Romské dějiny v datech

Data z období 1740-1848 (dokončení) >

1798, 12. 12.

Dvorská kancelář s nelibostí konstatovala, že krajské a vrchnostenské úřady umožňovaly prý Romům pohybovat se bez cestovních pasů, tábořit pod širým nebem při nezajištěném způsobu obživy, žít ve volných svazcích a plodit nemanželské potomky, jimž se neposkytovala náboženská výchova ani školní vzdělání; bezstarostné úřední nečinnosti bylo prý třeba učinit přítrž a o situaci těchto „nejen nepotřebných, ale i nebezpečných lidí“ podávat pravidelné zprávy. O dva roky později stejná kancelář doporučovala odebírat romské děti jejich rodičům a umísťovat je v rodinách rolníků, řemeslníků nebo manufakturistů, aby tam byly náležitě vychovány a vzdělány.

1810, 4. 12.

Zemské prezidium v Brně publikovalo všechna platná protiromská nařízení potom, co byla dopadena skupina Romů, která svých cestovních pasů nepoužívala k pohybu pouze na určeném území Prostějovska a Kroměřížska, ale prakticky po celé zemi a podle vlastního doznání po více než pět roků přepadala a olupovala pocestné na silnici vedoucí do Olomouce.

1821

Katolický kněz, básník a překladatel Antonín Jaroslav Puchmajer na základě pobývání mezi Romy na panství v Radnicích popsal jejich dialekt v odborné studii Romaňi čib, das ist: Grammatik und Wörterbuch der Zigeuner Sprache. Chlapce, který mu posloužil jako informátor, dokonce Jan Kollár za tuto zásluhu v jedné znělce své Slávy dcery umístil do slovanského nebe.

1823

Josef Linda zobrazil v dramatu Jaroslav Šternberg v boji proti Tatarům poprvé v české literatuře postavu Roma jako tatarského špeha. O dva roky později ztvárnil Karel Hynek Mácha romský stereotyp v románu Cikáni. V průběhu dalších let a desetiletí 19. století se vraceli k exotickému a tajemnému „cikánskému mýtu“ jak autoři povídek, například Karel Sabina (Msta), Josef Kajetán Tyl (Cikánský houslista), Vítězslav Hálek (Bajrama), Karolina Světlá (Cikánka) či Svatopluk Čech (Cikánka), tak tvůrce básnických cyklů Adolf Heyduk (Cigánské melodie a Nové cigánské melodie), rozměrnějších epických skladeb, např. Bohumil Janda Cidlinský (Jan Talafús z Ostrova), Jan Neruda (Divoký zvuk) a Jaroslav Vrchlický (Satanela), jakož i nesčetných příležitostných básní.

1829, 24. 4.

Podle nařízení dvorské kanceláře nesly vrchnostenské a obecní úřady odpovědnost za to, že romské rodiny budou mít stálá bydliště, řádné živobytí a mravné chování. Usedlíci se mohli pohybovat po určité krátké období s cestovními pasy platnými pro dané tržní místo nebo oblast, kdežto kočovníci a tuláci bez těchto pasů měli být při vstupu na jednotlivá panství odtud vyháněni za případného použití vojenské asistence.

1833, 14. 3.

Když při vyhošťování početné romské skupiny z Jihlavského kraje přišel její postrkový průvodce o život, vydalo moravské gubernium nařízení, aby hnanci byli příště voděni po skupinkách nanejvýš do šesti osob, přičemž muži měli být zakováni v poutech a ženy s dětmi měly být svázány provazy.

1842, 30. 9.

U krajských úřadů byly založeny zvláštní kmenové knihy, které evidovaly na Moravě 376 a ve Slezsku 127 romských usedlíků.

1842, 19. 10.

Nařízení olomouckého arcibiskupa, aby děkanské a farní úřady podávaly zprávy o tzv. zkulturňování Romů. Podle těchto zpráv žilo v obvodu olomoucké konzistoře roku 1844 celkem 122 romských rodin s 554 rodinnými příslušníky.

Data z období 1848-1918 1850, 30. 5.

Ministerstvo vnitra ve Vídni nařídilo, aby Romové pohybující se jednotlivě nebo po skupinách, kteří neprovozovali žádné řemeslo ani živnost, byli zadrženi četnictvem a postrkem dopraveni do svých domovských obcí, kde měli být neprodleně pracovně využiti.

50.-60. léta 19. stol.

Vídeňan Josef Altenkopf namaloval Romantickou krajinu s táborem cikánů pod hradem Buchlovem a Berlíňan August Haun použil podobného motivu v barevné litografii Hrad Buchlov s cikánským táborem. V téže době začínala Romům věnovat pozornost také česká kulturní fronta. Např. Josef Navrátil namaloval realistický obrázek Cikánský tábor (před 1861), Pavel Josef Šafařík zahájil období kritického zpracování romských dějin, když ve svém díle Slovanské starožitnosti odmítl teorie ztotožňující Romy se slovanskými Sigyny (1862), nebo Rudolf Vratislav z Mitrovic uveřejnil na základě bádání a vlastních úřednických zkušeností studii Pokus vypsání života, původu a jazyka cikánů vůbec a rakouských zvlášť (1868).

1863, 3. 12.

Podle zákona č. 105/1863 ř. z. měly být nově uspořádány domovské záležitosti všech rakouských občanů včetně Romů.

1871, 27. 7.

Zákon č. 88/1871 ř. z. o policejním vyhošťování a hnaní postrkem, jehož zákonná ustanovení se aplikovala proti tulákům a osobám práce se štítícím – za ty byli pokládáni mj. i potulní Romové.

1871, 9. 9.

V Plzni byl popraven pověstný romský delikvent Jan Janeček jinak Serynek, který kolem sebe shromáždil jedenáctičlennou tlupu a páchal s ní četné zločiny ve středních a jižních Čechách.

1873, 10. 5.

Zákonem č. 108/1873 ř. z. se publikovaly trestné policejní předpisy proti tulákům a zahalečům, mezi nimiž komentář výslovně uváděl také Romy.

70. léta 19. stol.

Po rakousko-uherském vyrovnání, kdy v rámci habsburské monarchie vznikly dva státní útvary, vyšla série protiromských vyhlášek, ve kterých se zdůrazňovalo, že Romové ohrožovali bezpečnost a majetek obyvatelstva. Hlavním cílem bylo zabránit migraci romských skupin z Království uherského a chorvatsko-slavonského do zemí Předlitavska a omezit frekvenci těchto skupin mezi oběma polovinami soustátí.

1882, 22. 12.

Nařízení ministerstva spravedlnosti ve Vídni o spolupráci soudů s politickými úřady při projednávání romské trestné činnosti.

1882

Katolický kněz Josef Ješina popsal dialekt českých Romů v publikaci Romaňi čib čili jazyk cikánský a o sedm let později vydal Slovník česko-cikánský a cikánskočeský, jakož i cikánsko-české pohádky a povídky.

1885, 24. 5.

Zákony č. 89 a 90/1885 ř. z. se jednak určovala trestná ustanovení o tom, kdo mohl být držen v donucovacích pracovnách a v polepšovnách, jednak se oba tyto ústavy kodifikovaly; za potulku, žebrotu a příživnictví bývali opakovaně souzeni zejména Romové a po odpykání uložených trestů mohli být z důvodů recidivy zařazováni buď jako káranci do donucovacích pracoven, nebo jako chovanci do polepšoven.