Rozsudek pro žháře z Vítkova až na malou korekci potvrzen

Předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci Milan Kaderka dal v procesu s
obžalovanými ze žhářského útoku ve Vítkově za pravdu svému ostravskému kolegovi.
Výši trestů tří viníků (pro Davida Vaculíka a Jaromíra Lukeše po 22 letech a
Václava Cojocaru 20 let odnětí svobody) ponechal stejnou, u čtvrtého Ivo Müllera
snížil za projevenou lítost a spolupráci s policií o dva roky, také na 20 let.

Stejná strategie

V písemné verzi rozsudku ostravský soudce Miloslav Studnička krok za krokem
vysvětloval, proč se rozhodl k tak vysokým trestům. „… dne 18.4. 2009 kolem
23.45 hod., po předchozím plánování, poté, co obžalovaný Jaromír Lukeš, znalý
místních poměrů ve Vítkově, ok. Opava, vytipoval dům č.p. 58 v ulici Opavská ve
Vítkově, obývaný početnou romskou rodinou s malými dětmi, v úmyslu založit požár
a usmrtit obyvatele domu pro jejich příslušnost k etnické menšině,“ píše se v
rozsudku hned za nejdůležitější větou „Se uznávají vinnými“.
Advokáti obžalovaných přesto taktiku neměnili a před olomouckým Vrchním soudem
letos 17. března předstoupili se stejnými argumenty jako u Krajského soudu v
Ostravě. Všichni čtyři se shodli na tom, že nebyl prokázán vražedný úmysl a
právní zástupce Davida Vaculíka Petr Kausta navíc stále trval na svém, že nebyla
prokázána ani přítomnost jeho klienta na místě činu.
„Soud doplnil mezery v obžalobě smyšlenkami,“ kritizoval rozsudek ostravského
soudu advokát obžalovaného Lukeše (zvaného Jerry) Pavel Pěnkava. A jeho kolega
Kausta v návaznosti na něj požadoval: „Čin by měl být překvalifikován na obecné
ohrožení s ohledem na rozsudek v kauze Bedřiška.“

Vítkov není Bedřiška

Vrchní soud v Olomouci totiž letos v březnu za žhářský útok na domek obývaný
romskou rodinou v ostravské kolonii Bedřiška udělil tresty za obecné ohrožení 4
a 7,5 roku odnětí svobody. Kauzy ale mají společné pouze dva body: způsob
provedení (zápalná lahev) a etnicitu obětí (romská). To hlavní ale bylo
rozdílné, v případu Bedřišky se nejednalo o zločin z nenávisti.
Po dlouhotrvajících sousedských sporech nechala matka svého nezletilého syna
vhodit do domku sousedů jednu zápalnou lahev a pak spolu přes okno pozorovali,
co se bude dít. Rána rozbitého skla probudila čtrnáctiletou dívku, a ta
počínající oheň uhasila. Nikdo nebyl zraněn.
Oproti tomu v případě Vítkov bylo předvedeno množství důkazů, ať už předmětů
zabavených při domovních prohlídkách u obžalovaných nebo posudků soudních
znalců, které potvrzovaly, že čtveřice sympatizuje s nenávistnou ideologií a
zapojuje se do akcí neonacistické scény. Dům devítičlenné rodiny ve Vítkově si
vybrali „jen proto“, aby poslali vzkaz celé jimi nenáviděné komunitě – Romům. S
dospělými ani nezletilými členy rodiny se nikdy (podle obou zainteresovaných
stran) osobně nesetkali oni ani nikdo z jejich rodiny. Podle státní žalobkyně
Vrchního státního zastupitelství Jarmily Večeřové o vražedném úmyslu stejně jako
o hlavním motivu zviditelnění neonacistického hnutí není pochyb. Podobně jako
její ostravská kolegyně Brigita Bilíková tvrdí, že samotnou manifestací síly
mělo být už vybrané datum útoku – během víkendu z 18. na 19. dubna, tedy den
před narozením nacistického diktátora Adolfa Hitlera, které měl Václav Cojocaru
v kalendáři označené knírkatým emotikonem. A předseda senátu Kaderka se k ní v
rozsudku přidal: „Navíc jim bylo jedno, jestli obyvatelé domu zemřou. Tato
lhostejnost se tak dá považovat minimálně za nepřímý úmysl vraždit.“

Odpovídající tresty

Rozsudek Vrchního soudu se stal okamžitě pravomocným, a tak s půlnocí
skončila čtveřici viníků vazba a začal ofi ciální trest. Možnosti v rámci české
justice už mají pouze dvě: dovolání se k Nejvyššímu soudu (ten ale nerozhoduje o
výši trestů) a případně ústavní stížnost.
V den vynesení rozsudku Vrchního soudu se v jednací síni objevila i Anna
Siváková, matka popálené Natálie. Na otázku novinářů, co ještě zotavující se
holčičku (ta má za sebou čtrnáct operací a další budou následovat, přitom žádná
všechny trvalé následky neodstraní) čeká, odpověděla: „Zanedlouho půjde na
náročnou operaci kůže na krku, kolem pusy a pravé ruky.“