S romskými dětmi je nutné pracovat v rodinách

Podle ředitelky Institutu pedagogicko-psychologického poradenství Jany
Zapletalové je základem individuální práce s dětmi.

Co je nutné udělat pro to, aby romské děti nekončily ve speciálních
školách a jejich stropem nebylo základní vzdělání?
Máme dvou a půl leté zkušenosti s unijním projektem integrace menšin.
Ověřujeme v něm model včasné péče, kdy se s dětmi začíná pracovat před vstupem
do školy, tedy mezi třetím až osmým rokem. Důležité je pracovat nejenom s dětmi,
ale i maminkami. Měly by se naučit vědět, co jejich ratolesti musí umět ještě
před nástupem do školy.

Díky tomu by romské děti neměly automaticky začínat ve speciálních
školách?
Tam by se běžně vůbec neměly dostat. Tyto školy jsou pro děti s významným
fyzickým nebo mentálním handicapem. Ředitel by měl dítě zapsat až na doporučení
lékaře a pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálního centra. Jejich
experti musejí určit, zda dítě do takové školy skutečně patří.

Takže už neplatí, že romské matky dávají automaticky své potomky do
speciálních, respektive praktických škol?
Je pravda, že v nich končí. Častým důvodem je, že rodiče vodí své děti ze
zvyku tam, kam chodili sami. Vyhovuje jim také jejich umístění v lokalitách, kde
bydlí. Častěji však romské děti odcházejí do speciální školy po první či třetí
třídě. Odborníci tento jev označují jako pseudoretardace. Dítě je v takovém
případě zařazeno neoprávněně do speciální školy, ačkoli jeho handicap není
intelektuální, ale sociální. Řešením je návštěva přípravných tříd, které jsou
bezplatné.

A co když dítě nestačí ani ve výuce?
Školy by se měly hodně snažit dítě udržet a integrovat je. Především jde o
vytvoření individuálního vzdělávacího plánu. Tam máme velké rezervy. Ono jde
totiž o časově velmi náročnou záležitost a také ne všichni učitelé mají
kompetence, které hraničí se speciální pedagogikou.