro iv, šudri balval phurdel, našti te ačhav, našti.

Tady je zima, hodně sněží, fouká studený vítr, nemůžu tady zůstat, už nemůžu.

Šunav, šunav, šunav, tehara tu mange te aves, tu te aves khere, me ka avav.

Poslouchám, poslouchám, poslouchám, zítra, ať mi přijdeš, když přijdeš domů ty, přijdu i já.

Ref.
Ašun, ašun, ašun, anava tuke mo šudro ilo. Oles tu te tatjares.
 Poslyš, poslyš, poslyš, přinesu ti své studené srdce, abys ho zahřála.