Romské občanské sdružení Karlovy Vary se stará o vzdělanost Romů v kraji

Každý týden v měsících lednu až březnu pravidelně docházeli do romské poradny
studenti – mladí i ti dříve narození. Usedali na židle rozmístěné do kruhu –
symbolu rovnosti a možnosti svobodné komunikace. Romové se opět školili. „Učili
se jak lépe porozumět sami sobě a svému okolí. A o to jde především,“ říká
Ladislav Bílý, vedoucí Romského občanského sdružení v Karlových Varech, kde
probíhalo školení terénních sociálních pracovníků z projektu podporovaného
Ministerstvem práce a sociálních věcí a Evropskými strukturálními fondy.

Romové dobře znají svoje sociální postavení ve společnosti. „Mnohdy si za
svou pozici opravdu mohou jen oni sami,“ souhlasně přitakávají všichni studenti.
„Bohužel, i jako minorita nás lidé často vnímají jako celek a pak z toho
vznikají ony slavné výroky o těch opálených, co dělají binec,“ dodává Bílý.

Že tomu tak opravdu není, může být jasné i z této skupiny studentů. Řada z
nich má ukončené středoškolské vzdělání, a nebo se chystá v brzké době do nějaké
školy nastoupit. Rozhodně ale žijí spořádaným životem, někteří pracují třeba i
jako asistenti v základních školách.
Studentům ale není osud Romů lhostejný, a po skončení kurzu se chystají pomáhat
všem, kteří nejsou zatím tak schopní a zdatní začlenit se do naší společnosti. I
proto byl tříměsíční kurz terénního sociálního pracovníka poměrně náročný – z
šestnácti posluchačů jich závěrečnou zkouškou sestávající se z písemné práce a
obhajoby prošlo jen dvanáct.

Ne všichni totiž byli schopni dodržet přísné pravidlo pravidelné docházky.
Asi u dvou studentů byl důvodem absence Romům tak často vytýkaný tzv. syndrom
selhávání, ostatní vyřadila ze studia chřipková epidemie.

Co může školení absolventům přinést? „Určitě budeme umět lépe pracovat s
klienty,“ říká Bílý a pokračuje „hodně účastníků našeho kurzu už s problémovými
lidmi dělá a ostatní se do terénní práce zapojí, jak jen to bude možné. Odborné
školení považuji pro tuto práci za nezbytné a certifikát od Evropských
strukturálních fondů nám k tomu dává kredit,“ dodává.
„Bohužel u nás zatím vázne propojenost mezi úřady a institucemi, které by
takovouto službu uvítaly, ale nemají z čeho zaplatit vlastního terénního
sociálního pracovníka. A při tom by jich byla velká potřeba,“ posteskl si na
konci školení Milan Kováč, šéf romských terénních pracovníků v Karlových Varech.