Romský punk: Gogol Bordello

Kapela Gogol Bordello, to je naprostá spontánnost, vykřesaná s punkovou energií, slovanskou melodičností a romským hudebním instinktem. A s černým humorem. Všechny explozivní ingredience sloučil hlavně zpěvák a kytarista Eugene Hütz, který vypadá jak starý husar s převislými kníry, napojený řádně vodkou. Devítičlenná kapela, která existuje od roku 1999, hraje na elektrické i akustické nástroje, používá housle a harmoniku, skandovaný zpěv. To když chce publikum ještě více rozpálit, třeba výkřiky: „Hej, hej, hej!“ Kdo zůstane po první písni sedět, musí být jedině mrtvý.
Gogol Bordello již „vymetli“ Česko několikrát a jejich pověst roste. Totálně vyprodaná pražská Archa zažila v sobotu 24. listopadu koncert, při kterém se třásly stěny. Kapela zahrála náhradou za zrušené vystoupení na letním festivalu Rock For People v Hradci Králové, tehdy ovšem dala přednost Madonně. Zpěvačka jistě podlehla přirozené živelnosti Gogol Bordello, jinak by si Hütze a houslistu Sergeje Rjabceva nepozvala na své vystoupení na koncertu Live Earth v Londýně, který apeloval na ochranu Země před proměnami klimatu.

Členové Gogol Bordello si zařádili v Madonnině skladbě La Isla Bonita a z televizních obrazovek je viděly miliony lidí. „Myslel jsem, že za to dostaneme vynadáno, ale všichni mi říkali, že to bylo skvělý,“ radoval se Hütz na tiskové konferenci před pražským koncertem. Nejdůležitější sdělení, které platí i pro nahrávky jeho kapely, ovšem bylo, že muzika Gogol Bordello není uměle propočítaným a vyváženým konglomerátem stylů. Vzniká naprosto přirozeně, odvíjí se z emocí a hráčské radosti muzikantů z Ukrajiny, Ruska, Izraele a Ameriky, členů Gogol Bordello. Nejprve hudba vznikne, a teprve pak si o ní můžeme povídat, kolik procent rocku nebo romské rytmičnosti se v jednotlivých skladbách nachází. Jako stylová nálepka se pro ně ujalo označení gipsy punk.

Gogol Bordello, jejichž název je odvozený od jména spisovatele Gogola a neslušného slova bordel, jsou velmi ohnivou směskou východní lidové kultury, která má paradoxně sídlo v New Yorku. Asi to musel být New York, rodiště punku, město pulsující hudbou, do kterého se Hütz přistěhoval z Ukrajiny a jež zapůsobilo jako tavicí kotlík pro všestranně barvitou muziku Gogol Bordello.

I domácím uším zní jejich nové album Super Taranta!, které vyšlo pod hlavičkou české značky Indies Records, velmi povědomě. I díky tomu, že bonusovou skladbu Alcohol přemíchal a sám si v ní zazpíval rapper Gipsy.
Vlastně je to lidová hudba, protažená ulicemi, jejíž obrovskou výhodou je celistvost a divokost. „Romové mají takřka divošský způsob vytváření muziky. Pocházejí z kultury, ve které hudba je často jediným způsobem k přežití. Jejich hudba vznikla mezi chudými lidmi, kteří nemají nic jiného než ji. Můžete proto cítit v každé notě rebelskou duši,“ říká Hütz, který romskou muziku použil i jako tmel, zcelující různé živly.
Málokterá kapela dokázala provázat hudební prvky z odlišných koutů planety. Vždyť Dub The Frequences Of Love je píseň, samozřejmě našlápnutá, která se v opakovaných melodických vyhrávkách dotýká také orientální melodiky. Gogol Bordello působí jako přirozený svorník globální hudební kultury a posluchač alba Super Taranta! musí znovu obdivovat, s jakou lehkostí Hütz a jeho parta vtahují do své hudby romskou spontánní radost, tvrdé údery bicích nebo rozdováděné halekání mužiků.
Padají ruská jména Zina, Marina, do prudkého rytmu zajíždějí vyhrávky Rjabcevových houslí. Slovanskou a romskou skočnost podporuje harmonika Jurie Lemeševa, která se v písni Supertheory Of Supereverything pouští i do typicky ruských melancholických motivů. Gogol Bordello jsou součástí hudební vlny východu, která dobývá svět tím způsobem, že všichni, ale úplně všichni tančí.