Romské dějiny v datech

Data z období 1740-1848

1747, 28. 9.

Václav Antonín Kounic-Rittberg přikázal vyhnat ze svého uherskobrodského panství všechny Romy včetně tolerovaných tam potomků Štěpána Daniela. Teprve dodatečně získali dva nejstarší Danielovi synové úřední souhlas k nerušenému pobytu (Tomáš v Kněžpoli a v Kunovicích, Antonín ve Střílkách a v Litenčicích), kdežto jejich bratři (Martin, Josef a Ondřej) byli i se svými rodinami několikrát vypovězeni do Uher, odkud se opakovaně vraceli, než bylo i jim dovoleno zdržovat se v Havřicích, Prakšicích a na jiných místech Hradišťského kraje.

1749, 17. 11.

Dekretem císařovny Marie Terezie se nařizovalo, aby při prvním svém vstupu do dědičných zemí byli Romové odtud eliminováni, při druhém jejich vstupu měl kat všechny kromě dívek a dětí veřejně zmrskat, ocejchovat na zádech písmenem R a takto potrestané po podepsání hrdelního reversu symbolicky vyhnat a konečně při třetím vstupu měli být muži a dostatečně vzrostlí chlapci oběšeni a ženy sťaty popravčím mečem. O pět roků později ponechal doplňující tereziánský dekret v platnosti rozdělení protiromských sankcí, při prvním vstupu do země měli však být Romové navíc vystavováni na pranýři a zbičováni katem.

1766, 30. 7.

K brněnskému městskému soudu byl předán Rom František Růžička, který se oženil s neromskou poddanou z Bořitova a zdržoval se déle než dvě desetiletí na panství Černá Hora, kde se živil léčením dobytka a prodejem léčivých bylin.

1769, 14. 1.

Z nařízení moravského gubernia byl proveden soupis tolerovaných Romů, který evidoval v Hradišťském kraji 98 osob a v kraji Brněnském 14 osob.

60. léta 18. stol.

Pražský malíř pozdního rokoka Norbert Grund zobrazil romantickou drobnomalbou Cikánský tábor.

1775, 8. 4.

Císařský reskript Marie Terezie, který zakazoval vystavovat pasy Romům, vydávajícím se za znalce koní nebo za kramáře se sklem. Pokud takové pasy vlastnili, měli být jejich držitelé zatčeni a potrestáni za potulku.

1780,

Gabriel Choiseul d‘Aillecourt navrhl a dal provést úpravu původně barokní zahrady na svém zámku v Miloticích, jejíž součástí byla vedle různých letohrádkových staveb také tzv. cikánská chýše.

1782, 2. 12.

V intencích své matky a vladařské předchůdkyně vydal Josef II. císařský dekret, který se sice vztahoval na uherské Romy, měl však svůj vliv na příznivější posuzování romské otázky i v ostatních královstvích a zemích habsburské monarchie.

1783, 2. 12. a 14. 12.

Po nařízených soupisech Romů bylo k prvnímu z těchto dat zjištěno na panství Uherský Ostroh 16 rodin se 71 členy a na panství Uherský Brod 12 rodin se 48 členy.

1783

Olomoucký kanovník Jan Rudolf Říkovský z Dobrčic vypracoval Vlasteneckou úvahu o moravských cikánech, v níž navrhoval sepsat v zemi veškerou romskou populaci a vyhradit jí nějakou opuštěnou krajinu k trvalému usazení: tam měla být poskytnuta příležitost mužům ke kovářské práci, ženám k vedení domácnosti a dětem k náboženské výchově a vzdělání.

1784, 18. 3.

Podle dekretu císaře Josefa II. považovali se Romové na Moravě a ve Slezsku za zemské poddané a z tohoto titulu přestali být vyhošťováni; rovněž romští migranti měli být trestáni pouze za nedovolené překročení hranic, ale pak už byli v cílových zemích tolerováni.

1785, 17. 2.

Dvorská kancelář schválila návrh ředitele komorních statků Antonína Valentýna Kaschnitze k rozmístění všech romských rodin z ostrožského panství a poloviny takových rodin z panství brodského na pozemkovém majetku zrušených klášterů. Původně se počítalo s usazením 21 rodin (se 16 muži, 18 ženami a 28 dětmi) v osmnácti moravských a dvou slezských obcích; počet těchto lokalit se však snížil o polovinu a proběhl s problematickými výsledky jen na Moravě.

1792, 6. 2.

Dvorská kancelář nařídila pokračovat v usazování tolerovaných romských rodin na státních statcích, kdežto rodiny ostatních Romů, pokud se nezdržovaly na Moravě a ve Slezsku alespoň deset roků, byly odtud bez okolků odstrkovány zpátky do Uher.

1792, 17. 2. a 15. 3.

Císařské dekrety Leopolda II. nařizovaly sepisovat tolerované Romy a na základě toho pak způsobilé romské mladíky odvádět k vojsku a romské dívky přidržovat ke službě.

1797, 6. 2.

Dekret císaře Františka I. opakovaně ohlašoval, že Romové, kteří meškali v zemi déle než deset let, měli být nadále usazováni jako domkáři nebo podruzi, a to vždy po jedné rodině na jednom panství a podle možnosti v místech, kde se nacházel nejen vrchnostenský, ale také farní úřad, případně též škola.

1798, 18. 1.

Na Moravě bylo zvláštním soupisem podchyceno 40 romských rodin, z nichž připadalo 15 na panství Uherský Brod, 10 na panství Oslavany, Šebetov a Budeč, 9 na panství Těšany, Divnice a Jesenec a 6 na panství Uherský Ostroh.